Ano, jméno českých tolarů se dostalo až ke klokanům. Australská měna se jmenuje jako ta v USA, dollar. Historicky má nižší hodnotu než její americký bratránek, ale ne vždy.

Až do 14. února 1966 se v Klokánii platilo australskými librami, odvozenými od imperiálních liber Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Takže počítání peněz bylo pro jedince, kteří přibyli ze země s decimálním systémem jako koruna a nebo dolar, poněkud obtížné. On se totiž jeden pound, jak se zde libře říká, dělí na 20 šilinků a pak dále jeden šilink na 12 pencí, takže 1 libra obsahovala 240 pencí. A navíc 1 quinea se rovnala 21 šilinkům. Ano, na guiney se zde také stále peníze počítaly, byly zlaté a platily do stejné doby jako dolary. Stejně tak i floriny, mince o hodnotě 24 pencí, tedy 2 šilinky a nebo jednu desetinu libry. Floriny platily od roku 1910 do roku 1966, a byly stejné velikosti a váhy jako floriny v GB. Dále ovšem platila i australská koruna. Tato se razila jen v letech 1937 a 38, ale platila až do roku 1966 a byla ze „stirling silver“, tedy stříbrná. Byla podobné velikosti a váhy jako koruna britská v té době. Její hodnota byla 5 šilinků. Že stále platily a s nimi se i počítalo, byly zlaté sovereigny ražené v roku 1855 – 1870, bylo jaksi samozřejmé.

To všechno proto, aby se to snad nepletlo. Hlava mně to doteď nebere, jak to tehdy průměrný občan v Klokánii počítal, když ve své většině neuměl sečíst 5+5, jak jsme po našem přistání v zemi neomezených možností v říjnu v roce 1968 ke svému překvapení zjistili. Takže my jsme už počítali dolary jako koruny, tedy decimálním systémem, ale místní v tom měli dokonalý guláš a stále si dolary a centy přepočítávali na staré libry, šilinky a pence. Když potom v roce 1973 byl zaveden metrický systém měr a vah, tak už byli úplně v koncích a my jsme teď učili je, co je co. Předchozí imperiální systém byl pro nás zpočátku neproniknutelnou džunglí, zvláště v technických oborech, kde k běžné délce, ploše, objemu, váze a podobně přibyly i lahůdky tlaku, světelného toku, rychlosti a řada dalších. Nu a sotva jsme se to trochu naučili, tak přišla v roce 1973 metrifikace. Nenechte se ale mýlit, vážení, pokud jde o rozměry a váhy lidských bytostí, tak stále velká část populace používá imperiální jednotky, skoro 50 let po zavedení metrického systému. To proto, že si nedovedou představit, jak například jsou těžké 3 kg, ale s naprostou samozřejmostí ví, jak je v ruce cítit 6,61 liber, což je totéž.

Ale abych neodbočoval od původního tématu dnešního povídání. Dokud australský dolar představoval jakousi slušnou hodnotu, tak to byla papírová bankovka. Jak začal v sedmdesátých letech ztrácet na hodnotě, tak bylo nabíledni, že příští vydání už bude mince. První byla vydána 14. května 1984. Vypadala jako zlatý dukát, ale byla a dosud je ze slitiny 92 % mědi, 6 % aluminia a 2 % niklu, váží 9 g a má průměr 25 mm. Od té doby bylo vyraženo 45 variant až po tu, která mě inspirovala k napsání tohoto povídání.

Jak můžete vidět v odkazu na zdejší mincovnu, tak témata návrhů zadní strany mince byla různá a někdy i podivná. Klokani, domorodci, letci, 60 let od konce 2. světové války, 100 let skautského hnutí a podobně. Líc každé mince zdobí podobizna naší nedávno zesnulé, oblíbené královny, Elizabeth ll. Tuším, že její portrét na mincích je nejpočetnější ze všech portrétů na světě.

Zaujal mě však design posledního vydání této mince z roku 2021. Je na ní nefalšovaný australský archetyp trampa, zde se říká „swagman“. Tito vše, co vlastnili, nosili sebou srolované do deky a hozené přes rameno. Tomuto zavazadlu se říkalo „swag“. K tomu nerozlučně patřila plechovka s drátěným uchem, ve které si na ohýnku vařil čaj. Té se říkalo „billy“, zkráceně pro billycan. No a tak i trampi se dožili toho, že jsou na platném platidle společně s královnou. Tedy, ono to je tak trochu jinak, ale to neva. Podstata je stejná.

Ten, co je na minci, je „Jolly Swagman“ ze známé a oblíbené píničky „Waltzing Matilda“ jejíž slova složil zdejší básník Banjo Patterson. Tato oslavuje mírně „stříknutého“ vandráka, který zcizil zaběhnutou ovci, aby se najedl. Když ho pak pronásledovali, majitel a policie, tak jim jen vzkázal, že ho živého nedostanou. Než by se dal lapit, tak raději skočil do tůně a utopil se, kde do dneška straší. Od tůně se nyní linou slova popěvku: „You’ll come a-waltzing Matilda, with me.“ Tento popěvek tu znárodněl, a když se měnila státní hymna, tak se málem stal i australskou státní hymnou. Ta „Waltzing Matilda“ byl jen lidový název pro swag který se tulákovi houpe na rameni.

Příběh „Jolly Swagmena“ má však daleko hlubší význam. Vysvětluje a zdůrazňuje, že svoboda má větší hodnotu jako život tohoto tuláka. A tak než se dát chytit a uvěznit, tedy ztratit svobodu, tak raději volí smrt. Svoboda, čili freedom jednotlivce, je zde mezi klokany jedno ze stěžejních občanských práv, které si občané střeží jako oko v hlavě a kterého si váží.

Pár obrázků mincí platících v Austrálii až do roku 1966 je na Rajčeti:
https://hillbilly.rajce.idnes.cz/Australske_historicke_mince_-_dolary./