AUSTRÁLIE: Menangle

Toto je osada na samém okraji metropolitní Sydney, zhruba 65 km jihozápadně od City. Poprvé jsme tuto osadu navštívili v roce 1969, kdy jsme se jeli podívat na moderní „mléčnou“ farmu. Farmu budoucnosti, kterou tehdy provozovala zemědělská a chovatelská vysoká škola. Okolní krajina je mírně zvlněná i dosud oplývá převážně výživnými pastvinami, na kterých se pasou stáda krav. Jak těch na maso, tak i těch fabrik na mléko.

Tehdy jsme se po Klokánii teprve rozhlíželi a stále byli pod silným vlivem našich životů prožitých v komančské kleci. V této jsme znali „výrobu mléka“ jako kravíny s permanentně ustájenými dlouhými řadami dojnic a mléko se získávalo tak, že ošetřovatelka kravičce vemínko opláchla od různého humusu, nasadila vakuovou dojičku a mlíčko si to pak zurčelo potrubím do chlazených kádí, kde se oddělovala smetana a zbytek takto ochuzeného mléka se pak přečerpal do pojízdných cisteren a byl pak dopraven do mlékárny k dalšímu zpracování. Smetanu čekal podobný proces.

U klokanů se mléčné krávy pasou na výživných pastvinách a z toho, co spasou, vyrábí vysoce kvalitní mléko. Když jsme jej poprvé v roce 1968 ochutnali, tak jsme měli dojem, že pijeme smetanu z tehdejšího brněnského Lacrumu. Prostě jiný rozměr. Nevím, jakou normu mělo plnotučné mléko v Československu v roce 1968, a nevím, jaká je dnes. Pouze si pamatujeme jeho chuť-nechuť, namodralou barvu a částečnou průzračnost. U klokanů tato tekutina obsahuje nejméně 3,4 % tuků a 3,3 % proteinu a je sněhově bílá a nebo lehce nažloutlá. Smetana – ta na šlehání obsahuje 40 a více % tuku a tak zvaná dvojnásobná smetana (double cream) má 50 a více % tuku. Tato konzistencí připomíná měkké máslo. Kyselá smetana opět připomíná konzistencí máslo a s mladými brambory to je pochutnáníčko. Vůbec o zdejších mléčných výrobcích, od másla přes nepřeberné množství sýrů by se dala napsat kniha. Ale abych neodbočoval.

Nejprve jak se krávy vůbec dostaly mezi klokany. Hned v první flotile jedenácti lodí, která v roce 1788 dorazila do míst, kde dnes stojí skoro pětimilionové velkoměsto Sydney, bylo se 732 trestanci dovezeno i 7 krav a dva býci. Osadníků dojelo jen 14. Celé toto stádečko dobytka jim však záhy uteklo. Po sedm let zde nikdo krávu ani koutkem oka nespatřil, až v roce 1795, když domorodci na koroborí předváděli „býčí tanec“, se osadníkům v kebulích rozsvítilo. Vyslali dva trestance prozkoumat území, odkud byli domorodci, a ti tam na krásných pastvinách napočítali vykrmené stádo o 61 kusech. Krajina byla pojmenována Cowpasture, tedy kravská pastvina a jmenuje se tak dodnes, kdy to je jedno z předměstí Sydney.

Rotolactor v Menangle

Na co jsme se jeli do Menangle tehdy podívat, byl „Rotolactor“. Jakýsi kolotoč, na kterém se zaráz a průběžně dojilo zhruba 50 krav. Když jedna skončila, další do stání nastoupila. Toto zařízení bylo prvně vyvinuto v USA ve dvacátých letech minulého století a postupně zdokonalováno. V době naší návštěvy bylo automatizováno pomocí analogové počítačové techniky.

Kravky se k dojení dostavovaly z pastvy samy, jak je začalo mléko ve vemínku tlačit. Důmyslné ohrady a bariéry navedly každou krávu ke stání, které bylo zrovna uvolněno jinou krávou. Cestou byla kráva automaticky zvážena a identifikována, takže počítač „věděl“, o kterou krávu běží, kolik váží, kolik a jak kvalitní mléko nadojí. Také kopyta měla umyta, jak se cestou brodila k tomu zřízeným brouzdalištěm. Podle individuálních parametrů byl každé kravce automaticky do žlabu ve stání odměřen krmný koncentrát s vysokým obsahem proteinu. Ošetřovatel krávě otřel speciální sterilizovanou utěrkou automaticky omyté vemeno a struky a nasadil dojičku. Od každé krávy při každém dojení byl odebrán vzorek mléka k analýze. Karusel se zvolna otáčí, kravička žere a je dojena.

Karusel má 24 m v průměru, za 7 minut se otočí jednou dokola a vydojí jednu krávu, která pak odkráčí na pastvu. Na karuselu bylo zhruba 50 stání. Tehdy celý tento cirkus s devíti operátory vydojil 300 – 375 krav za hodinu – rychlost otáčení karuselu se dala regulovat - a tak dvakrát denně vydojil 2500 krav, což je už docela slušné stádo. Každá kráva dala v průměru 12 a půl litru mléka denně. Dnes, díky genetice a šlechtění, to za den představuje 24 litrů. Veškerá odpadní voda tekla do jímek, odkud byla čerpána k zavlažovačům pastvin jako kvalitní hnojivo, zrovna tak veškerý hnůj končil na pastvinách. Dříve, než lidé začali pít mléko sbírané a nebo odstředěné a takto tuku či smetany zbavené, se tímto netučným mlékem krmila prasata.

