Zde se zmíním o létání bezmotorovém, tedy plachtění ve větroních, tedy létání pro radost a potěšení. A to velké.

Aby snad nedošlo k nedorozumění, tak používám názvosloví archaické, tak jak jsme je používali v letech 50 – 60. Tedy kluzák je poměrně primitivní bezmotorový letoun, na kterém se povětšinou jen klouže, tedy postupně se snižuje výška letu. Jako třeba tento na tomto odkazu: Odkaz. Na tomto samoletu se létá bez přístrojů a pilot spoléhá na své vestibulární ústrojí – letí, jak to pociťuje zadnicí. Více obrázků zde: https://eu.zonerama.com/FrantisekBrablc/Album/11746773

Naproti tomu větroň je bezmotorový letoun dokonalejší konstrukce, na kterém se dá plachtit, tedy využívat různého proudění okolního vzduchu k získání větší výšky letu. V některých případech i značné. V roce 1961 se paní Věře Hudcové podařilo při přeletu ze Spišské Nové Vsi do Brna – Medlánek dosáhnout absolutní výšky 7748 m, což tehdy byl národní rekord.

Od roku 1945 do poloviny let 60. jsem býval častým návštěvníkem letiště v Medlánkách u Brna, tehdejšího aeroklubu. Nejdříve v doprovodu mého taťky a později sám. Dokonce koncem let 50. jsem začal navštěvovat Svazarmem pořádané kurzy létání, ale dostal jsem se tak akorát k meteorologii a pro kritický nedostatek financí jsem to nerad vzdal.

Tak jsem ale poznal, jak s Holého kopce – dnes zarostlého Střeleckého kopce – byly roztahovány primitivní kluzáky tlupou nadšenců, kteří jej napřed vynesli na vrcholek. To bylo něco jako vystřelování prakem. Pilot se usadil a připoutal, kluzák se za zádí zajistil do země zaraženým kolíkem, na příď se na hák upevnila 2 gumová lana, která uchopilo několik mužů každé, a na povel se rozběhli s kopce. Jakmile byla gumová lana dostatečně natažena, byl odjištěn zajišťující kolík a kluzák byl tak „vystřelen“ do prostoru. S Holého kopce potom klouzavým letem uletěl několik set metrů, než si sedl do trávy letiště.

Později, kdy už létaly větroně s plexiglasem prosklenou kabinou pro pilota – kokpitem, jako Babiny, (Grunau Baby), tandémové doumístné Jeřáby, (DFS Kranich) Krajánci, dvoumístní Kmotři, pro dva vedle sebe sedící, později Luňáci, Lamináři, Pionýři, Šohaji, byly tyto vytahovány navijákem. To na opačném konci letiště stál naviják, hnaný vznětovým motorem z náklaďáku a z bubnu se přes celé letiště odvíjelo ocelové lano asi 6 mm silné až k větroni. Zde se zakleslo do úchytky v přídi, větroň byl přidržován v rovnováze pomocníky za konce křídel a byl dán povel velkou bílou plácačkou k navijáku, že je možno začít. Nejdříve se pomalu a opatrně napjalo lano a potom se motor rozeřval na plný plyn, větroň se rozběhl po trávě a po několika metrech vznesl do strmého stoupání. Když dosáhl výšky, kdy by ho lano začalo opět stahovat zpět k zemi, pilot je vypjal, lano spadlo k zemi a pilot mohl kroužit a hledat v okolí termiku, vzdušné proudy, které by ho vynesly výše. Zde pilotu přišly vhod znalosti z meteorologie a hlavně cit pro terén, krajinu a okolní ovzduší. Zde se lišili dobří plachtaři od těch méně úspěšných. Tito našli termiku jako zázrakem velice brzy, kdežto ti méně úspěšní ji hledali dlouho a nebo i marně a šli brzo na přistání. Aerovleky, kdy je větroň vytažen do výšky motorovým letounem, začaly později. Jak se stát pilotem větroně: Základy nejsou těžké, důležitý je ale cit v „zadku“ - Deník.cz

Létání ve větroni je téměř spirituální zážitek. Jakési splynutí s prostorem a přírodou. Žádný hřmot a otřesy jako v motorovém letadle, ale pohoda, klid, jen občasné svištění vzduchu a úžasný pocit vznášení se v oblacích, závislí pouze na vzdušných proudech, které dobrý a zkušený plachtař dovede číst jako knihu. Úžasný pocit svobody, volnosti a sounáležitosti s okolním prostorem. Asi podobný, jak tomu je na Rogalu, které přišlo o několik desítek let později.

Věková hranice pro pilotáž větroně v České republice je 14 let a tak už i třináctiletí mohou začít s výcvikem, aby pak, k jejich čtrnáctým narozkám, dostali letecké oprávnění na větroně. U klokanů to je podobné.

Ve zdejší sousední osadě žije patnáctiletá studentka místního gymnázia, Amelia Steadman, která získala letecké oprávnění na větroně a doufá, že létání ji neopustí a stane se profesionální pilotkou pro zdejší létající lékařskou službu ve vnitrozemí. https://www.flyingdoctor.org.au/# Ke splnění jejího snu jí budeme držet palce.

Psáno 4/1/2025