Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Díky za dnešní psaní o tygrech a lyžování. Hikory jsem sice neměla ale měla jsem po těch javorech s kandaharem lyže značky Hagan, taky dobré a marker špicu až někdy v 70.letech min. století. Tygry jsem viděla jen v ZOO ale zase se mi o nich hodně zdávají sny,nikdy nic nepříjemného,spíš s nimi někde courám nebo bivakuji.

Snít o bivakování s tygry, to chce silnou povahu. Nejsi ty snad zakuklená tygřice???

Krásné vzpomínky. Na jasankách s kandaharem jsem ještě jezdila :-)

To by bylo skvělé!

Za dávných časů, za našich původních sousedů, jejich dcerka studovala veterinu a pozdější manžel je veterinářem v zoo v Brně. A tak se nám jednou za plotem producírovalo kotě tygra usurijského. Někde bych měla mít i černobílou fotku. Očichávali se přes plot s naší kníračkou Eriskou. Také jsem viděla u nás klokaní mládě, nošené v textilním vaku . Oba jsou stále praktikujícími lékaři a spolupracují spolu .

Jéé, foto knírače s malým usuráčkem...prosím, prosím, najdi a zveřejni. To je úžasný fotoúlovek

Člověk často takové zážitky s exotickými zvířaty nemá. Moje kamarádka má takhle doživotní památku na šimpanzího dorostence, o něhož v liberecké zoo pečovala její teta. Mělo se jednat o hodného kloučka, který se svou opatrovatelkou chodil po zoo za ručičku. Mou kamarádku ovšem kousl do kolena, takže tam má na něj památku na furt.

Jirko,usurijsky tygr je už v přírodě vyvražděný. Nějací jedinci jsou v ZOO po světě.

Jelena jsem měla tu čest potkat v přírodě jako mladá, v lesích na Šumavě, na houbách. Nádherné zvíře

já myslím, že ještě vyvražděný není - v rezervacích Ruska a Číny žije

Krásný slunečný den všem,

a Georgovi díky za krásně popsané vzpomínky. Potkat v přírodě takto na blízko jelena, to se jen tak nepodaří. Já už různou vysokou ve volné přírodě viděla vícekrát, ale nikdy nablízko, vždy jen mizejícího jedince či stádečko. Výjimkou jsou tedy srnky, které jsou u nás na chalupě už tak drzé, že si přijdou klidně člověku až na zahradu na kytky, pokud nemá plot. K tetě dokonce chodí srnec odpočívat do stodoly

Jinak stran toho střílení zvěře, mám stejný názor jako Lika a mnoho dalších....Pro zábavu je to zločin. A usuráci jsou navíc v červené knize ohrožených druhů. V době, o které Georg píše, možná ještě nebyli, ale každopádně lidi už je zmasakrovali natolik, že ten jejich genofond už je hrozně malý, takže když se teď někomu z vědců podaří natočit či vyfotit usuráka ve volné přírodě, je to téměř zázrak. I tak je pořád lidé ilegálně loví a z toho je mi hodně smutno.

Ano, v přírodě zázrak, jako by nafotili lochnesku .

Líbí se mi ten popis noční lyžovačky. Jinak střílení zvěře pro zábavu považuji za naprosto nesportovní - kdyby šel po tygrovi s nožem, to by byla jiná. A ty záplavy u vás - děs běs, už aby se počasí umoudřilo.

Tak to je něco! To se nedivím, že se ti tento zážitek vrací.

Jelena parohatého jsem viděla u nás snad jen jednou - to nám přeběhl přes pěšinu a bylo to něco. Zvíře jak stodola s obrovským parožím. Dodnes mi Terka tvrdí, že to byl los . U Pohanska jsem letos fotila stádečko laní s bílou královničkou a byla jsem z nich u vytržení.

To setkání s prasetem bylo daleko dramatičtější - to jsme vyšli (já a psi) za potok a tam se krmil lončák na myslivecké návnadě (naši myslivci jsou takový myslitelé, že návnady hážou dva metry od cest, aby to neměli daleko od auta - o vývržcích ani nemluvě, ty nechávají přímo na lesních cestách ). A Erník si usmyslel, že ho chce domů a lítal kolem něj a snažil se ho nahnat k nám . Bylo štěstí, že za A) Brůča si dala říct a seděla u mne a za B) to prase bylo ze všeho toho rámusu, co Erník nadělal, tak vykulené, že po dlouhém přešlapování se otočil a odběhl do lesa. Ufff

Šmarjá, Erník se teda nezdá, to bude ta slovenská chlapácká krev v něm!

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

Jsou setkání v přírodě, na která se nezapomíná. My takto v prosinci zírali na Pana Vlka

to byla bombááá! Na to nezapomeneš!