Moje panička je ekolog. Teda ekoložka. A protože my, australští ovčáci, jsme prý jedni z nejchytřejších psů, určitě vám nebude divné, že jsem se od paničky už leccos naučila. Takže vám budu občas psát o tom, co jsme s paničkou zajímavého viděly na našich procházkách přírodou.

Tak tohle jsem já, Najtynka

Panička by nebyla ráda, kdybych začala něčím jiným, než trochou teorie na úvod. Víte, ona fakt nesnáší, když někdo zaměňuje pojmy. Třeba v novinách nebo v televizi. Když někde napíšou nebo řeknou, že „ekologové protestovali proti jaderným elektrárnám“ nebo že „ekologové se na protest přivazovali ke stromům“, moje panička tvrdí, že z toho vyletí z kůže. Zatím z kůže nevyletěla. Naštěstí.

Ráda se učím nové věci

Takže nejdřív to musím uvést na pravou míru. Ekolog je vědec a ekologie je věda. Věda, která zkoumá vztahy v přírodě. Vztahy mezi zvířaty i rostlinami různých i stejných druhů, a taky vztahy s jejich prostředím. A mnohdy to bývají vztahy docela složité. Když se panička učí na nějakou zkoušku, bývá z toho někdy dost zoufalá a proklíná všechny, kdo se jejímu oboru vysmívají, že se ve škole určitě naučila leda tak techniku vázání uzlů a přivazování se ke stromům.

Dnes vám povím o jedné naší letní procházce. Šly jsme s paničkou po silnici do lesa. A víte, co ji na okraji cesty zaujalo? Motýl. Byl takový nějaký pocuchaný a měl natržené křídlo, ani pořádně nemohl létat.

Mně to bylo cekem fuk, protože přesně na tomhle místě roste vynikající tráva, kterou já vždycky strašně ráda ohryzávám. Takže panička začala jásat nad motýlem a já se začala pást.

Nevěděla jsem, jak někdo může být tak nadšený z nějakého potrhaného hmyzu, ale panička mi to vysvětlila. Prý je to batolec. Je chráněný, a kdyby nebyl v takovém bídném stavu, prý by byl i mimořádně krásný. Říkala, že na batolcích je pěkné, jak jejich křídla házejí modrofialové barevné odlesky. Pak mě donutila si k motýlovi lehnout a čuchnout, vytáhla svůj poškrábaný mobil a pokusila se nás vyfotit.

Můj čumák u potrhaného batolce

No, nakonec to dopadlo dost rozmazaně, ale motýl odskočil do vyšší trávy a přestal být vidět. Tak jsme šly dál.

Na našich procházkách často narážíme na zvířata a rostliny, které jsou chráněné. Takže asi bych vám měla ještě vysvětlit, co to znamená, že jsou chráněné. Znamená to, že jsou chráněné zákonem. Patří mezi konkrétní druhy, jejichž seznam je součástí zákona.

A úplně přesně bychom jim měli říkat „zvláště chráněné druhy“. Panička tvrdí, že se to často plete s pojmem „ohrožený“ druh. Ohrožené druhy jsou zapsány jenom v tzv. červených seznamech, a z různých důvodů jich ubývá nebo jsou vzácné. Většina ohrožených druhů je zároveň i chráněná, ale není to podmínkou. Některé druhy můžou být chráněné, i když nejsou ohrožené, a naopak.

Pokud jste jako já a všechno si potřebujete v hlavě v klidu srovnat, nechám vás. Příště vám ještě napíšu něco o tom, kam vlastně s paničkou chodíme na procházky, co je to přírodní park a zvláště chráněné území, a že existují i místa chráněná z pohledu celé Evropy. A potom, v dalších dílech, už vám budu vyprávět o všem zajímavém, co venku potkáme.

Vaše Najtynka

Foto: autorka.