Minulý díl si můžete přečíst zde.

Tahle zima není na sníh zrovna bohatá. Přitom já, Najtynka, sníh miluju. Ráda se v něm válím, ryju čumákem a olizuju ho. Panička se mi vždycky směje. Říká, že jsem chionofilní. To znamená sněhomilná. Myslí si, že je vtipná.

Miluju sníh!

Když je zima, chodím do lesa na tahacím postroji připnutá k paničce tím pružným vodítkem, co se s ním chodí běhat. Prý aby panička nemusela držet vodítko, protože by jí umrzly ruce. Nenávidí mráz. Zato já ho miluju. Ona miluje léto a horko, kdy zase já funím a div se nerozpouštím. V tomhle si fakt nerozumíme.

Údolí říčky Sitky

Ve sněhu panička ráda kouká na stopy zvířat. Některé divné si i fotí. Na každé fotce by prý mělo být i měřítko, podle kterého je jasně patrné, jak byla stopa velká. Obvykle se k tomu používá metr nebo alespoň nějaká mince. Moje panička s sebou metr po kapsách nenosí, na procházky se mnou ani peníze. Takže většinou vedle stopy přihodí piškot (těch nosí po kapsách spousty) a její kolegové, které pak požádá o pomoc s určením zvířete, se nestačí divit. No chápete, že někteří lidi ani nevědí, jak je velký piškot?!

Plno stop ve sněhu

Já zvládnu zvířata stopovat i bez sněhu. Nosem. Panička na všechno jenom hledí a ostatní smysly vůbec nepoužívá. Prý by si strašně přála najít stopy rysa. Nebo vlka. Nechápu to, protože mně často říká, že jsem její vlk. Její vlk jsem od té doby, co jsme na dětském dni v pohádkovém lese dělaly Karkulku a vlka. Asi jí to nestačí. Říká, že se teď nedávno objevil vlk v Jeseníkách a je to úplná bomba. Posledního jesenického vlka zastřelili před víc než deseti lety u obce nedaleko od nás. Panička doufá, že sem vlci zase přijdou a ona se těch svých vlčích stop dočká.

Vyhlížíme druhou paničku s Ravenkou

Rys je taková hodně velká kočka. Prý ještě větší, než byl náš kocour Kalíšek. Rysi se do Jeseníků taky vracejí. Já vám nevím. Kdyby mi panička řekla, jak taková rysí stopa voní, hned bych věděla, jestli jsem tady někdy něco takového čuchala. Jenže ona tyhle vůně nezná. S lidmi je někdy strašně těžká domluva.

Takové prostředí je pro rysa ideální

Vlkům a rysům (a taky medvědům) se říká velké šelmy. Kdysi v naší krajině žili a měli v ní své nezastupitelné místo. Lovili slabší a nemocnou zvěř, a tím regulovali její stavy. Dnes jsou lesy přezvěřené a lovit musejí myslivci. Velké šelmy byly vyhubeny, ale v současné době se na naše území pomalu vracejí. Spatřit je v přírodě na vlastní oči je téměř nemožné. Jsou to zvířata velmi plachá a člověku se vyhýbají. Bohužel i dnes se najde spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jsou šelmy člověku nebezpečné. Vždyť v tolika pohádkách někoho napadnou vlci! Pak se lidi nemají bát.

Rozevlátá

Jak už bylo řečeno, vlků a rysů je málo. A i kdyby jich bylo víc, bylo by neobvyklé se s nimi setkat. Takže jako fotodokumentace vám musím stačit já, Najtynka. Takový soukromý paniččin vlk. A k tomu pár obrázků z našich zimních procházek, z míst, kde se rysi už možná vyskytují a vlci snad jednou taky budou.

Mějte se krásně,

Vaše Najtynka

Panička už zase fotí

Foto: panička fenky australského ovčáka Najty