Jak jsem se už dříve zmiňoval, tak v dobách, kdy jsem byl ještě velice intenzívně zapojen do výrobního procesu, tak jsem si aspoň jednou za měsíc musel dobít moje mentální baterky a fyzicky protáhnout zlenivělé tělo, které moc pohybu v mojí práci nepoznalo.

Oficiálně byla tehdy pracovní doba 38 hodin týdně, za kterou jsme jako senior technical staff – vyšší techničtí pracovníci, dostávali roční plat vyplácený po 14 dnech již tehdy elektronickým převodem na naše bankovní konto. Takže výše ročních odměn byla stanovena bez ohledu na to, kolik hodin jsme ve skutečnosti odpracovali. Takže týdenní průměr se pohyboval mezi 50 – 60 hodinami bez nároku na jakýkoliv příplatek za přesčasy.

V těchto bohulibých dobách jsme mívali jeden víkend v měsíci třídenní, tedy dlouhý víkend, pátek, sobotu a neděli. A právě tento víkend jsem obvykle zmizel z civilizace do zdejší nádherné divočiny, abych se snad z té samé civilizace nezbláznil. Klid v liduprosté přírodě byl balzám na moje nervy, i když tělo dostávalo pořádně zabrat.

Řeka Grose nedaleko Blue Gum Forest

Jak mnozí čtenáři už ví, bydlíme v sousedství nádherných a rozlehlých národních parků a tak mnoho míst k těmto aktivitám jsem měl nedaleko. Jedno z nich bylo hluboké údolí a místy i divoký kaňon jménem Grose, kterým protéká řeka stejného jména. Odkaz

To stačilo popojet Land Roverem o dvě osady dále a potom po dosti divokém „fire trail“ – to je cesta bušem, vytvořená pro hasiče, aby se dostali k ohni v době požárů buše. Potom, téměř na konci cesty jen „zaparkovat“ Lanďáka někde šikovně do hustého buše a po značně divoké pěšině, známé jen zasvěceným, se vydat do hlubokého údolí řeky Grose. Pěšina vedla příkrými svahy krásným vzrostlým bušem vroubená hustým a krásným podrostem. Místy ho tvořily ostrůvky bujného kapradí „maiden hair fern“ - dívčí vlasy (Odkaz), různými keři a hustým,1,5 m vysokým kapradím, jaké známe z českých luhů a hájů. Posledních, zhruba 100 m od řeky se prudký svah změnil v téměř kolmou skálu, po které se dalo opatrně slézt ke korytu řeky. Toto je opět skalnaté s občasnými písečnými mini-plážemi. Všechny okolní skály jsou tvořeny třetihorními pískovci.

Údolí Grose River

Projít, prolézt, probrodit a místy i proplavat celé toto divoké údolí od horního toku potoku Victoria, který se záhy vlévá do řeky Grose, až po soutok řeky Grose s řekou Nepean u Yarramundi představuje tři plné dny náramného tělocviku. Cesty zde žádné nejsou a tak nezbývá než se prodírat hustým pobřežním bušem, skákat přes kameny v řece, místy ji brodit a také plavat. Kdo z vás zkusil plavat s 25 kg krosnou na zádech? Jistě zajímavá zkušenost. Na většině návštěv tohoto údolí mě vždy doprovázel náš polo-jozefčík Waldemar a později i podvraťák Pajda. Ten si to užíval ještě více než pán. Celou délku údolí jsem si prošel jen 4x, poprvé špatnou cestou, proti toku proudu řeky, kdy veškerá vegetace, větve keřů a podobně, míří proti vandrákovi takto učesaná proudící velkou vodou a nesmírně ztěžuje postup, o rozedraném oblečení a poškrábané kůži ani nemluvě. (Odkaz na řeku Grose.)

Pajda na Grose River

Pajda a Walda na Grose River

Oproti tomuto jsem údolí nesčetněkrát navštívil výše popsanou cestou od zaparkovaného Landroveru. Po sestupu strmou pěšinou se dostáváme ke skalnatému korytu řeky, kde jsou jen skalní lavice a hustý buš bez cest. Kudy buš a skály pustí, jdeme proti toku řeky po jejím pravém břehu k velké tůni, která má více jak 100 m v průměru. Tato je dokonce ozdobena malou písečnou pláží. Voda je průzračně čistá, ale na pohled černá. To proto, že na dně leží černý popel z četných požárů buše. Tůň je více jak 20 m hluboká a na jejím dně jsou kusy ohořelých stromů, které tam tlí. Tento proces tlení probíhá i v písku dna, který je smíšen s popelem. A tak když jeden píchne klacíkem do dna u břehu, tak na hladinu vyskočí bublina, asi metanu, protože po přiložení hořící zápalky plyn za hlasitého bafnutí vzplane. A také zrovna nevoní.

Velká voda na Grose River

Od velké tůně, asi 200 m proti toku, pod skalními útesy, se nachází moje oblíbené místo k pobytu. Skalnaté břehy řeky jsou místy písčité a mezi balvany v korytě jsou malé tůňky klidné vody. Nejdříve jsem spával na písčitém břehu, avšak časem jsem našel v útesu, který zde strmí do výše více než 100 m, asi 20 m nad řekou pěkné bydlení. Ano, muselo se k němu po skále těch 20 m vylézt, ale pěkný převis zde tvoří malou jeskyňku, ve které skalní lavice tvoří sedačku, stůl a postel v jednom. Ideální bydlení pro jednoho. Na písku břehu jsem si vaříval na malém ohýnku, v mém bydlíku ve skále na malém benzinovém vařiči. Navíc, měl jsem odtud nádherný výhled na řeku, kde se kolem furt něco dělo. Tím myslím veškerá dění přírodní bez přítomnosti lidí. O největší frmol se postaralo všelijaké ptactvo, od malinkých střízlíků až po orly klínoocasé. Po okolních skalách hupsali klokánci skalní – rock wallabies, kteří zde nahrazují kamzíky. Na tlapkách mají zvláštní polštářky, které mají na skalách vysoký koeficient tření, tedy vysokou frikci, a klokánek tak na skále neuklouzne. V řece bývá vidět ptakopysk a jinak mraky různých ryb. Časem jsem si sebou brával svůj starý dalekohled, triedr Meopta 8x30, tedy s osminásobným zvětšením, abych si mohl tu okolní krásu řádně prohlédnout.

George Švehla 12/01/2026.

Odkazna na Blue Gum Forest

Odkaz na Rajče