Neviditelný Pes

PSI: Australský ovčák Teddy Bear

19.1.2017

Dlouhá léta jsme byli zvyklí, že v našich domácnostech žili s námi psi. A když nastalo nezvyklé volno a smutné prázdno, začali jsme okamžitě přemýšlet, jakého nejlepšího parťáka vybrat. Protože razíme teorii, že psa je potřeba vidět, ale nic obrovského, co bychom v případě potřeby nezdvihli, jsme nechtěli, padla volba před pár lety na australského ovčáka. Splňoval naše požadavky na rozumnou povahu, snadnou výchovu, ochotu se stále něco učit a být dobrým parťákem při procházkách a sportování (nic přehnaného v našem případě) a zároveň s krásným exteriérem. No něco se podařilo, něco méně.

Ještě nevím, co od vás mohu čekat.

Ještě nevím, co od vás mohu čekat.

Počátky nebývají vždy jednoduché, a tak jsme se při jedné z prvních procházek přesvědčili o Teddyho lásce k vodě za jakéhokoliv počasí. Vyrazili jsme s nádhernou sametovou kuličkou za velkého mrazu v Praze do Stromovky. Jaké bylo naše překvapení, když po pár minutách skočil do Říčky a udělal si svých pár prvních temp. Samozřejmě bylo okamžitě po výletu a mazali jsme hned domů, aby nám štěňátko nenastydlo. Tenkrát jsme si ještě mysleli, že tam sklouzl omylem, ale hned při první nové příležitosti si to zopakoval... Takže první ponaučení – během zimy se vyhýbat vodním tokům, abychom sobě ušetřili nervy a Teddymu zdraví.

Když jednoho přepadne spánek.

Když jednoho přepadne spánek.

V prvních dnech jsme se také měli přesvědčit o jeho poněkud slabší povaze v přítomností dětí. Jakmile viděl menší drobotinu a slyšel jejich výskání, bral „do zaječích“ a neviděl, neslyšel. Protože jsme byli vždy zvyklí, že hafani měli ve většině případů volnost bez vodítka, došlo k druhému ponaučení: na děti je třeba si postupně zvykat. A tak jsme odpoledne trávili před školou a školkou a postupně zvyšovali dobu pobytu. Vypadali jsme sice jako pedofilové, ale co bychom neobětovali pro štěňátko.

Takto se dovedu vylepšit.

Takto se dovedu vylepšit.

A abych nezapomněla, mezi Teddyho radovánky patřila a stále patří kombinace koupele a následného vyválení v písku, hlíně či alespoň v prachu. Jednou se zadařilo jej i při této činnosti zachytit na telefon, takže je zdokumentována přeměna z čisťounkého, běloskvoucího psa v příšeru z bažin.

Ale abych jen našeho Teddyho nehanila, přináší nám stále i mnoho pozitivních zážitků. Jedním z mnoha byl jeho první coursing. Byl tam jako odrostlé štěňátko, či spíše jako dorostenec a byl moc šikovný.

Pan Důležitý.

Pan Důležitý.

Nevěděli jsme, co od něj čekat, zda se vůbec rozběhne za „návnadou“, ale choval se jako ostřílený borec a vybojoval si svoji první odměnu. Párkrát jsme si to zopakovali k Teddyho spokojenosti, ale pak jsme nabyli dojmu, že nám to kazí výchovu při procházkách v terénu, či přímo v lese, kde měl velkou chuť něco pronásledovat a to rozhodně nebylo naším cílem. Nevíme, zda to opravdu bylo v návaznosti na coursing a nebo jen zvítězila psí přirozenost, ale pro jistotu jsme tuto zábavu skončili.

Venčení.

Venčení.

Takže zcela logicky došlo i na jiné sportování – projížďky s milovaným koněm. Myslím, že si toto užíval jak kůň, tak Teddík. Zvláště když byla smečka početnější a všichni čtyřnožci si pěkně protáhli svaly a na závěr si dali lázeň v potoce, který protékal na ranči u stájí.

Měli jsme pocit, že jsme výchovu už zvládli (ovšem na některé jedince zde nemáme a mít nebudeme) a tak padlo velmi závazné rozhodnutí – pořízení dalšího australáka. Ale o tom až příště...

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Maxíková Neviditelný pes


zpět na článek