Tedy aby nedošlo k mylným představám, nastala zima u klokanů. Tedy žádná sibiřská co do teplot vhodná ke zmražení oxidu uhličitého a s peřinou dvoumetrového sněhu, ale taková umírněná, jak je u klokanů zvykem.

To ovšem neznamená, že občas nezafouká přímo z nedaleké Antarktidy, a pak, zvláště ve vnitrozemí, se vodní plochy pokryjí pevným ledem, jak se stalo nedávno. To jsou však spíše výjimky. Po většinu času a zvláště poblíž pobřeží okolních oceánů, ať už na kteroukoliv světovou stranu od zdejšího kontinentu, jsou teploty nad bodem mrazu. Sice někdy jen tak tak, ale třeba zrovna nyní se pohybují mezi 13 až 16 °C. To prosím hovořím o krajinách od 35. rovnoběžky jižní šířky na jih. Od této stejné rovnoběžky na sever, směrem k rovníku, se o zimě moc hovořit nedá. Mají tam teplo furt, akorát že teď suché, bez cyklonů a tropických lijáků.

Naše domácí zvířectvo, tedy oba Habsburci a kočičák Packa, nasadili zimní kožichy a celkem si libují. Ráno na prochajdách v buši a nebo přes den na sluníčku na balkonu na pelechu. Dokonce i třináctiletý Ferdinand jaksi „obživl“ a dostal druhou mízu a v buši na skalních útesech lítá jako dělová koule. Téměř není poznat, že před nedávnem prodělal mozkovou příhodu a pak se znova naučil používat zadní nohy, které mu na týden ochrnuly. Ano, občas má svoje vyhraněné názory, ale to se děje i u dříve narozených chlapů, že ano. 

Zajímavé snad je, že od té mozkové příhody je z něj pes ukecaný. A to značně. Když něco chce a nebo čeká, tak nepoužívá pouze osvědčenou psí „body language“, ale vše hlasitě komentuje, až z toho brní uši. No co vám budu líčit, je horší než ukecaná ženská. Úplná trága, zvláště ráno, když se chystáme do buše. To tlamu nezavře. A nemylte se, neštěká, pouze „kecá“ a „hudruje“. Jeho slovní zásoba utěšeně roste a my mu pomalu začínáme rozumět.

Poslední tři dny se po chladnech oteplilo a od severozápadu dorazily mraky s vodou. Žádné lijáky, jen takový zahradnický deštík, ale protože bydlíme v horách, tak jsme se ponořili do mraků a připadáme si jako na podzimní Šumavě. Chladno, drobný déšť a mlha. Naše zvěř déšť a mokro zrovna nemusí a podle toho se teď chová. Vyvenčení pouze na zahradě a to co nejrychleji, aby nám snad nenavlhnul kožuch. V mokré trávě opatrně našlapujeme, abychom si snad nezamokřili čapy výše, než je nutno. Na prochajdu bušem ani nepomyslí a tak se proměnili v medvědy brtníky, co upadli do zimního spánku. Většinu dne stráví každý na svém pelechu a zvednou se, jen když dostanou žízeň a nebo je my vyrušíme. A tak teď máme v chaloupce místo dvou Habsburků dva medvědy.

Maxmilián si nepřeje být rušen

Psáno 18. 06. 2015.

Fotografie: autor. Další si můžete prohlédnout zde na Rajčeti.