AUSTRÁLIE: Špekáčky.
Když jsme se v říjnu roku 1968 dostali mezi klokany, tak jsme netušili, jak pro nás bude umírající anglosaský koloniální systém exotický. Společenská interakce občanů v každodenním styku nám připomínala meziválečná třicátá léta minulého století, tak, jak jsme je znali z vyprávění našich rodičů. K tomuto je nutno dodat i oblékání a strava, která se vyvinula z pro nás nepoživatelné tehdejší anglické kuchyně. Že se zde, jako v civilizované zemi, jezdilo a dosud jezdí vlevo, na to jsme byli připravení, zrovna tak jako na imperiální systém měr a vah, který nám moc pochopitelný nepřipadal.
Nestalo se, aby zdejší dáma, tím myslím každá obyčejná ženská, i v tom nejžhavějším létě, kdy se teploty motaly kolem 40 °C, nevyšla z domečku, kde tehdy ještě žádná klimatizace nebyla, náležitě upravená a oblečená. Tehdy to znamenalo silný „make up“, který se dal odložit jako škraboška, a bezchybně „udělaná“ hlava, do kadeřnictví zavítala každý týden, na tomto účesu jí seděl vkusný klobouček obvykle s nějakou kytkou. Pod vzdušnými letními šaty se sukní do půl lýtek – mini dorazily ke klokanům o půl roku později –, pod šaty však měla veškeré „příslušenství“, tedy podprdu, kalhotky do půli stehen, kombinku a zcela jistě punčochy a nebo později punčocháče. Nohy jí zdobily lodičky na jehlovém podpatku a pacinky obvykle bílé rukavičky sahající do půli předloktí. Aby snad nevznikl omyl, toto vše platilo pro rodilé Australanky a nebo přivandrovalé Angličanky. Jiných evropských etnicit se toto netýkalo a také patřičně „vyčnívaly“. Jak lámanou verzí australské angličtiny tak i oblečením. Jinak, jakoliv barevné či přičmoudlé tehdy Austrálie nepustila ani ke svým břehům, tehdejší imigrační politika platila pouze pro bílé.
Nestačili jsme se divit, jak rychle se zde vše začalo měnit, a ne vše však k lepšímu. Za půl roku, tedy v březnu–dubnu 1969 už pobíhaly dívenky po ulicích v džínách a nebo v mini o rozměrech mikro, sahající jim zhruba 3 cm pod rozkrok.
V obyčejné samošce neexistovaly uzeniny a salámy. Jediný druh mletého a neuzeného masa ve tvaru salámu byl pro nás nepoživatelný „Devon“. Sýr byl Cheddar (čedar) a nebo „tasty“ (tejsty). V řeznictví nabízený „corned beef“ nám také zrovna do krku neklouzal. Dobrá káva se nedala nikde najít, celá Klokánie pila tehdy čaj, pokud možno s mlékem. Pokud někdo dostal chuť na skutečný salám a nebo uzené, či plesnivý sýr a nebo ementál, tak musel jít nakupovat do exotické „delikatesy“. Obvykle provozované nějakým ex Evropanem a nebo přímo Cyrilem, který byl z Brna, kde se vést lahůdkářství vyučil. Ano, v lahůdkářství na náměstí Svobody č. 8 , v domě vedle tehdejší Sovětské knihy, která sídlila v rohovém domě s Kobližnou ulicí, kde je dnes Trinity Bank. V prostorách bývalého lahůdkářství dnes sídlí „Ben Jerry’s Café Point“. Ostatně o Cyrilovi jsem po jeho skonu napsal vzpomínku v roce 2015.
Za posledních 50 let se u klokanů mnohé změnilo a řekl bych i revolučně. Vše je jinak. Kvalita služeb ve státních a veřejných úřadech, bankách a pojišťovnách prudce poklesla díky zaměstnancům převážně z Indie, kteří se k zákazníkům neumí chovat a dávají jim na vědomí, že jim činí milost, když je obslouží. Zato ale vyrostlo hafo výborných kaváren a restaurací, ve kterých si obvykle připadáte jako v zemi jejich majitele či provozovatele. Zde na příklad jako někde v Kotlince - https://www.tommysbeercafe.com.au/ Podobné to je s obchody. Ať už to je s textilem, koloniály nabízí exotiku importovanou majiteli z jejich mateřské země a tak si můžete zajít nakoupit do Indiie, Číny, Itálie, Řecka a nebo Německa. Zde si račte objednat sortiment z Indie, který vám dodají až do domu. https://shop.radheonline.com.au/
Také zde vyrostlo hafo minipražíren kávy a mikro palíren na ohnivou vodu. Už léta kupujeme kávu v místní pražírně. Zde nabízí více než tucet různých káv, podle původu a podle stupně upražení. Ohnivou vodu kupujeme v mikropalírně, která nasbírala po světě hafo ocenění za kvalitu. https://www.banksandsolander.com/ https://www.banksandsolander.com/awards
Ovšem velkou radost nám dělají různá řeznictví evropských majitelů. Na příklad u Poláků mimo uzenin jsou k dostání i škvarky. https://www.facebook.com/smallgoods.polonez/videos A to už nemluvím o německém řeznictví, tedy spíš bavorském, kde mimo jiné nabízí i pražskou šunku a špekáčky:
Our Product Range - German Butchery (german-butchery.com.au)
https://www.german-butchery.com.au/products/sausages
https://www.german-butchery.com.au/products/sausages/spekacky
https://www.german-butchery.com.au/products/ham-bacon
https://www.german-butchery.com.au/products/ham-bacon/praszka-sunka
Ano, tyto vynikající produkty jsou o něco dražší než jiné v supermarketu, ale lidičky, ta kvalita se musí chutnat, popsat se nedá. Navíc toto řeznictví prodává i jiné lahůdky než maso. Že to je řeznictví výjimečné, zrovna jako jejich produkty svědčí nasbírané ceny za kvalitu a chuť jejich produktů.
Na příklad z jejich „fleischsalat“, což jsou nějaké uzené kousky masa a nebo salámu s majonézou, jde přidáním dalších ingredientů vytvořit docela chutný vlašák, tedy vlašský salát. Z jejich špekáčků se zase dají vyrábět velice chutné „utopence“ a „pražská“ šunka je mňam, mňam.
Takže i když zdejší společnost za posledních 50 let jaksi zhrubla, což je jev celosvětový, tak jsou zase jevy pozitivní a veskrze příjemné. Takže budoucnost snad bude příjemná a pohodová, i když se různě po světě řinčí zbraněmi a někde i hodně hlasitě.
Psáno 30/09/2024