AUSTRÁLIE: Letiště
Město Sydney, jako největší město u klokanů, má také největší mezinárodní letiště, jaké lze u klokanů nalézt. Toto je v šikovné pozici, pouhých 8 km od středu City, spojené jak podzemkou, zvanou AirportLink Price - AirportLink a pro cestující náležitě drahou, tak i rychlými silnicemi, mimo obvykle pomalý a běžný městský provoz.
V prostoru nynějších přistávacích drah bývaly počátkem dvacátých let dvacátého století pastviny, na kterých se pásl hovězí dobytek a ovečky. Pastviny však krásně rovné s trávou „zastřiženou“ pasením a jako stvořené k bezproblémovému přistávání a startování tehdejších létacích strojů. Toho si roku 1919 všiml Nigel Lowe, bývalý válečný pilot, a na tři roky si zde pronajal 200 akrů od Kensingtonského závodního klubu, kterému pozemky patřily. Tento aviátor odstartoval z travnatých pastvin na okraji tehdejší Sydney ve čtvrti Mascot 19. listopadu 1919. Na palubě jeho draku podobném samoletu měl jediného pasažéra, Billy Marshalla, fotografa, který chtěl pořídit fotografie City of Sydney s ptačí perspektivy. Tyto pastviny tak byly v roce 1920 prohlášeny za „Sydney Airport“. Když panu Marshallovi v roce 1923 nájemní smlouva vypršela, tak federální vláda pozemky vykoupila, k nim přikoupila dalších 161 akrů za účelem vybudování letiště, na kterém začaly pravidelné lety v roce 1924. Přistávalo a startovalo se na travnaté ploše, aby v roce 1933 byla vybudována štěrkem zpevněná ranvej. Jak vzrůstal počet letů, tak se letiště postupně rozšiřovalo, dokonce i navážkami v nehluboké zátoce.
14. srpna v roce 1936 bylo letiště přejmenováno na „Sydney Kingsford Smith Airport“ k uctění památky australského průkopníka letectví a národního hrdiny, letce, Charlese Kingsforda Smithse Charles Kingsford Smith - Wikipedia který se před necelým rokem se svým letounem „Jižní kříž“ - „Southern Cross“ Southern Cross (aircraft) - Wikipedia při pokusu zlomit rychlostní rekord letu z Velké Británie do Austrálie zřítil mezi Allalabadem v Indii Prayagraj - Wikipedia do Singapuru, do Andamanského moře. Andaman Sea - Wikipedia Tento se narodil nedaleko Brisbane v Queenslandu roku 1897. Létal jako válečný pilot už v první světové válce a později se proslavil přeletem Pacifiku z Kalifornie do Austrálie v roku 1928. Tehdy to ovšem nešlo najednou a tak první část letěl z Oaklandu na Hawaii, odtud na Fiji a dále do Brisbane v Queenslandu. Toto zvládl celkem za 82 hodin letového času a uletěl 7400 mil, tedy téměř 12 000km. Pak ještě ve stejném roce přeletěl moře Tasmanovo, ze Sydney do Christchurche na Novém Zélandě. Let mu trval 14,5 hodiny. Zpáteční let byl ale dramatičtější, kvůli nepříznivému počasí a malé navigační chybě trval tento 23 hodin a po přistání mu v nádrži zbývalo palivo na pouhých deset minut letu. V roce 1930 vyhrál letecký závod z Anglie do Austrálie. V roce 1932 se z něj stal Sir Charles Kingsford Smith, byl za své zásluhy o rozvoj letectví pasován na rytíře, aby v roce 1935 zmizel beze stopy za letu nad Andamanským mořem, co leží na západ od Thajska.
Hovorově se však toto letiště dnes nazývá Sydney – Mascot, podle čtvrti, ve které se nachází.
Za 100 let po prvním vzletu na půdě letiště, tehdy travnaté pastviny, prošlo jeho branami více jak 44 milionů cestujících, včetně nás, poprvé v roce 1968. Tehdy ovšem ještě nestál dnešní mezinárodní terminál, vše se odehrávalo v prostorách kde je dnešní domestic – vnitrostátní terminál, v prostoru letiště vpravo, tedy západně od rozjedových drah – ranvejí.
