Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Říkám si, čím to je, že je v Austrálii taková koncentrace jedů? Možná je to optický klam. Ale ten výčet je úctyhodný! Buldočí mravenci dokonce sehráli hlavní roli v jedné knížce Ludvíka Součka

Jirko, tohle je přímo hororový článek, co všechno nebezpečně jedovaté u vás žije a roste. Mně stačilo, mít vyrážku od "poison ivy" a teď koukám, že plody gympie, co vypadají jako maliny, jsem tu také viděla na nějakém keři. Ale naštěstí tu prý neroste a tak to je jistě jiný plevel. My jsme ve zdejší divočině opatrní, ale jak tohle čtu, asi bych se do té vaší bála vkročit. No, co už není Trixie, tak do zdejší vlastně už nechodíme. Když jsme se z Německa prvně stěhovali sem, bavili jsme se v manželově kanceláři, co vše nás tu asi čeká za floru a faunu. Jedna jeho sekretářka byla Jižanka a mimo jiné říkala "hlavně se při posezení v chládku pod stromy, koukněte do větví, zda vám nad hlavou nevisí had". Mně to tenkrát přišlo jako úsměvné varování, myslela jsem, že si dělá legraci. Jenže - téměř všechny hady, které jsme dosud na naší zahradě viděli (resp. ptáci nás upozornili) byli právě na spodních větvích stromů.

Kdysi byla ve zdejších novinách zpráva o mladém muži, kterého při sklizni fazolí ušktnul chřestýš. Jel hned do nemocnice, ruku už nateklou (v článku byly dvě fotky), ale i tam museli nejprve čekat a sledovat, jak rychle a v jaké síle otrava pokračuje, než mu - jak Jirka píše - mohli dát tu správnou dávku protijedu.

Asi před dvěma týdny, jak jsem byla na záhoně předkloněná, tak se mi pod dlouhou sukni až k pasu nějak dostal čmelák. Bzučel a než jsem ho "vymotala", dal mi pod pas 2 žihadla. No řeknu vám, bolelo to mnohem víc, než od vosy. Nejprve jsem viděla jen ty dvě ťupky a pálilo to, ale do večera se mi kolem nich rozlil pořádně velký horký rudý lívanec a bolest odeznívala dost pomalu.

Šmánkote Maričko! Takovej sprosťák! Ale jináč, lity,lity. Mne něco kouslo onehdymo do kolena na vnitřní buclaté straně,bolelo to jako čert, pupenec pořádný, klíště to nebylo a hryzlo mne to doma, tak nevím asi jsem něco donesla v gatích z venku.

No tak děkuju pěkně, to nemusím. A doufám, že něco z toho sem nějaký chytrák nezavleče.

Uf, ona ta Klokanie fakt není pro padavky . Georgi, díky, tohle bylo teda něco .

Ale ty schránky kuželových plžů jsou teda úžasné!

Moc zajímavé, díky! Udivuje mne, že tolik Australanů ještě stále žije! :-) Při mém štěstí by do 24 hod. bylo po mně. Čím krásněji barevní jsou, tím jsou jedovatější . Ti plžové mají schránky krásné ale...

Moc zajímavé povídání, ostatně jako vždy. Pavouků, hadů a myší se nebojím - teda těch našich. Do Austrálie se z pravděpodobností hraničící s jistotou nepodívám, ale já fakt nemusím mít všechno

Nějak mi nevadí, že se v té, jistě krásné Austrálii, nevyskytuji. Ačkoliv, z neznámých věcí bývá strach větší a kupodivu, těm milionům tamního obyvatelstva se v té zemi, plné jedovatých potvor, žije dobře. Viz Georga! Leč - koukej se pořádně kolem sebe, Jiří!

Velice zajímavé povídání. Po jeho přečtení jsem ráda tomu, že žiji v naší téměř jeduprosté kotlince, kór u nás na jihu Jižní Moravy ani ty zmije nemáme, akorát zavlečenou zápřednici. Opravdu bych nechtěla potkat pavouka větší než myš - to by bylo po mně, aniž by mne kousl.

Jinak hadi se mi líbí - kór ti naši. Taková užovka je krasavice elegantní, navíc není jedovatá .

Užovka sice jedovatá není, ale z jejího kousnutí může mít člověk taky pěknou polízanici. Strejda měl kdysi počínající otravu krve, když ho kousla jeho vlastní užovka červená

Zajímavé počtení!

Že i kuželový plž je taková potvora... Tak to s okamžitou platností přestane zdobit můj stůl

Česky je to Homolice (Conus). Moji sbírku mořských schránek mlžů i plžů budou zdobit i nadále ...

Ahoj všem při úterku a Georgovi díky za velmi poučné a zajímavé povídání. Já už dlouho žiji v přesvědčení, že kdo žije v Klokánii, musí být milovníkem adrenalinu a nebezpečí. To, že tam celkem běžně "chodí" jedovatí hadi a pavouci lidem až "do postele", o tom už jsem viděla spoustu dokumentů. Ten ultra-mega-jedovatý pavouk ze Sydney, kterého Georg zmiňuje, bude - pokud se nemýlím - Athrax robustus (sklípkanec jedovatý). Já mám pavouky i hady ráda. Fascinují mě, čtu si o nich, dívám na dokumenty, ale jsem zbabělec a do míst s výskytem těchto jedůvek by mě nikdo nedostal ani heverem. Na chalupě tedy chodím pozorovat zmije, ale ty znám odmala, vím, jak se chovají, co od nich mohu čekat, tudíž se jich nebojím. Udržuji potřebnou vzdálenost, nechávám jim prostor. Jinak u těch kousnutí jedovatými tvory také hraje strašně velkou roli i to, zda se jedná jen o obranné, jakoby "upozorňující" kousnutí anebo opravdový útok. Hadi kolikrát zbytečně neplýtvají svým jedem, pokud jim jde jen o zastrašení. Moje maminka - lékařka mi kdysi říkala, že jeden její pacient byl uštknut zmijí obecnou dokonce několikrát a nikdy prý neměl prakticky žádnou reakci, pouze jednou lokální a to ani ne tak z jedu, jako spíš z podružné infekce z "koktejlu bakterií", které se k tomu přidaly z hadovy tlamky. Hodně záleží i na tom, jak moc had stiskne, zda "rafne" jen jedním či oběma zuby atd......Takže to, že je ten profesor Fry ještě vůbec naživu přičítám určitě i tomu, že ty útoky na něj od nejrůznějších jedůvek musely být víceméně spíše ty "upozorňující a zastrašující". No a hlavně asi měl "po kapsách" příruční lékárnu se séry.

To je zajímavé, netušila jsem, že had může jed dávkovat.