Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Velmi

zajímavé vyprávění o těžkých dobách, byť z dětského pohledu nejspíš ne až tak těžkých, jako to museli vnímat dospělí...

Do podobného domu

jsem se nastěhovala v revolučním roce, ale znala jsem život v něm dobře, protože tam žili mí prarodiče. Malinká předsíňka, koupelna se záchodem, kam se kvůli lázeňskému válci nevešlo umyvadlo a dveře s evždycky zarazily o mísu. Obývák s "kabinetem", kde spával táta se strýcem na gauči, později se z toho stal kuchyňský kout a z kuchyně nevytápěna ložnice. Byly to domy pro chudé stavěné ve třicátých letech, uvnitř pavlač, ale na tehdejší dobu vybavené, páč na záchod se nechodilo na společný na pavlači. Je to přesně tenhle dům: http://www.bam.brno.cz/objekt/c341-mestske-malobyt...

Na tom dvoře si táta hrával, domovník je honil a praděda tam měl zápasnickou arénu. Ale i když to byly byty pro chudé, na každém patře byla šachta na odpadky, kudy se sypalo smetí a popel do popelnice postavené dole. Tu domovník měnil za prázdnou, kdykoli to bylo potřeba.

Re: Do podobného domu

Jé, o shozech na odpadky mi vyprávěl tatínek - narodil se na Letné a měl kamaráda, který bydlel v Molochově (velikánská funkcionalistická budova z 30. let, na tehdejší doba supermoderní vybavení a luxus).

Ty shozy na odpadky mi pak léta vrtaly hlavou :-)

Jirko,

díky za vyprávění. Já jsem tohle bohudíky nezažila, narodila jsem se začátkem padesátých. Od ranného dětství mi ale vyprávěli prarodiče, maminka i tatínek. Maminka žila v Židenicích, takže zažívali nálety na Zbrojovku a utíkali do vydlabaných jeskyních ve svahu v Akátkách a maminka mi popisovala, že se jednou při nočním náletu dívala, jak vybuchují bomby, brrr. Tatínek ten bydlel na jižním konci Brnatehdy ve vesnici Chrlice. Ten jako dospívající kluk měl zase jiné zážitky. S kamarádem se plížili několik dní za postupující frontou a sledovali co se děje. Při té příležitosti se silně podchladil, dostal zápal plic, který za pár let přešel v TBC. Ale to už je jiná historie. Osvobozování Brna Rudou armádou maminka nezažila tak poeticky dobrodružně (jízda tankem), ale protože byla v rozpuku ženství, tak ji babička schovávala za hromadou uhlí ve sklepě. Manžel prožíval válečné dětství na třídě Pražská, později Eisenhowerova, ještě pzději zase podle někoho a dnes je to Štefánikova, přímo naproti Flédě. Také vzpomíná na hrátky ve sklepě při náletech. Nejhorší zážitek pro něj byl, že vždy když houkali nálet, tak on pouštěl z klece kanárka, aby měl šanci přežít. A jednou při návratu ze sklepa do neporušeného bytu, kanárka sedícího na zemi omylem zašlápl.

O.T.

O víkendu jsme byli v Litoměřicích - mám pár fotek z řemeslného jarmarku v Úštěku s návštěvou pana prezidenta (Masaryka!).

http://1234zana.rajce.idnes.cz/28._10._2017_Ustek_.../

Bohužel na výlet na Ronov nedošlo - nedělní počasí bylo toho rázu, že jsme raději s ořechovými tyčinkami poslední záchrany vyčkali do večera, kdy se počasí trochu uklidnilo.