Když jsme 7. října 1968 přistáli na Sydneyském International airport, byl to pro starší emigranty šok, pro nás mladší dobrodružství. Nestál ještě moderní terminál, ale jen pár dřevěných baráků pobitých vlnitým plechem a celní kontrola se konala téměř pod širým nebem. Když celňák významně ukázal na krabici, ve které byly naše malé kukačky, co jsme si ve Vídni za poslední šilinky koupili, tak můj první souvislý projev v Austrálii byl: „Tik tak, tik tak, kuku, kuku.“ Pochopil. Byl to inteligent jako většina jemu podobných po světě. Mezi dámami středního věku nebyla nouze o hysterické záchvaty. Tehdy na nás poprvé dýchla atmosféra britské kolonie.
Když nám bylo při jedné pozdější návštěvě letiště v roce 1969 řečeno, že za rozjezdovou dráhou, kde bylo vidět jen travnaté lány, bude do roka stát moderní komplex mezinárodního letiště, tak jsme si v duchu říkali „zlatý voči“. Přece jsme věděli, jakým tempem se dá stavět z našich zkušeností v komunistické kleci. Kapitalismus nám však přichystal překvapení! 3. května 1970 „naše“ královna Elizabeth II slavnostně nový mezinárodní terminál otevřela. Této slávy jsme se zúčastnili a nový terminál si při této příležitosti prohlédli, byl to den otevřených dveří. Pamatovali jsme si tehdejší Vídeňský Schwechat, ze kterého jsme odlétali do Klokánie, ale nový terminál v Sydney tento zastínil po všech stránkách.
Ale zpět k letišti. Letiště leží v městské čtvrti Mascot, u zátoky Botany, kde poprvé v roce 1770 přistál kapitán Cook, který se zasloužil o to, že Klokánie se stala britskou kolonií. Nynější letiště má tři ranveje a tři terminály sloužící osobní dopravě a dva, co obstarávají dopravu nákladní. Co do kapacity to je největší letiště v Austrálii. Za rok zde bylo odbaveno 27 milionů domácích pasažérů a 15 milionů ze zámoří. Je to jedno z nejstarších nepřetržitě provozovaných letišť na světě.
4. října 1970 zde přistálo první jumbo, Boeing 747. Byl to ‚Clipper Flying Cloud‘ (N734PA) nyní už zaniklé společnosti Pan American. Od této doby byly prodlouženy ranveje, vybudovaná další, třetí ranvej, rozšířeny terminály, jak vnitrozemský, tak i mezinárodní, který byl v roku 1992 rozšířen do téměř dvojnásobné velikosti.
V roce 2002 australská federální vláda letiště zprivatizovala. Prodala ho, ale pozemky, na kterých se rozprostírá, zůstaly v majetku státu, tedy zde to je „crown land“, čili pozemky královské koruny. Noví majitelé letiště mají tyto pozemky pronajaté na 99 let.
Protože kapacita letiště nevyhovovala, tak v roce 2005 byl započat komplexní rozvojový projekt, který má do roku 2025 uspokojit vzrůstající požadavky na leteckou dopravu. Průběžně byly rozšířeny administrativní budovy, vybudováno mnohopodlažní parkoviště a rozšířeny terminály. Také byla byla ukončena renovace, či kompletní modernizace automatického třídění a dopravy zavazadel. Též byl o 7300 metrů čtverečních rozšířen prostor, kde cestující čekají, nakupují, jedí a nebo jen čumí na televizi.
V březnu 2010 byli majitelé letiště ostře kritizovaní ze zneužívání svého monopolu. Byli obviněni, že vydírají zákazníky, tedy cestující. Toto letiště je nejdražší v Klokánii, stojící průměrně $13,63 na osobu, oproti tomu co v Melbourne je tato cena pouhých $7,96. Jen ve finančním roku 2008-2009 ceny za parkování byly zvýšeny téměř o 100 %, z $28 na $50 za čtyři hodiny. Nyní jsou ceny za parkování na parkovišti P7, jak uvádí tabulka. Je to pustá loupež za bílého dne.
