Prvních 5 let po příletu ke klokanům v roce 1968 jsme bydleli různě v nájemních a „zařízených“ bytech, nedaleko City, tedy středu Sydney. A to ve čtvrtích Balmain, Rozelle a Glebe, ve kterých tehdy bydlela místní chudina. Také jsme stihli se rozmnožit a mít naše dva kluky. Petra v roce 1970 a Martina v roce 1972. To jsme už bydleli ve čtvrti Glebe a pomalu se zařizovali vlastním nábytkem kupovaným převážně použitým, tedy z druhé ruky.

V tu dobu jsem už dělal ve svém oboru, tedy strojařině a pro společnost BMC, kde jsme navrhovali automobily. Také jsem měl kolegu, kamaráda – Australana, Billa. Tento se v roce 1971 oženil a s novomanželkou July se začali dívat po pozemku, kde by vybudovali rodinné hnízdo, jak tu bývalo a stále je zvykem. My jsme uvažovali o podobném. Míla byla doma s dětmi a já vydělával, aby bylo na chleba. Ve čtvrti, kde jsme bydleli, byly domečky i 100 let staré tak drahé, že by nám na jejich koupi nikdo půjčku neposkytl. Nezbývalo, než se podívat po pozemku a na něm vybudovat domeček fungl nový, nejlevnější varianta. Zde pomohl kamarád Bill a jeho žena July. Jeden víkend se chystali podívat po pozemcích v Blue Mountains, kde tehdy ještě nebyly tak drahé, a navrhli nám jet s nimi.

Oni si tehdy z několika pozemků nevybrali, ale my ano. Sice nad vzdáleným koncem pozemku vedou dráty vysokého napětí, ale to nám nevadilo. Jinak byl pozemek rovný, mírně se svažující do strany, mírně zarostlý a je odtud výhled na roviny vedoucí k Sydney i samotné City a pověstný „Harbour Bridge“, tedy velký sydneyský most, co vede přes záliv.

Náš nový pozemek. Austrálie.

Cena byla pro nás atraktivní, byl to soukromý prodej dohozený July, která tehdy dělala sekretářku u advokáta, a nikoliv koupě přes agenta s realitami, jak tu je zvykem. Když došlo ke koupi a my platili za pozemek v hotovosti, tak Bill i July šli do vývrtky. Na takové koupě si zde každý půjčoval a dosud půjčuje. My jsme měli našetřeno z toho, co vydělala Míla, než zůstala doma. Takže jsme zaplatili domluvenou cenu $1375 a doplatili „land rates“, každoroční poplatek místní správě, což tehdy činilo $63, a začali se dívat po domečku, který bychom na našem pozemku postavili.

Nosná konstrukce a střecha jsou hotové, zbývá vše obezdít.

Hotovo, jen se nastěhovat.

Po několika týdnech jsme si vybrali domeček, který by se vešel na pozemek a do našeho rozpočtu, a uzavřeli kontrakt na jeho stavbu s podmínkou, že veškeré malování stěn a natírání dveří rámů i dřevěných stěn a podlah si uděláme sami. Tak se i stalo. Během stavby jsme některé víkendy zavítali do Blue Mountains podívat se, jak pokračuje stavba. Tato byla za 3 měsíce hotova a my jsme se mohli stěhovat, v Klokánii potřetí, a jak jsme doufali, naposled. Bydlíme v domečku doposud a doufám, že příští stěhování bude jen na krchov.

Dnes není dům z ulice skoro vidět - lípa a další stromy a keře vyrostly. Austrálie.

Dnes nám kolem domečku vyrostly keře a stromy, nejvíce námi kdysi jako malý proutek zasazená lípa, a domeček není z ulice skoro vidět. V přízemí jsme časem zřídili velegaráž, do které, kdyby nebyla plná různých zbytečností a kde mám také dílnu, by se vešlo 8 aut, a v patře jsme postavili velké balkony, 3 x 5 metrů každý. Jeden na sever do ulice a druhý na jih do zahrady. Ten do ulice má rolovací markýzu a jižní je zastřešen průhlednou krytinou z vlnitého polykarbonátu.

Psáno 13/12/2024. Další obrázky najdete zde na Rajčeti.