Když tak pročítám pěkné webové stránky o různých výletech a toulání přírodou, převážně v Kotlince, tak si vždy uvědomím propastný rozdíl toulání kulturní evropskou krajinou, kde skutečná divočina téměř neexistuje, a divočinou ve své drsné kráse, které je u klokanů nepřeberně.

V Kotlince jsem za zhruba 20 let, kdy jsem se vandrování věnoval, provandroval snad všechny hory a úvaly, včetně i těch na Slovensku. Ať už pěšky, na kole a nebo na lyžích. Plavat nebylo téměř nutno. Krajina kulturní, přívětivá, krásná na pohled a vybavená silnicemi, cestami, cestičkami i pěšinami s osadami jen několik kilometrů od sebe, avšak téměř všude rukou lidskou ošetřena. Tyto moje vandry mě velice hezky připomínají webové stránky dvou vandraček z Brna. Ta starší je zde: Odkaz a spanilá mladice tady: Odkaz

Když jsme se před 57 lety octli mezi klokany, tak jsme si připadali jako na Marsu. Všecko bylo jinak. Vánoce v horkém létě, na silnicích se jezdilo vlevo, řeč nám byla neznámá, německy ani francouzsky tu nemluvili, natož rusky a nebo česky či slovensky. Tehdejší anglosaská společnost nám připadala podobná české v období první republiky, jak jsme znali z vyprávění rodičů.

A protože mám boty z telete toulavého, tak jsme po nedlouhém pobytu vyrazili na výlety, na západ, kde megapolis Sydney věnčí Modré hory. Zde jsme poprvé okusili australský buš, který se od česko-moravsko-slovenských hvozdů liší asi jako Mars od Země. Nejen podivnou flórou, ale i faunou. Stromy a keře jsou skoro všechny eukalypty, tedy blahovičníky, kterých tu v každém ekosystému roste 660 druhů Eucalyptus | Description, Trees, Major Species, & Uses | Britannica a akácie, kterých je také požehnaně, pouhých 160 druhů. Search | Britannica Tyto dovedou vytvořit téměř neproniknutelnou houštinu obdařenou i trny, a tak vandrák po šťastném proniknutí vypadá, jako by se popral s houfem koček. Chůze či lezení tímto terénem s krosnou na zádech je vynikající aerobické cvičení a jeden je rád, když narazí na nějakou přívětivou tůň s průzračnou, chladnou vodou. Odkaz

Zvířátka tu jsou převážně s kapsou na mláďata, od klokanů všech druhů po wombaty, Wombat - Wikipedia ježury, Odkaz ptakopysky Platypus - Wikipedia a jiné. Nejvíc tu je spousta ještěrek, od drobných gekonů Gecko - Wikipedia po dvoumetrové monitory, Odkaz hovorově známé jako goany, tedy varani, hadi a nespočetné druhy ptáků, kterým tato země patří. Navíc ve své většině zdejší hadi jsou ti nejjedovatěší na světě a jejich uštknutí bez rychlé lékařské pomoci znamená smrt. Výhoda je, že jak vandrák postupuje bušem, tak způsobuje dost velkou melu, třeba jen došlápnutím do suché trávy, listí a větviček. Toto stačí plachým hadům se odplazit stranou a neútočit. To provádí jen tehdy, když jsou překvapeni a nebo podrážděni, jak jsem několikrát na svých toulkách zažil. Potom záleží na rychlosti reakce vandráka. To znamená být furt ve střehu. Na souši i ve vodě. Takový černý had s červeným břichem – blacksnake – jinak pakobra červenobřichá Odkaz si rád zaplave.

Takže vandrák ve zdejší divočině se zpravidla ocitá v místech, kde neexistuje signál telefonu ani GPS díky hlubokým údolím a hustým korunám stromů. A tak je odkázán na starou dobrou mapu a buzolu či kompas. Dobrý orientační smysl jedince také není na škodu. V mnoha místech se vandrovník ocitá i několik dnů patřičně namáhavé chůze od nejbližší civilizace. Jako třeba v oblasti Kanangra Boyd Kanangra-Boyd National Park - Wikipedia kde je povodí, ve kterém se schraňuje voda pro Sydney. Krajina o rozloze 68 660 hektarů, hlubokých údolí a strmých kopečků bez cest a nedotčená divočina. Proto je také voda v řece Kowmung pitná. Kowmung River - Wikipedia Zde se lze „ztratit“ i na několik týdnů. Je to království orlů klínoocasých Wedge-tailed eagle - Wikipedia které lze pozorovat i při jejich letech pro radost, jak provádí akrobacii a krouží v termice nad kopečky, obvykle v párech. Mají rozpětí přes 2,5 m, když letí poblíž, tak je slyšet svist vzduchu, jako by letělo rogalo.

Stalo se mně jednou dopoledne, když jsem se brodil a místy i plaval řekou Kowmung, zarostlými břehy se projít nedalo, že jsem měl pocit, že mě někdo pozoruje. Zpočátku jsem si myslel, že mně straší ve věži, už jsem se tam o samotě toulal déle než týden, ale po náležité chvíli jsem se zastavil a poohlédl po okolí. A co jsem spatřil. Asi 20 m za mnou na silné haluzi seděl tento orel a náležitě si mě prohlížel. Vydal jsem se dál, brodil jsem se proti proudu korytem řeky a náhle jsem pocítil závan vzduchu, jak milý orel nade mnou přelétl a pak se usadil na větvi asi 30 m přede mnou a zase se jal pozorovat, jak se pracně brodím dnem plným balvanů s krosnou na zádech proti proudu řeky. To stále pod bedlivým okem orla. Když se toto opakovalo asi pětkrát, tak jsem dostal takový zajímavý pocit, že ten orel asi ví, že v řece se trmácí potenciální večeře. Asi po hodině, bylo kolem poledne, to přestalo orla bavit a odlétl, asi sdělit kamarádům, kde se dnes bude večeřet. Tak jsem si večer raději postavil na noc stan, jinak jsem spával pod širákem, ale v noci orli stejně neloví. No ale velké sovy tu jsou také. australian owls - Search results - Wikipedia

Tím nechci říct, že tu žijí pouze ptáci, ještěrek, varanů, ryb i rybek, racků a hadů tu je nepřeberně. Také se zde prohání zdivočelí koně, kterým se říká brumbies Brumby - Wikipedia S jedním jsem se setkal, když jsem sledoval jejich stezku houštím tváří v tvář. Hypnotizovali jsme se navzájem a po chvíli vzájemných upřených pohledů se milý brumbie otočil a odklusal, odkud přišel. Večer, když jsem už ležel ve spacáku a počítal hvězdičky na jasné obloze, výhoda spaní po širákem, jsem slyšel, jak nedaleko se pase brumbie. Každé ukousnutí trávy bylo jasně slyšet. Však ráno jsem našel jeho navštívenky – koblihy asi 5 m od mého nočního pobytu.

Jak v řece Kuwmung, tak i v jejích přítocích je ryb nepočítaně. A to ne ledajaké. Pstruzi hnědí, nikoliv duháci, tu dorůstají do váhy 8 kg.

Tasmánský hnědý pstruh | foto: George Švehla

George Švehla 30/10/2022