Letiště má tři terminály na odbavování osobní dopravy. Jako první je označován International Terminal, tedy mezinárodní odbavovací komplex. Tento je od ostatních oddělen ranvejí a letiště poskytuje kyvadlovou dopravu mezi tímto a zbývajícími dvěma určenými pro dopravu vnitrozemskou. Ovšem letiště zůstává věrno své pověsti loupežníka a za tuto službu vám napočítá $5.50. International Terminal poskytuje 29 bran, kterými mohou cestující nastupovat a nebo vystupovat se zaparkovaných letadel. Mimo to je zde ještě řada míst k parkování a servisu letadel. Je samozřejmé, že zde mohou být obsloužena veškerá letadla, co momentálně slouží osobní letecké dopravě, včetně toho největšího, Airbusu A380. Celý komplex budov je rozdělen na tři patra. Horní patro je vyhrazeno pro odlety, střední má administrativní prostory a v přízemí jsou přílety.
Pro vnitrozemskou osobní dopravu slouží dva zbývající terminály. Číslo dvě má 15 bran a několik servisních parkovacích míst, aby číslo tři mělo bran 14, plus parkovací místa určená k servisu letadel.
Nákladní dopravu obstarávají dva terminály. Jeden slouží dopravě vnitrozemské a druhý mezinárodní.
Protože Sydneyské letiště se prostírá nedaleko středu města a kol něj jsou mimo moře všude obytné čtvrti, tak toto letiště má omezený provoz. Aby lidičky ve čtvrtích, nad kterými jsou přistávací a startovací koridory, mohli spát, tak od 23 do 6 hodin ráno letiště nepřijímá. Jsou sice výjimky v nouzi a to od 23 do 24 hodina od 5 do 6 hodin ráno, ale jinak za porušení tohoto omezení jsou vysoké pokuty. Tím skutečně myslím vysoké, představují více jak půl milionu dolarů, které musí letecká společnost zaplatit, když se jejich letadlo dopustí přestupku.
Letiště je dostupné pěšky, na kole, autem, autobusem a podzemkou. A protože jsou zastávky městské hromadné dopravy v loupežnickém prostoru, tak mimo normálního jízdného založeném na vzdálenosti, jakou chceme jet, zaplatíme ještě $10 za použití letištní stanice. Takže i jízdenka pro penzisty, která nás stojí $2.50 na veškerou dopravu po celý den po celičké Sydney, nás stojí o $10 více, pokud chceme vystoupit na letištní zastávce. Zloději jedni! To Sarka Farka byl proti nim gentleman.
První reaktivní, tedy bezvrtulové letadlo odstartovalo ze zdejšího letiště v červenci 1959, byl to Quantas Boeing 707, stejný typ jakým jsme v roce 1968 dorazili do Sydney my. První Jumbo, Boeing 747 přistál v Sydney v říjnu 1970 a slavný supersonický Concorde navštívil Sydney několikrát v letech 1972 – 1999.
Hlavní ranvej sydneyského letiště je jedna z nejdelších na světě, téměř 4 km dlouhá. Do této délky byla prodloužena v letech sedmdesátých, aby mohla sloužit jako nouzová přistávací dráha pro NASA Space Shuttle až do roku 1986. Třetí ranvej (16L-34R) byla otevřena v roce 1994.
Největší modernizace letiště proběhla před olympiádou v roce 2000, která daňové poplatníky stála více jak 2 miliardy klokaních dolarů.
Jak roste počet obyvatel na kuličce Zemi, tak přibývá i těch, kteří cestují letadly. Vysoký nárůst letecké dopravy nákladní také přispívá k tomu, že kapacita sydneyského letiště se blíží maximu. Už od poloviny let sedmdesátých se hledalo vhodné místo pro druhé sydneyské letiště a nakonec bylo vybráno kontroverzní místo v Západní Sydney, jménem Badgerys Creek, v rovinách oplývajících úrodnou půdou, kde byly malé farmy zásobující Sydney zeleninou, ovocem, drůbeží, vejci a jinými zemědělskými produkty. Tyto teď ve velké míře dovážíme z Číny. Ať žije ekologie a karbonová stopa! Je podivné, že proti těmto praktikám zelení ekologisté neprotestují.
