AUSTRÁLIE: Ahoj, kamaráde possume!

Před nedávnem jsem napsal povídání (Krokem jarým do zářné budoucnosti), kterak se v klokaním Severním teritoriu chystají zplanýrovat a veškeré flory a fauny zbavit území o rozloze větší jak 120 km čtverečních, za účelem výstavby solární elektrárny a položení kabelu 4500 km dlouhého. Protože je Klokánie zemí velkých rozdílů, tak pro změnu na jihozápadním cípu Západní Austrálie probíhá velkolepá akce konzervace prostředí, aby se snad Klokánie na své obyvatele nerozzlobila.

V Západní Austrálii se nachází geologicky nejstarší horniny na světě, kratóny, které zůstaly posuny pevninových geologických desek, a i jinak, tektonicky neporušené od doby před 3,5 miliardami lety, tak jak vznikly. Poklad pro geology, mineralogy, paleontology a jiné „logy“, kteří umí v takových horninách vyčíst dávnou historii naší planety. Tyto kratóny jsou nenarušené pěti hlavními dobami ledovými, ani přetvářením nejméně pěti superkontinentů.

Při vytváření současných kontinentů došlo k rozpadu posledního superkontinentu, Gondwany, velké jižní země, na Afriku, Jižní Ameriku, Antarktidu, Arabii, Austrálii a Indický subkontinent, došlo i k rozdělení evolučních cest flory i fauny na severní a jižní polokouli. Superkontinent Gondwana byl pokryt bujným pravěkým pralesem s ohromnou biodiversitou ať už flory či fauny, ovšem jiné, než ji známe dnes. Tato se po rozdělení na současné kontinenty dramaticky změnila. Austrálie, díky své izolované poloze a zanedbatelné lidské činnosti až do doby ještě před 250 lety, si zachovala značné množství flory i fauny z doby Gondwany.

Proto pro oko průměrného Evropana oplývá Klokánie podivnými zvířaty a rostlinami. Ještě než začal bílý muž tento panenský kontinent „dobývat“, byly zde ohromné trakty deštných pralesů z doby Gondwana. Tyto byly díky činnosti bílého muže téměř zlikvidovány. Pastvinářstvím, zemědělstvím a těžbě darů přírody, včetně tisíciletých ohromných stromů pro jejich kvalitní tvrdé dřevo, tak i nerostného bohatství v úžasném množství.

Zdejší vědecká i laická komunita, která má společnou slabou stránku, zdejší divokou, nedotčenou přírodu, se zvláště ve dvacátém a také i v současném století snaží to, co nám zde z Gondwany zbylo, konzervovat. Je to úkol nemalý, ne všechna území, která by bylo zadobře konzervovat, jsou územím státním a tak ta, co jsou v soukromých rukou, je nutno od jejich majitelů vykupovat. Důvod je ten, že kdyby byla ke konzervaci vhodná místa jen na státních pozemcích, tak by se úsilí minulo účinkem díky fragmentaci území. K úspěšné konzervaci je třeba velkých a nepřerušovaných rozloh. Potom je třeba území porušené lidskou činností uvést do původního stavu, tedy restaurovat. Úkol nelehký, finančně nákladný a dlouhodobý. Trvá to nejméně 10 let, než se restaurovaná země počne pouze vracet do původnímu stavu.

Je potěšitelné, že v roce 2000 začala malá skupina nadšenců v Západní Austrálii s ohromným projektem, jehož cílem je vytvoření „The Gondwana Link“, tedy něco jako spoj a nebo vazba na Gondwanu. Projekt představuje spojení několika stávajících národních parků a rezervací s četnými soukromými pozemky a vytvořit tak souvislé konzervační území zhruba 1000 km dlouhé a 300 km široké, tedy o rozloze 300 000 km čtverečních. (Nynější Česká republika má rozlohu 78 866 km2.) To vše v jihozápadním cípu Západní Austrálie. Dnes je v tomto projektu již zapojen pěkný dav lidí.

Krajina, kterou zahrnuje „The Gondwana Link“, zahrnuje místa s většími srážkami, i místa pouštního charakteru. Takže zde rostou nádherné, vysoké eukalypty karri (Eucalyptus diversicolor) jedny s nejvyšších stromů na zeměkouli, vedle nesčetných křovin a travin, které když z jara kvetou, tak poskytují obraz nebývalé krásy svojí rozmanitostí a doslovnou záplavou. Více jako polovina se zde rostoucích 12 000 druhů rostlin je endemická, nikde jinde na světě nerostou. Třeba nádhera jménem Royal Hakea dorůstá 1 – 3 metrů. Však v sezoně, kdy vše kvete, jsou pořádány výlety cestovkami za květy Západní Austrálie. Podobně to je i s faunou, jejíž velkou částí jsou vačnatci. Od 60 kg těžkých klokanů obrovských až po 5 – 10 g těžkého possuma medosavého (Honey Possum - Tarsipes rostratus). Tento je nejen nejmenším vačnatcem vůbec, ale i důležitým opylovačem, živí se nektarem a pylem.

Posum medosavý

Autor: John Gould, F.R.S., Mammals of Australia, Vol. I Plate 5, London, 1863

Jeho chápavý ocásek, který mu pomáhá při šplhání po keřích a květech je 7 – 10 cm dlouhý a hlava s tělíčkem je 65 – 85 mm dlouhé. Tito vačnatci velicí jako polovina myši domácí se dožívají typicky 1 – 2 let. Co je ale zajímavé, tak samečci oplývají největšími varlaty mezi všemi savci na zemi. Tedy poměrně největšími, s přihlédnutím k tělesné váze jedince. U průměrného muže 70 kg těžkého představují průměrně velká varlata (20 g = 0,0286 %,) jeho tělesné váhy. U bohatýra, samečka possuma medosavého, 10 g těžkého, však představují celých 4,6 % jeho celkové váhy. Kdyby se snad vyskytl závistivý mužský jedinec, tak nevím, jak by varlata o velikosti menšího melounu (3,22 kg = 4,6 %) transportoval. A nejen toto. V possumových varlatech vyrobené spermie mají nejdelší bičík-flagellum ze všech spermií na světě, více než jedna třetina mm ( 0,360 mm). Že je tento possum bystrozraký, je na bíledni, protože to je zvířátko noční.  

Doufejme, že projekt „The Gondwana Link“ zajistí zachování původního habitatu tomuto rozkošnému liliputovi mezi vačnatci.

Je potěšitelné, že do zrestaurovaných prostor se vrací jejich původní obyvatelé, jako třeba endemické bušové slepice a krásní černí Carnaby’s papouši kakadu.

Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.

George Švehla 29/10/2020