Píšeš za mě paměti

Díky, Jirko, jako jeden z posledních ještě předválečných materiálů (stihla jsem to o měsíc a tři dny) Tě nadšeně zdravím. Sedávala jsem v Kéniku v podobném sklepě a hráli jsme si na hromadách uhlí (jednou jsem způsobně seděla vedle maminky v centrální místnosti a pohnula se mi za zády zeď, když dostala bombovou šlehu kavárna Na Slovanech sto metrů od našeho, od té doby jsem klaustrofob). Koukali jsme z okna z našeho kopce na váš kopec, do smrti budu vidět na vaší straně fosforové "stromečky" amerických bombarďáků, které měnily noc v den, aby bylo vidět, kam bomby letí - ony stejně letěly jinam. Pamatuješ, v rádiu - "kuku, kuku, nepřátelské letecké svazy nad Klagenfurtem", sirény a valilo se do sklepa... O ten závěr jsem přišla, naši nás sbalili a utekli jsme k příbuzným do Lelekovic "do bezpečí", protože ségře byly dva měsíce. A tam ztvrdli pod palbou těch kaťuší o čtrnáct dní dýl ve skále v řeznické lednici, protože Němci se zakopali pod Babím lomem. A pak v půlce května přišli Rumuni a tancovali s holkama v krojích před hospodou na návsi a za pár dní jsme šli pěšky po silnici do Brna a kolem byli mrtví koně, na stromě mrtvej Němec v uniformě, všude rozbitá auta a tanky a doma byla v bytě pod náma díra od šrapnelu od jednoho konce na druhý a paní Zmatlíkové to ve skříni utrhalo spodek od všech šatů... Zahradodvůr pro celý blok s početnou tlupou různého věku jsme měli taky a nosila jsem odtud nejen písek až za ušima, ale taky "dvorní móresy", jak říkala maminka, je to vůbec ještě pravda všecko?

Re: Píšeš za mě paměti

Baty! Pár řádků, ale naprosto fascinujících. Utržený spodek šatů ve skříni... drobná zmínka, ale sedím tu úplně ztuhlá. Díky, že jsi to sem napsala.

Těžká doba

a přesto hezké dětské vzpomínky. Užili jste si lítačky po venku i dobrodružství a nástrahy, je na co vzpomínat a vzpomínáš milý Jirko moc hezky, správný Brňák.

Jsem narozena hned po válce ale vzpomínky na dětství krásné, mi taky zůstaly, však jsem o nich napsala dost.Zůstala mi z té doby věčná touha po přírodě ,po prostorách v polích,lukách a lítando grando v ulicích, tenkrát ještě bezpečných.

Vzpomínky

No jo, jsem sice taky o těch +/- dvacet let mladší, ale hodně z toho, o čem , Georgi, píšeš, jsem zažila. Kamna na uhlí (měla jsem to potěšení chodit pro něj do sklepa), později na naftu. To byl taky zážitek, chodili jsme pro ni asi dva kilometry k pumpě u Písecké brány. Měli jsme pro ten účel něco jako kufr na kolečkách, akorát místo kufru tam byly dva kanystry.

Náš byt byl v domě ze stejné doby, o jaké píšeš,ale jiný typ - jenom 1 + 1, ale veliké místnosti, však nás tam bydlelo pět. V koupelně taky válec na teplou vodu, pod kterým se zatápělo - jednou to mamince bouchlo a koupelna byla vymalovaná. Později naši pořídili maličkou karmu, teplá voda stačila na velmi rychlé umytí, ale člověk fakt tu hygienu nesměl přehánět. Franta, který vyrostl v paneláku, nechápal, jak si můžu mýt zuby ve studené vodě :-)

Měli jsme "moderní" kuchyňskou linku, takže neměla ten vytahovací dvojdřez... čili se nádobí mylo v plastovém dřezu a vylívalo do výlevky v kuchyni.

Vzhledem k tomu, že tou dobou měli naši chatu, kde nebyla elektrika a pro vodu se chodilo (se = já) do studny, připadalo mi to docela pohodlné :-)

Re: Vzpomínky

Ač vylíhnutá v paneláku, zuby si celý život myju ve studené, stejně jako obličej. A ač doma byly všechny vymoženosti (nevím odkdy byla Tatramatka, ale ve sklepě byla společná prádelna s velkopračkama, ždímačka a mandl), tak většinu popsaného jsem zažila - a ráda zažívám - na chatě u našich. Voda ve studánce, nádobí ve dvou škopcích ohřátých na kamnech, voda se vylívá do lesa, krb + kamna... Tohle bych nevyměnila!

