Mezi klokany v Blue Mountains, tedy v Modrých horách, žijeme už téměř 50 let. Sydney – City je pouhých 80 km na východ od nás, a když je jasno, tak ji vidíme jako na dlani, zrovna jako i pláně, co se od Sydney rozprostírají až k úpatí „našich” Opičích hor. O nádherné noční obloze ani nemluvě.

Plejády z Austrálie

Nemáme zde jen nádhernou přírodu, zdejší národní park je pro svoji divokou krásu a významnost zahrnut v přírodním dědictví UNESCO, ale i místní historickou společnost, která bádá ve zdejší, 207 let staré, historii bílého muže. Nedávno tato společnost zveřejnila životní příběh jednoho místního významného občana, který v 19. století pomáhal budovat australskou kolonii. Jak jinak než plným nasazením a tvrdou prací, i když v tomto případě nikoliv fyzickou, ale duševní. Pokusím se vám jej převyprávět.

James Martin přibyl do osady Parramatta 6. listopadu 1821 jako 18měsíční batole se svými rodiči z Irska. V základní škole „Dame School” zářil jako premiant, aby později do gymnázia „Sydney Grammar” po dva roky docházel denně mnoho kilometrů pěšky, načež po přestěhování celé rodiny do Grose Farm, nynější předměstí Camperdown v prostoru University of Sydney, to měl podstatně blíže.

James ukončil školu v 16 letech a počal pracovat jako žurnalista místního tisku, aby zanedlouho začal na universitě studovat práva. V roce 1848, ve svých 28 letech, vstupuje do politiky, ve které také zazářil. Brilantní student práv, později právník a vynikající řečník se James Martin stává prvním neanglickým (Ir rozhodně Angličan není) předsedou nejvyššího soudu NSW. Tento nadaný a neúnavný muž se stává v historii NSW unikátní postavou tím, že postupně držel tři významné politické role. Ministra spravedlnosti, třikrát předsedy vlády a předsedy nejvyššího soudu (1873 až do své smrti v roce 1886). Za své služby tehdejší kolonii byl povýšen do rytířského stavu (knighted) v roce 1869.

V lednu 1853 se Sir James oženil s Isabellou, dcerou bohatého obchodníka s vínem, Williama Longa, bývalým trestancem.

Rytíři Martinovi se velice líbilo v Blue Mountains, zvláště tehdejší tamní životní styl „country gentlemana“. Proto v osadě Fauconbridge v roce 1876 zakoupil pozemky od hranice majetku Sira Henryho Parkese sahající na sever až k 17 – Mile Hollow, dnešní osadě Linden, o celkové rozloze 954 akrů (386 hektarů). Místo pojmenoval „Numantia“ která byla vzdálená 51 mil (82 km) od City of Sydney. Tehdejšímu vlaku to z železniční stanice Redfern, nedaleko city, vzalo pouhé 3 hodiny pohodlné jízdy.

Železnice NSW vybudovaly pro Sira Jamese Martina, předsedu nejvyššího soudu, u jeho pozemku soukromé nástupiště. Sir James si vychutnával víkendy v horách v Numantii, jako „country gentleman“.

Bývalý předseda nejvyššího soudu, Jamesův předchůdce, Sir Alfred Stephen a profesor klasiky a logiky na University of Sydney, Charles Badham si postavili víkendové domečky na pozemcích, které jim ze svého Sir James Martin daroval. Tak zde vznikla intelektuální enkláva gentlemanů.

První domek, který si Sir James nechal na svém pozemku postavit, byl dřevěný. Plánoval si postavit velké panské sídlo na vrcholu kopce v naději, že jeho žena Isabella je upřednostní oproti jejich domu v Sydney, který začínal být malý pro jejich 8 synů a 7 dcer. Jak vidno, rytíř James Martin nebyl pouze vynikajícím právníkem, řečníkem a politikem, ale i zdatným a čilým mužem na poli manželském.

Na pozemku nechal Sir Martin hloubit studny, zakládal zeleninové zahrady a ovocné sady, nechal vytvořit okrasné zahrady oplývající exotickými květinami, postavil stáje pro koně, malý rybník pro vodní ptactvo, výběhy pro drůbež a chlívky pro prasata. Nechal zbudovat i chodníky do okolního buše. Naneštěstí Isabella buš v lásce neměla.

Když v roce 1880 jejich druhá dcera Eleanor zemřela na Numantii na tyfus, tak Isabella požádala svého muže Jamese, aby ukončil stavbu velkého sídla, kterou financoval z jejích peněz. Už postavené kamenné základy byly brzy nazývány „Martin’s Folly” (Martinova pošetilost) a vytvořená velká nádrž na vodu „Lady Martin’s Bath” (Lázeň Lady Martinové). Nakonec Isabella Jamese opustila a vrátila se do Sydney.

Jakou roli hrála tato událost v přijetí zákona „Married Women’s Property Act” (zákon o majetku vdané ženy), není dnes jasno. V roce 1884 byla Numantia inzerovaná v deníku The Sydney Morning Herald k prodeji. Byla rozdělena na 3 parcely. Parcela „A“, na které byly položeny kamenné základy vhodné k postavení velkého sídla, parcela „B“ situovaná směrem k Old Bathurst Road vhodná k postavení prvotřídního, luxusního hotelu a parcela „C“ zahrnovala divokou rokli Sassafras.

Sen Jamese Martina o sídle v Blue Mountains se nesplnil, rozplynul se v odmítavosti a neschopnosti jeho ženy Isabelly přizpůsobit se životu v buši. V roce 1885 se s Isabelou usmířili a James se vrátil k ní do Sydney, kde rok na to umírá.

Foto: George Švehla. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.