Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hezký článek Jirko a je fajn, že už máte velevýběr, co se evropského jídla týče. Mně tu nejvíc chyběl žitný chleba, už roky si ho peču a stále ho mám k snídani nejraději. Pamatuji se, jak jsem v Am. třeba marně hledala kávu namletou jemně "na turka". Má ho rád i manžel, v Čechách jsem kdysi koupila i moc hezké malé hrníčky. Stále se mi totiž z domova vybavoval pocit ještě teplého sáčku čerstvě namleté kávy (tiskla jsem si ho k tváři), který provoněl celý nákup. I tady v obchodech mají mlýnek snad na 10 hrubostí a jemností, kde si každý může koupenou zrnkovou kávu sám hned umlýt. Jenže i nejjemnější možnost byla na turka - tak aby zůstalo bahýnko,lógr - moc hrubá (a mě bylo jen doporučeno, ať zkusím mletí zopakovat). Ano, dělala jsem pro naší odpolední kávičku "hrubého turka", ale nebylo to ono. Až po letech tady a díky internetu jsme si tureckou kávu objednávali v plechovkách přímo z tur. obchodu a byla výborná. Jenže jsme měli Trixie, která s námi venku každé odp. sedávala. Turka sice nepila, ale aby nepřišla zkrátka, dostávala příděl několika větších sušenek, což se po čase projevilo na její váze. Do roka se nám ji sice podařilo zeštíhlet, i proto, že my se kvůli tomu vzdali posezení u kávy (přestali ji na netu kupovat). Pak Trixie umřela, ale my už jsme se k pití turka nevrátili, nějak jsme odvykli, nechybí nám.

Prohlédla jsem odkazy a jistě je moc příjemné, mít, kam zajít, pro oblíbené dobroty!

Hezky jsem si početla. A vzpomněla, že jakási neobyčejně vzdálená příbuzná taky v ́68 odešla do Austrálie a byla z toho, co George popisuje, úplně groggy. Nevydržela s nervy a po čase se přesunula do Ameriky, kde se po ní kloboček nevyžadoval .

Těším se na zajímavý článek

(())

Jiří,uklidnil jsi mne, ono je to u Klokanů už podobné i Kotlince..tedy jídlem..takže nevím, po čem by se mi stejskalo..možná po kváskovém chlebu od Dymáka z Heřmaňáku nebo po věnečcích paní Slovíkové z Kozašic, vysočinkách z Bylan u Chrudimi a skvělé mortadele z naší kantýny...možná po kysaném zelí,doma krouhaném a naloženém..po Pramenu zdraví z Posázaví..po karlovarském loupáku a pardubickém perníku..po naší klasické dršťkové polévce,ovaru s křenem a kroupovém jelítku..po obložených chlebíčcích..a taky po lidech,po tom našem skuhrání,ironii, humoru...po kytkách...

hezké australské úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

jojo - chuťové buňky nelze obelstít... a takový dobrý buřtík se šunčičkou...

Přeji krásné ráno! Stejně je zajímavé, jak chutě z dětství člověka provázejí. Nejčastěji jsem se tedy setkala s chutí chleba, jako s nejhledanější. A špekáčky - nejen na opékání, ale takový buřtguláš, to je něco! Ještě jednou přeji co nejlepší den