Nejen ztráta úrodné zemědělské půdy o rozloze 1780 hektarů, ale i poloha letiště, kolem kterého jsou všude obytné čtvrti, lidem klidu nepřidá, zvláště když toto nové letiště má fungovat 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu po celý rok. Už v době průběhu výběrového řízení místa pro nové letiště probíhaly intenzivní protestní akce obyvatel okolních čtvrtí a odpor trvá dodnes. Teď už jen čekám, jak díky protestům obyvatel bude provoz nového letiště omezen podobně tak, jak je toho existujícího ve čtvrti Mascot, které od 23 hodin večer do 6 hodin ráno nepřijímá.
Návrhy všech prostorů nového letiště provedly firmy Cox Architexture a Zaha Hadid Architects. Ranvej 3,7 km dlouhá umožní provoz i letounům Airbus A350-1000 a Boeing 777X. Se stavbou internacionálního terminálu bylo započato v roce 2021 a celý komplex „Western Sydney International Airport“ byl pojmenován po dámě Nancy-Bird Walton, (1915 - 2009) průkopnici letectví ve třicátých letech minulého století. https://en.wikipedia.org/wiki/Nancy_Bird_Walton Zde je, co nám o jejím létání říká anglický text na odkazu ve Wikipedii.
Když jí v 19 letech byla udělena licence obchodního pilota, dědictvím 200 A£ od pratety plus peníze půjčené od svého otce (které splatila), koupila Nancy své první letadlo, de Havilland Gipsy Moth. Brzy poté se Nancy a její přítelkyně Peggy McKillopová vydaly na bouřlivé turné, zastavovaly se na venkovských trzích a poskytovaly lety lidem, kteří nikdy předtím neviděli letadlo, natož pilotku.
Během turné se Nancy setkala s reverendem Stanleym Drummondem. Chtěl, aby mu pomohla založit leteckou lékařskou službu ve vnitrozemí Nového Jižního Walesu. V roce 1935 byla najata, aby provozovala službu pojmenovanou Royal Far West Children’s Health Scheme. Nancy vlastní Gipsy Moth byl používán jako letecká ambulance. Koupila si lépe vybavené letadlo a začala pokrývat území, včetně Queenslandu,[2] kam se Royal Flying Doctor Service of Australia ještě nedostal. Říkala ostatním, že je to obohacující, ale osamělá práce.
V roce 1936 se Nancy Birdová zúčastnila leteckého závodu z Adelaide do Brisbane a vyhrála Ladies’ Trophy. V roce 1938 se rozhodla dát si od létání dlouhou pauzu. Nizozemská letecká společnost KLM ji pozvala, aby se věnovala propagaci létání v Evropě, kde zůstala několik let. Do Austrálie se vrátila brzy po vypuknutí druhé světové války. Začala trénovat ženy v dovednostech potřebných k podpoře mužů létajících v Australském královském letectvu.
V roce 1950 založila Australskou asociaci pilotek (AWPA),[1] kde zůstala pět let prezidentkou. Nancy-Bird Waltonová se stala patronkou AWPA v roce 1983 po smrti lady Caseyové, původní patronky. V roce 1958 se po více než dvacetileté přestávce rozhodla vrátit k létání, u kterého zůstala až do roku 2000, tedy svých 85 let.
Toto nové letiště by mělo zajišťovat rostoucí leteckou dopravu, od které se očekává, že se za příštích 20 let zdvojnásobí. Výstavba probíhá v několika fázích a ta první by měla být ukončena v roce 2026, kdy by mělo letiště mít kapacitu odbavit 10 milionů cestujících a nákladní dopravu jak vnitrostátní, tak i mezinárodní. Později, podle požadavků rostoucí dopravy, bude letiště rozšiřováno.
Výstavba a provoz tohoto letiště posílí ekonomii Západní Sydney vytvořením 28 000 přímých i nepřímých pracovních příležitostí do roku 2031, včetně 1200 přímých po dobu výstavby fáze 1. Celková ekonomická aktivita po dobu výstavby se bude pohybovat kolem 1,9 miliard klokaních dolarů.
