Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

24.4.2024 | Svátek má Jiří

Diskuse k článku

BERNSKÁ SMEČKA: Vitorazsko

Další konec prázdnin za námi; tentokrát jsme si s rodinou dali dostaveníčko v Třeboni, plánovali jsme se porozhlédnout po Vitorazsku...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Z. Hanča 20.9.2017 20:34

Krásné fotky -

i když stejně nejhezčí jsou ty s ušatou modelkou.

Tak jako většina zde znám jižní Čechy, ale kraj za hranicí už ne. Letos jsme tam byli na dovolené, Landštejn jsme nestihli (za týden se nedá absolvovat všechno), ale Jindřichův Hradec ano. Byli jsme se podívat v místním muzeu na Krýzovy jesličky a prošli jsme pak i další expozice - a tady musím JH muzejníky pochválit za několik exponátů, označených symbolem ruky, což znamenalo, že je možno si je osahat nebo si třeba zahrát na archeology a skládat kachel ze střepů. Skvělá záležitost pro děti!

Z. Jenny 20.9.2017 16:47

Moc hezky

jsem se pokoukala a připomněla si Jižní Čechy. Meira je šikovné děvče a užívala si soliterní cestování,to je fajn. A dáljako u Dede,

tu zahraniční část neznám, my jezdíme spíš ve směru na JM a na Poysdorf. tam to asi zná Yga. Taky mám ráda JČ, jen už je to pro mně autem daleko ale třeba na Třeboň jezdí z Brna dobrý vlak, takže se to dá. Naposledy jsem tam byla v zimě s vánoční výzdobou a sněhem, velmi poetické,psové zůstaly doma. Díky za dnešní cestování.

D. Ruščáková 20.9.2017 16:04

Tak to byl povedený výlet, milá Radano!

Třeboňsko máme proježděné (se psima i s kolama, byť ne dohromady:)) - máš pravdu, je to vlídná krajina i našim psím společníkům:))

Na rakouské straně jsem ještě nebyla, což je dobrý tip na další výlet - byť to sem máme kapku z ruky (no, stejně jako vy:))

Fotky máš krásné a Meiře to moc sluší:))

Jo a stejně jako leckomu dalšímu, i mě dal reproduktor chvilku přemýšlení:)))

R. Menšíková 20.9.2017 20:16

Re: Tak to byl povedený výlet, milá Radano!

Jo, bylo to povedené a s odstupem to ve vzpomínce vydá za regulérní dovolenou. S tím reproduktorem - po třech letech, co nám to slovo vepsali v Polsku do rodokmenu Bodieho a my jsme ho převzali do repertoáru, už mne ani nenapadlo, že to má u nás úplně jiný význam.

Z. Maw 20.9.2017 12:34

Jizni cechy jsou krasne a aspon jsem.se dozvedela neco noveho o mistech, kudy projizdime/prochazime obcas s muzem. Je dobre, ze kdyz necekane musela psova s vami, ze to nebyl roblem a vse jste absolvovali spolu a nemeckou cast oblasti vubec neznam a podle fotek taky urcite stoji zato.

R. Menšíková 20.9.2017 20:18

Re:

To je pravda, je fajn, když člověk se psem není omezen. Je vidět, že do jižních Čech jezdí hodně turistů, protože dnes má pejska hodně rodin a kdo poskytuje služby, zbytečně by si omezoval klientelu.

A. Lex 20.9.2017 11:47

Moc pěkný výlet

V Gmündu a okolí jsem byli před lety s Klérkou. Měli tam moc dobrou zmrzlinu :-). Ve Zwetlu je velký funkční klášter a na jednom z komínů jim hnízdí každý rok pár čápů. Moc si jich považují. A část světelského oltáře se už kdysi dávno v historii, za dob Lichteštejnů, dostala až k nám na Moravu a je k vidění v kostele v Adamově. Někteří Zvířetníci jsme jej viděli na jarním společném venčení.

Ještě ke včerejšímu článku od Jiřího z Klokánie. Byla jsem Jirkou pověřena, že mohu uveřejnit jeho odpovědi, které jsme mu včera v diskusi kladli a které některým z nás na koho má soukromého mejla, zaslal. A tak si dovolím jeho jménem je překopírovat sem:

Aha je to už moc dlouhé takže

pokračování.....

A. Lex 20.9.2017 11:51

Odpověď George na jeho včerejší článek

Vážené a vážení čtenáři,

snad odpovím na všechny dotazy a připomínky v diskuzi k mému poslednímu povídání z Klokánie.

U klokanů se farmáři o svůj dobytek, ať už hovězí a nebo jiný, či slepice a jiné živé tvory starají jako o vlastní děti. Představují jejich živobytí. S koni to je tak daleko, že po aktivním životě jsou „retired“, tedy jdou na odpočinek na pěknou pastvu a nebo do ohrady kde mají veškerou péči. Když přijede jejich čas, tak obvykle putují do krematoria. Jíst koninu by zde pro lidi znamenalo jako jíst hafany, mindy a veverky v kotlince.

Krávy se k dojení dostavují ať, už odkudkoliv, samy. Jsou zvyklé na danou hodinu, tlačí je mléko ve vemeni a navíc při dojení dostanou mňamku. Ty masné, tedy na maso musí být v pohodě a hlavně nevystresované když přijde jejich poslední okamžik. Maso z jakéhokoliv zvířete by nebylo kvalitní a chutné a těžko by se prodávalo, když by bylo napěchované stresovými hormony. Cortisolem, adrenalinem, norepinephrinem, dopaminem a podobně.

Zdejší krávy jsou také horolezkyně a na příklad v kaňonech řeky Cox’s agilně šplhají do téměř vertikálních svahů a dokonce i po skalních útesech se prohání jako kamzíci pár set kilo těžcí. Jak to dokáží na to byste se museli zeptat jich samotných. Furt dlouhé další pokračování.....