Obchod a pošta v osadě Menangle

Farma také vyráběla i svoje máslo pod značkou „Laurel“ a přidružený chov stáda čuňat na netučném mléku jen sílil. Takže to vše byl takový přírodní koloběh. Ostatně toto vše prováděl i bývalý slušný sedlák na svém hospodářství, jak si pamatuju, když jsem jako školák občas býval o prázdninách u příbuzných na jižní Moravě v Bukovanech u Kyjova. V moderní stáji s automatickými napajedly byly 4 krávy a v prasečím chlívku 2 – 3 prasata. Krávy byly hlavně jako tažná zvířata, ale také se dojily a mléko se částečně spotřebovalo v kuchyni a zbytek se odstředil v ruční odstředivce a smetana se opět ručně stloukala na máslo. No a to netučné mléko skončilo u prasat v korytě. Samozřejmě, že veškerý hnůj a močůvka končily na polích.

Dnes je z Rotolactoru v Menangle ruina, ale výzkum pokračuje. Díky digitalizaci v kybernetice a rozvoji robotů byl celý proces zautomatizován a kravičky se tak dojí bez lidského zásahu. Robot krávě omyje vemeno, zkontroluje čistotu a nasadí dojičku na struky. Na robot úctyhodný výkon této delikátní operace. Je to ovšem robot vyspělý, oplývající zrakem ve stereu, aby nejen viděl, ale mohl i přesně měřit vzdálenosti, a hmatem, aby kravku za vemínko nevzal nějak brutálně ale něžně a s citem.

Výhled od obchodu v Menangle

Nedávno jsme osadu Menangle navštívili podruhé, ale z jiného důvodu. Náš dlouholetý a dobrý kamarád zemřel. Jeho žena prodala domeček, ve kterém bydleli a koupila si nový ve vesničce pro seniory jménem Durham Green právě v Menangle. A tak jsme ji jeli navštívit a zkontrolovat její nové bydlení. Vyjeli jsme ráno po deváté a hodinu jeli pěknou zelenou zvlněnou krajinou mezi malými farmami až do Menangle, od nás 65 km vzdáleného. Zde jsme nejdříve zastavili u hlavní křižovatky, kde stojí impozantní budova obchodu a pošty v jednom. Tak, jak bývalo dobrým zvykem v Klokánii v country, i denní tisk tu je k mání.

Starožitnosti

Vedle hlavní budovy vlevo, a také před ní, jsou stolky a židle pro hosty. Podává se tu i občerstvení a také zde dostanete balený alkohol, ale ne čepovaný a nebo nalévaný. Na to by museli mít jinou a dražší licenci. V líbezně, vším možným provoněném kšeftě, je k dostání vše. Stěny jsou obloženy zbožím v regálech a na policích. Vzadu v rohu u prodejního pultu je malá kukaň, zhruba 2,5 x 3 metry. Toto je pošta. Má dveře se zámkem a malé obslužní okénko se záclonkou připomínající oponu v loutkovém divadélku.

Zboží je vystaveno i v hlavním prostoru koloniálu. Pro ty, kterým došly peníze, zde také trůní bankomat. Celou pravou stěnu zabírají prosklené chladící a mrazící skříně. Zde jsou mražené potraviny a hlavně pivo a bílé víno. Vlevo od obchodu je místnost se stolečky a židličkama kde se mohou hosté posilnit a vpravo 4 místnosti se „starožitnostmi“.

V té poslední je dokonce zachovalá a plně funkční, ale nepoužívaná pec na chleba, který se zde pekl a dosud všude jinde peče v kovových formách. „Starožitnosti“ sestávaly z nábytku, domácích potřeb, hraček, obrazů a knih z dob minulých. Obsah těchto místností mně silně připomínal obsah vetešnictví v Brně na Bratislavské ulici, kde v suterénu to vše bylo, včetně vtipné reklamy. „Každý svoje kroky řídí, Bratislavská číslo čtyři, tam je firma jediná, vetešnictví Foltýna.“

Annin domek ve vesnici pro seniory

Odtud jsme už pak jeli přímo k Anně, jak se kamarádka jmenuje. Vesnička pro seniory je nová a má domečky různých velikostí. Jsou zde veškeré služby pro rezidenty, kteří si mohou vybrat, co potřebují. Úklid, údržba, celodenní stravování, zdravotní a lékařská služba, tělocvična, krytý a vyhřívaný plavecký bazén s místy na hydroterapii, knihovna s internetem, kadeřnictví, společenská hala a přehršle jiných služeb. Anna má domeček s garáží pro dvě auta, kde mimo svého opatruje jedno kamarádce, 2 koupelnami, 3 ložnicemi, pěknou kuchyní a velikánským obývákem. Jednu ložnici používá jako pracovnu, druhou má pro hosty a v té, ve které spí ona, se prochází šatnou do koupelny zařízené pro ty méně mobilní.

Výhled z pergoly

Celý domeček je klimatizovaný. Z obýváku vedou prosklené dveře k venkovnímu zastřešenému posezení – pergole na pidi zahrádce s vyhlídkou na pastviny. Navíc, Anna má příjemné sousedy a celý kolektiv ve vesničce, kde je Anna populární díky svému kuchařskému umění, je pohodový. Vybrala si holka jedna osmdesátiletá dobře a z kytky orchidejí, co jsme jí dovezli, měla radost. Stěny má převážně vyzdobeny fotkami domorodého umění z cest jejího manžela po Arnhemské zemi na severu Klokánie s Mirkem Zikmundem a Jirkou Chaloupkou v roce 1992.

Jak je jejím zvykem, Anna uvařila mňam mňam oběd, po kterém jsme si ještě hoďku poklábosili, abychom se odpoledne odebrali domů. Náš druhý výlet do Menangle se nadmíru vydařil a doufám, že nebyl ten poslední.

Psáno 31. 8. 2017.

Foto: autor. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.