AUSTRÁLIE: Multikulturní společnost v Austrálii.
Když jsme v roce 1968 dorazili do země klokanů, tak ve společnosti tehdy právě dožívala anglosaská koloniální mentalita se vším všudy. Tedy nejen ve společenském styku, ale i správa země, služby a obchody podle toho fungovaly, a my, kteří jsme právě opustili komunistickou klec, si připadali jako Alenka v říši divů. Vstřícnost, ochota a pomoc zcela cizích lidí byla pro nás přímo odzbrojující. Někteří mezi námi, co přibyli z Kotlinky, měli toto chování místní populace za naivní a někteří dokonce za méněcenné. Byli to zpravidla ti, kteří důvěřivost Australanů později zneužívali.
V té době stále ještě přežívala mentalita, že přibyvší imigranti mohou být pouze bílé barvy kůže, převážně z Britského království a nebo Evropy, USA, Kanady a podobně. Jakkoliv barevné obyvatele nebylo, zvláště ve městech, vidět. Toto se sice změnilo již v roce 1966, kdy Harold Holt a jeho liberální vláda zrušila zákon „Austrálie pouze pro bílé“ - „Australia white only policy“ a nahradila jej tím, co platí dodnes, ale zákon začínal fungovat jen velice ztuha a jinobarevní spoluobčané přibývali jen velice pozvolna. Od té doby se za posledních 50 let vše podstatně změnilo.
Všelijaké zcestné „humanitární“ pomoci lidem v zemích s naprosto odlišnou kulturou, náboženským vyznáním a jinými morálními hodnotami byly řešeny tak, že tyto jedince australská vláda transplantovala do zdejší společnosti. Bezúspěšně. Drtivá většina byla nevzdělaná a v pracovním procesu nepoužitelná. Transplantace se nezdařila a tito dosud žijí ze sociálních dávek, tedy peněz australských daňových poplatníků. Ano, našlo se mezi nimi i mizivé procento ochotných pracovat a to jsou zpravidla vzdělaní profesionálové, jako inženýři, lékaři, architekti, zdravotní personál a podobně.
Příliv jinobarevných imigrantů do Klokánie se v posledních dvaceti letech změnil ve veletok. Bílý imigrant má dnes problém se do Austrálie legálně přistěhovat. Zčásti to je dáno také tím, že v příslušných institucích, které o tom rozhodují, dnes úřadují zpravidla přistěhovalci z indického subkontinentu, takže vstřícnost, ochota a pomoc z těchto institucí zcela vymizela. Tito noví úředníci pochází ze společnosti, kde stále přežívá její, dávno zrušený, kastovní systém, a podle toho se chovají. Úředník je někdo daleko více než ubožák za přepážkou, který se domáhá jeho služby. Není tomu však všude. Uvedu vlastní zkušenost ze zdravotnictví, které v posledních letech náležitě využívám.
Dříve, řekněme před třiceti lety, byla jména lékařů i jiného personálu ve zdravotnictví buď anglosaského a nebo evropského původu. Dnes to je velká výjimka jako bílá vrána v hejnu vran. Při mé nedávné patnáctidenní hospitalizaci jsem v personálu spatřil jedinou bílou dívčinu, sestřičku z anglického Walesu. Jinak všichni ostatní, od uklízeček po lékaře byli jinobarevní. Od žluté, přes všechny odstíny hnědé, až po temně černou. Zde mohu podotknout, že sestřičky z rovníkové Afriky, černé tak, že v noci jsou neviditelné, poskytovaly tu nejlepší péči. Jejich exotická jména odmítala moje bílá paměť přijmout. Druhé v řadě kvality služeb byly sestry různě hnědavé, ať už ze středního a blízkého východu, Egypta a nebo Indie. Na posledním místě se umístily Asiatky z různých zemí. Můj nemocniční ošetřující lékař byl z Iránu, tedy Peršan, barvy pleti olivové, jako řada i dalších lékařů z různých koutů převážně asijského světa, tedy blízkého i středního východu, Pakistánu, Indie a potom ti žlutí Asiaté.
Ještě zhruba před dvaceti lety byl náš rodinný doktor Čech, různí specialisté buď Anglosasové nebo Evropané. Dnes máme našeho praktického lékaře Malajce ze Singapůru, jménem Dr. Dominic Poh Sian Goh, který před sedmi lety vystudoval lékařství na University of Sydney. Se specialisty to je podobné. Kardiolog je Egypťan, Dr. Ihab El-Sakkari, který nastoupil po, do důchodu se odebravším Dr. Choon Lee - Číňanovi. Operující internista, který se přehrabuje v břišní dutině, je Dr. Sulman Ahmed, který mNě opravil břišní kýlu. Ten, který mi opravuje ruce, je ortoped, Egypťan, Dr. Sherif Rizkallah. Urolog, který se stará o moje močové cesty, je Ind, Dr. Mohan Arianayagam. A kdo mně hlídá dudy, tedy plíce? Je to Dr. Dima Hamed, která je z Jordánu. Opravdu krásný exemplář semitské krásy. Drobná, štíhlá, dlouhé, upravené vlasy jako uhel a obličej jako modelka s velkýma očima rámovanými dlouhými zahnutými řasami. Pacičky má elegantní s dlouhými prsty a pěstěnými nehty. Asi jak to kdysi řekl, tuším pan Werich, „Když se židovka povede, tak to je potom nádhera“. Oni asi ti semité mají něco v genech, co činí většinu ženských nic moc, ale když občas zazáří hvězda, tak to potom oslňuje nejen své okolí. Uvidím časem, jaká je i po její profesionální stránce a jestli moje problémové dýchání vyléčí a nebo ne. Podobně však také vypadala paramedička v sanitce, ve které mě nedávno transportovali do nemocnice, avšak tato byla z Azerbajdžánu. V nemocnici se o mě staraly mimo jiné sestry z Nepálu a Chorvatka z Vukovaru. Moje zmršená ramena mně nejdříve hlídal Američan Dr. Todd Gothelf, aby dnes to byl přes ramena a lokty vyhlášený ortoped Prof. Desmond J. Bokor. Tento mě potěšil prohlášením, že vzhledem k mému věku rekonstrukce ramen nepřichází v úvahu a že se budeme věnovat jen konzervativní léčbě. A tak mám ramena zakonzervovaná tak, že si rukama nikam na tělo nedosáhnu, su rád, když si mohu vyčistit zuby a oholit se. Před 18 měsíci mně vyměnil levý kyčel ortoped, Prof. Rami M. Sorial, z Indie.
O oči se mně stará Dr. David Chan z Číny a o moje kožní rakoviny a melanomy zase Dr. Mark Allan z Bejrútu – Libanonec, který si však změnil jméno. Od různých bolestí těla mně pomáhá specialista v tomto oboru – Pain specialist Prof. Raj Sundaraj původně z Indie. Chrup mně sice udržuje Dr. Anthony Boyden – Australan, ale větší operativní zásahy na chrupu a přilehlém okolí provádí už Dr. Jasvir Singh. U optika to je buď Andrew J. Mizzi z Itálie, a nebo u jiného tlupa z Vietnamu, kde je perfektní servis, zrovna tak jako v prostorách, kde jiná tlupa ze stejné země provádí veškerý „imaging“, tedy zobrazování. Od ultrazvuku přes rentgen, CAT skeny po MRI. Abych to snad uzavřel, tak ortopedii provádí Stella Panaretos z Řecka a fysioterapii Mathew Haddad ze Syrie.
Psáno 18/09/2024