Poloha nového letiště v lokalitě Badgerys Creek byla vybrána jako ideální po zhodnocení 80 jiných možných míst v oblasti „Velké Sydney“. Toto tvrdí vláda a jiné zodpovědné složky, které musí zajistit plynulý letecký provoz. Ovšem jinak to vidí obyvatelé okolních městských čtvrtí, kteří budou trpět hlukem, včetně ochranářů, kteří poukazují na negativní vliv nízko létajících letadel nad Národním parkem Blue Mountains, vyhlášeným UNESCO, pro svoji nevšední krásu a biodiverzitu, jako světové přírodní dědictví. Navíc, letiště bude v prostoru, kudy jsem 8 let jezdil do práce, a i když bylo všude pěkné ráno, tak v tomto prostoru byla hustá mlha. A to od podzimu do jara, jen v létě ne. Projektanti se ale asi řídí heslem „poručíme větru, dešti“ a nebo v těchto místech časně zrána nikdy nebyli.
Vybrané místo nového letiště má se svými 1780 ha dvojnásobnou rozlohu než stávající letiště Kingsford Smith Airport, avšak přístupové komunikace, silnice, železnice a podzemka budou muset být vybudovány, protože toto je od centra City vzdáleno 65 km oproti 8 km letiště stávajícího.
Po vybudování první fáze bude nové letiště sloužit vnitrostátním i mezinárodním pasažérům a nákladní dopravě. Tato fáze zahrnuje výstavbu terminálu pro cestující, jednu ranvej, nákladní zařízení a zařízení na údržbu letadel, dopravní infrastrukturu, parkoviště pro osobní auta a podpůrnou infrastrukturu jako hangáry pro opravy letadel, parkoviště a přístup pro nákladní auta a vlaky, rekreační prostory pro cestující, nákupní střediska, restaurace a parky.
Terminál pro cestující je stavěn mezi dvěma proponovanými ranveji k optimálnímu spojení mezi prostory letiště s okolní krajinou. Bude zde veškerá výbava kterou moderní mezinárodní letiště vyžaduje. Střecha terminálu bude opatřena solárními panely a zároveň bude schopna schraňovat srážkovou vodu, tak aby bylo letiště pokud možno v těchto věcech soběstačné. Interiér terminálu bude náležitě vyzdoben, včetně vertikálních zahrad a vysokých dřevěných stropů. V okolních parcích bude možno pořádat festivaly, trhy a různé společenské oslavy.
Dvě paralelní ranveje o stejné délce 3700 m jsou proponovány, avšak jen jedna bude postavena v první fázi projektu. Tato bude schopna zajistit 63 000 pohybů letadel za rok, aby plná kapacita jedné ranveje zajišťovala 185 000 pohybů letadel a 37 milionů pasažérů za rok. Výstavba druhé ranveje bude záviset na požadavcích či hustotě dopravy před rokem 2050. Tyto dvě ranveje umožní letišti zajistit 370 000 pohybů letadel a 82 miliony pasažérů za rok, což znamená 507 pohybů letadel a 225 000 pasažérů za jeden den.
Tyto ranveje budou schopny přijímat veškerá komerční letadla, a budou schopné zajistit přistávání pomocí přístrojového systému CAT III-B.
Za pouhých 3,6 miliard AUD bude také vybudována nová dálnice M12, napojená na síť sydneyských dálnic. Jen provedení studie a konceptu železničního spojení napojeného na sydneyskou železniční a podzemní síť stála 26 milionů AUD. Kolik bude stát aktuální provedení, to je zatím ve hvězdách.
Parkoviště osobních aut bude mít kapacitu 12 500 vozidel. Za celkový, všezahrnující projekt fáze 1 utratí federální australská vláda 5.3 miliardy klokaních dolarů daňových poplatníkú.
Psáno 21/05/2024
Obrázky najdete zde:
https://www.rajce.idnes.cz/hillbilly/album/sydney-kingsford-smith-airport/album