A svobodné dětství jsem si taky ještě užila - nechtěla bych být dítětem dnes, hlásit mobilem každý pohyb, nesmět ven bez dozoru... pak se divíme, že jen sedí u počítačů.

MIlý Jiří

Krásně se četlo o tvém dětství. I když doba to byla nehezká, vy jste si ji užili (tím myslím vy děcka).

Jinak, i když jsem o generaci mladší a žila jsem výhradně v zapadlé vesnici v rodinném domku, některé věci si pamatuju - ohřev vody v lázeňských kamnech (tudíž celková očista těla probíhala taktéž jednou týdne v sobotu, jinak se člověk ošplouchl v mise vody ne moc teplé), v kuchyni športhelt na tuhá paliva (tam se spálilo kde co) a umývací stůl s vytahovacím šuplíkem, ve kterém byly dvě mise (jedna na vodu a druhá na odkládání umytého nádobí) a malá misečka na čistící prášek, akorát jsme tu náčeňovou vodu nevylívali do záchoda (drahně let jen suchého na dvoře - ale byl zděný!), ale na hnojiště (:o)). Všichni jsme spávali ve světnici, kde se topilo petrami (stařeček spali v kuchyni a ložnice byla bez topení, tam naši spávali jen v létě). Jo vzpomínky, aspoň ty nám zůstaly (;o).

takhle to mela moje babicka takze i my deti na prelomu tisicileti jsme to meli denne o prazdninach na ocich a jak si clovek doma vazi drezu a topeni :) vim, ze sem uplne nasnasela ty veljy tezky musy plny vody nosit ven do kanalu, aby na me nevysplichla hnusna voda :D

Piš dál!

Georgi, skvěle se čteš, navíc zrovna tohle jsou věci, které si i já těžko představuji - pro dnešní mládež to musí být sci-fi.

tak já žila v Praze myslím tak +-20 let

po Tobě, ale naše bydlení si pamatuju podobné - měděný kotel v koupelně, záchod těsně u hlavy koupajícího se. V kuchyni kamna nebyly, jedno umyvadlo, nádobí se mylo ve vytahovacím dvoudřezu a voda se lila do záchodu. Pralo se v kuchyni, sušilo na půdě. Kamna byly v obýváku CLUB, které hravě vytopily celý byt. Ten byl na rozdíl od vašeho fakt velký, pokud mohu soudit tak pokoje měly určitě přes 20m2. Při velkých zimách se dalo zatopit v ložnici, tam byly velké bílé kachláky. Čtvrté patro, bez výtahu, uhlí, popel, roční dítě ve strojku, máti musela být vzpěrač.....Jinak jsme bydleli v Římské ulici, hned na kraji nad Muzeem. Babička měla garsoniéru v bloku pod námi, v domě Nad Muzeem naproti vlakům. Tam to bylo vybavené IA, výtah ( tehdy na 25 hal ), maličkatá kuchyňka, obří koupelna se záchodem stavebně odděleným. Ve sklepech obří prádelna s bubnovými pračkami a dokonce i mandlem. Tam bylo i ústřední topení a teplá voda kolik kdo ráčil.

Re: tak já žila v Praze myslím tak +-20 let

bydleli jsme s rodiči v podnájmu v rodinném domě, v podkroví, v bytě 4. kategorie (v letech 1960 - 1980), v jedné místnosti o 16 metrech čtverečních, v místnosti byla kamna Petry, a potom ještě kamna na vaření. Petry vytopily celý prostor a zvládly ohřát ještě předsiňku, ve které byl stůl a židle, výlevka a za ní pak wc a špajzka, kde byl právě i ten vytahovací dvoudřez, koupelna chyběla, takže hygiena na lavoru s vodou ohřatou v hrnci na kamnech, na kterých se i vařilo. Žili jsme tam čtyři, rodiče a já se starším bratrem.