Rád bych vás seznámil s životem těch nejchudších v zemi klokanů. Cítím, že jsem kvalifikován, protože už bezmála 20 let jsem na starobní penzi, která je tu pro všechny jednotná a množstvím peněz podobná zdejší podpoře v nezaměstnanosti. Takové životní minimum, aby člověk nestrádal. Zde bych podotkl, že je nutno rozlišit penzi od důchodu, který je vyplácen z toho, co jsme si dříve našetřili a zde se tomu říká „superannuation“. Výše důchodu se řídí tím, kolik jsme si našetřili či zaplatili v důchodovém pojištění. Oproti tomu penze je jakási záchranná sociální síť pro chudáky, jednotná pro všechny, tedy i ty, kteří celý život na práci nesáhli a žili na podpoře v nezaměstnání. Dokonce ji dostala i moje maminka, která nás přijela v druhé polovině let sedmdesátých, ve svých 73 letech, navštívit a zůstala s námi na trvalo. Doma už nikoho neměla, táta zemřel o rok dříve. Po pěti letech pobytu s námi jí byl přiznán status permanentního obyvatele – permanent resident staus a také dostala vdovskou penzi, která byla ve výší stejná jako ta starobní.

Ovšem starobní penzisté – zde od 67 let a výše, mají ještě řadu jiných slev a výhod. Levnější vodné či stočné, městskou hromadnou dopravu takřka zdarma, levnější energii, daň z nemovitosti a tucet dalších, včetně každoroční registrace motorového vozidla. Tyto slevy představují několik tisíc dolarů ročně. Navíc ti, kteří už vše nezvládají, mají k dispozici různou pomoc s každodenními záležitostmi. Tato pomoc je rozškatulkována podle toho, o jakou pomoc jde. Tady se tomu říká „home care“.

Jak starobní penze, tak i pomoc se určuje podle stáří, dnes 67 let, a výše celkového majetku. Ti, kteří mají výši majetku přes stanovený limit nedostanou nic a musí si vše platit ze svého.

Výše pomoci se určuje podle toho, čeho je ještě jedinec schopen, tedy co z každodenních záležitostí ještě zvládá a které jen s obtížemi a nebo vůbec ne. Podle toho je určena výše pomoci a na ni vyčleněna příslušná částka kterou hradí stát. Dnes to může být až 78 000 AUD na rok. Dnešní starobní penze pro manžele žijící ve vlastním domečku je 866 AUD za 14 dnů, tedy 22 516 AUD pro každého ročně. Takže nemohoucí chudák, který se pro věk a nebo choroby skoro nepohne, dostane od státu 100 500 AUD čistého – dnes by to bylo 1 434 200 Kč – a bez daní za rok a navíc slevy skoro všude. Tak tomuto vážení říkám sociální stát, který se dovede o své seniory a jinak hendikepované jedince postarat.

Pomoc těm, kteří už vše nezvládají, je namířena na to, aby jedinec mohl žít ve svém známém domácím prostředí co nejdéle, a nemusel být umístěn do nějakého zařízení, kde je o ně pečováno, jako domovy důchodců a podobně. Pomoc je rozškatulkována do 27 skupin, podle toho, o co jde. Jako třeba praní prádla, údržba zahrádky, úklid, vaření, nákupy, pedikúra, fyzioterapie, masáže a řada dalších, dokonce i léky jsou po překročení jisté částky po většinu roku zdarma, zrovna tak, jako návštěva praktického lékaře, dříve v Kotlince „obvoďáka“. Patří do toho všeho i hotová jídla dovezená až do domu, zmražená, která stačí dát na 7 minut do mikrovky, a oběd je hotov. Odkaz Odkaz Odkaz

Na výběr je více jako stovka jídel a jeden si tak i zacestuje, jsou tam jídla podle receptů z celého světa. Tak třeba včera večer jsem měl tureckou večeři a nebyla zrovna špatná.

Toto vše se děje proto, aby si jedinec mohl udržet určitou kvalitu života ve známém prostředí, jak to jde nejdéle. Navíc to je pro stát levnější, než kdyby byl jedinec umístěn v nějakém sociálním zařízení.

Zde mohu podat i report, jaká jsou ta hotová jídla. Tato jsou ze 70% placena státem a 30% příjemcem, a tak mě jídlo přijde průměrně na 3 AUD. Moje žena Míla se odebrala do nemocnice za účelem operace páteře a já, abych si nemusel vařit, jsem si na první týden objednal jídla od společnosti „Light and Easy“. Podobných společností tu jsou čtyři přehršle, Australané všeobecně doma vaření moc nedají a raději se jdou najíst někam do restaurace a nebo si jídla nechají vozit do domu.

Objednává se jednou týdně, vždy na příští týden, vše „on line“, tedy přes internet a nebo telefonicky, což já nerad. Dodávka je ve čtvrtek ráno ve velké krabici z polystyrénu, které tady říkáme „esky“. Vevnitř je rozdělena na dva oddíly. Jeden na jídla chlazená s pytlíkem ledu a druhý na jídla zmražená s pytlíkem suchého ledu, CO2. Tento má -78,5 °C. Jídla jsem si přemístil do mrazáku a ledničky a teď už je jen vyndávám a v mikrovce ohřívám. Po prvním týdnu mohu prohlásit, že pro mě to jsou jídla chutná a vydatná, s nadějí, že trochu zhubnu. Vybral jsem si ta s redukční dietou. Teď mně nezbývá než čekat a doufat.

Psáno 28/05/2025.