Předchozí díl najdete zde.

Vstávali jsme za tmy. Rychlá snídaně, naložení auta zavazadly, doklizení a loučili jsme se po osmi nocích s báječným domem na samotě uprostřed krásných kopců. Klíč jsme schovali na domluvené místo, přeci jen pan domácí si na sedmou ráno dojet pro klíče nechtěl.

A začali jsme ukrajovat kilometr za kilometrem (z jedenácti stovek) krásnou krajinou. Zasněžená Sierra Nevada shlížela na olivové háje, které postupně vystřídaly citrusy a broskvoně a pak také vinice. Zastávky při cestě tentokrát vůbec nevycházely. Náhodně zvolené malé městečko ve třetině trasy bylo beznadějně zarovnané auty a tak jsme jen projeli a nohy si protáhli na prvním parkovišti. Tam pro změnu fučel takový vichr, že převrátil i psí misku naplněnou vodou. Druhá zvolená zastávka na velkém parkovišti s restaurací a velkou parkovou úpravou dopadla stejně. Davy, davy a přeplněné parkování. Takže bagetu do ruky a rychle pryč…

Ďáblův most (římský aquadukt) u Tarragony.

Nakonec jsme se pořádně provětrali až na předměstí Tarragony. Volně přístupný římský aquadukt (zvaný Ďáblův most) v rozsáhlém příměstském lesoparku nás mile překvapil. Velké parkoviště, rozlehlý prostor plný lesních cest, spousta kvítí. A aquadukt jde nahoře přejít.

Překvapil i Yoda – přestože prostor na vyhýbání protichodcům byl minimální, v pohodě zvládnul minout jedenáct lidí! On totiž ten most je dlouhý 250 metrů, a i když jsme na něj vstupovali sami, odvážlivci, kteří vyrazili proti nám, se našli.

Yoda na Ďáblůvě mostě (římský aquadukt) u Tarragony.

Ubytování v Perpignanu bylo zase minimalistické, tentokrát to byl řetězec Ibis. A Yoda suveréně procházel vrátnicí, neřešil lidi, psy, výtah. První, co se nastěhuje na pokoj, je náš povlečený obří silný chránič matrací. Protože jediné místo, kde doga v minipokoji nepřekáží, a my tak máme trošku prostoru, je postel. Misky přijdou do sprchového koutu, aby nebyla poslintaná podlaha. Tohle máme zvládnuté, při odchodu z pokoje není poznat, že tam byl ubytován mamut.

Yoda konečně mimo auto.

Zalili jsme si polívku a sušená hotová jídla (Adventure menu klidně udělám reklamu), neboť se nám už nikam jít nechtělo. Domluvili jsme se, že k moři (od hotýlku jen kousek) zkusíme zajet ráno na východ sluníčka.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie.