AUSTRÁLIE: Škorpióni a dobytek

Pro mnohé je i dnes Klokánie zemí dosti exotickou, zrovna tak jako bývala pro první bílé osadníky v 18. a 19. století. Odlišné klimatické poměry, nezvyklá původní zvířena a rostlinstvo, krajina převážně pouštního charakteru a ohromné vzdálenosti k těmto pocitům napomáhají. Časem a vlastní zkušeností bílý muž zjistil, že dosti plazů, zvířat a rostlin na vzduchu i ve vodě je v této zemi jedovatých, a mnohé i smrtelně.

Takže nejen zvířena podivných tvarů a zvyků, jako třeba klokan a nebo ptakopysk, ale i ty různé jedovatky přispěly k různým lidovým zkazkám a báchorkám, které skutečnost v některých případech značně zkreslovaly. Něco na styl povídaček barona Prášila.

Jako třeba škorpióni. Těchto roztomilých osminohých pavoukovců známe na celé zemi více jak 1750 druhů. Od devítimilimetrových drobečků (Typhlochactas mitchelli) po obludy 23 cm velké (Heterometrus swammerdami). Všichni oplývají na prdelce jedovatým žihadlem. Z této záplavy druhů asi jen 25 vlastní jed schopný zabít člověka.

I když bodnutí škorpiónem je značně bolestivé, tak ve většině případů není třeba lékařského ošetření a za několik dnů je postižený v pohodě. V Klokánii se vyskytuje zhruba 100 druhů škorpiónů, převážně menších rozměrů (1,5 – 12 cm) a smrtelně jedovatý z nich není žádný. K vidění moc nejsou, jsou to tvorové noční, kdy loví své kořisti. Ano, jsou to lovci. Ti velcí nepohrdnou i malou ještěrkou.

Takže před škorpióny bychom měli být na pozoru a mít k nim úctu, protože z jejich různých jedů vyrábí farmaceutický průmysl četné léky pro lidi, které pomáhají v dermatologii a nebo jako potentní imunosupresanty, pomáhající při autoimunních nemocech. Toto ovšem neplatí v Číně, kde s odpuštěním sežerou všecko, co se hýbe, a mnohdy i to, co už se delší dobu nehýbe. Tam si škorpióny dokonce chovají, aby je následně napíchli na tyčinku a v bublajícím oleji je ofritovali, aby je pak jako křupající pochoutku zblajzli. Nu, jiný kraj jiný mrav.

V Klokánii od nedávna žije něco málo přes 24 000 000 obyvatel, z toho 90 % ve městech. Ta mizivá menšina, která žije na outbacku, chová 28 250 000 kusů hovězího dobytka. A tak u klokanů připadá zhruba 1,2 krávy na osobu. Protože je Klokánie země rozlehlá, oplývající různými ekosystémy a podnebím od mírného, až chladného na jihu a v horách a vlhkého tropického na severu kontinentu, tak zde chovají různá plemena. Jak podle prostředí a klimatu, tedy převládajících teplot a srážek, tak podle druhu pastvy.

Zásadně se plemena dělí na mléčná, která produkují výtečné mléko, a plemena masná, která zase produkují výtečné bifteky. Na severu, v tropických oblastech chovají plemena zebu a nebo bráhmanské, které poznáme podle hrbu za krkem. Tato plemena snáší lépe tropické podnebí. V posledních dvaceti letech začali zde na severu chovat i vodní buvoly na maso, kteří i zdivočeli a pak tropili značné škody a museli být vybíjeni. Tito drobečci váží až jednu tunu a rohy mají jako pohádkové obludy.

Jako rekordmana zde v Queenslandu máme jedenáctiletého býčka jménem Johnny Reb, čili JR. Je z texaského plemena dlouhorohých a JR narostly rohy o rozpětí 2,97 m. Je velice pravděpodobné, že rozpětí jeho rohů přesáhne 3 metry, protože rohy mu dorůstají po celý život a má předpoklad dožít se nejméně dvaceti let. Zapsal se tak do Guinessovy knihy rekordů jako zvíře s nejdelšími rohy na světě. Jeho předkové přišli do Ameriky ze Španělska už s Kryštofem Kolumbem v roce 1492.

Psáno 19. 05. 2016. Foto: Australian Geographic