Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jirko,

díky za vyprávění. Já jsem tohle bohudíky nezažila, narodila jsem se začátkem padesátých. Od ranného dětství mi ale vyprávěli prarodiče, maminka i tatínek. Maminka žila v Židenicích, takže zažívali nálety na Zbrojovku a utíkali do vydlabaných jeskyních ve svahu v Akátkách a maminka mi popisovala, že se jednou při nočním náletu dívala, jak vybuchují bomby, brrr. Tatínek ten bydlel na jižním konci Brnatehdy ve vesnici Chrlice. Ten jako dospívající kluk měl zase jiné zážitky. S kamarádem se plížili několik dní za postupující frontou a sledovali co se děje. Při té příležitosti se silně podchladil, dostal zápal plic, který za pár let přešel v TBC. Ale to už je jiná historie. Osvobozování Brna Rudou armádou maminka nezažila tak poeticky dobrodružně (jízda tankem), ale protože byla v rozpuku ženství, tak ji babička schovávala za hromadou uhlí ve sklepě. Manžel prožíval válečné dětství na třídě Pražská, později Eisenhowerova, ještě pzději zase podle někoho a dnes je to Štefánikova, přímo naproti Flédě. Také vzpomíná na hrátky ve sklepě při náletech. Nejhorší zážitek pro něj byl, že vždy když houkali nálet, tak on pouštěl z klece kanárka, aby měl šanci přežít. A jednou při návratu ze sklepa do neporušeného bytu, kanárka sedícího na zemi omylem zašlápl.