V neděli 13/10 1996 se budíme záhy. Je opět zataženo a mlhavo. Začínáme se balit a také se dostavil náš buditel. Ujistil se, že jsme dočista vzhůru, a oznámil nám, že snídaně bude coby dup. Než jsme přešli zahradu s našema krosnama, tak už se nosilo na stůl v předzahrádce hotelové restaurace. Stačili jsme se tak akorát v klidu najíst, vyrovnat účet a dorazil náš miniautobus společnosti Peace and Heaven. Krosny nám dali nahoru na zahrádku a nám ukázali, která jsou naše sedadla. Opět dost tvrdá a mrňavá.

Káthmándú 1996 - ranní frmol na křižovatce

Tak jsme projížděli ranní Pokharou od hotýlku k hotýlku, až jsme byli plní a vydali jsme se na cestu. Jak jsme vyjížděli z Pokhary, tak se roztrhla nízká mračna a nebo spíš opar a my jsme přece jen na závěr uviděli impozantní masív Annapuren a dominantní Machapuchare z tohoto úhlu. Tak honem nějakou tu fotku za jízdy z okna na rozloučenou a jsme spokojení.

Před námi je 200 km a 8 hodin nekonečného drncání, rachotu a taky prachu. Když jsme jeli na začátku opačně, bylo po dešti a všude plno bláta. Opět tři obligátní zastávky na občerstvení a vyprázdnění. Cestou jsme viděli jaxi víc náklaďáků ve škarpě. Že by to bylo změnou počasí? Naštěstí všechny byly v té u přilehlého svahu. Ačkoliv kdo ví, co upadlo z odlehlého svahu do hlubokánského údolí?

Káthmándú 1996 - svatyně

A ta nádherná divoká ledovcová řeka? Je na pohled z dálky čarokrásná. Slouží jim však ke všemu. Umývají v ní auta, náklaďáky i autobusy. Těží z ní kameny na stavbu a opravy silnice a domků. Jinak ovšem slouží ke koupání a praní. V neposlední řadě ovšem jako odpad, stoka, kanál a smetiště. Do vody jde všecko a podle toho taky zblízka vypadá a je cítit. Škoda.

No a tak jsme se odpoledne kolem 14:30 dokodrcali do Kathmandu na konečnou. Odtud jsme s Martinem odcupitali pěšky do „našeho“ hotelu, ke značné nelibosti a zklamání čekajících rikšů, Tempos a taxíků. V hotelu nás uvítali jako ztracené syny. Jakpak že jsme se měli a jak se nám to všecko líbilo. Zase drapli naše krosny a bleskově je vynesli do „našeho“ pokoje ve 3. patře. Pochopitelně zase ten, co jsme měli při příjezdu. Jsou prostě dobří. Hotel Garuda je doporučen komukoliv.

Po hygienické očistě jsme se ujistili, že je všecko v pořádku s letenkama a lety. Jak na odlet z Kathmandu, tak hlavně na přípoj v Bangkoku. Všecko bylo vyřízeno v přátelské cestovce v recepci hotelu. Mají to tam velice pěkně zcuknutý.

Káthmándú 1996 - na ulici se i společensky žije

Pak jsme se vydali do ulic. Nejdříve koupit pár drobností, včetně kvalitních map. Jsou drahé, německé a dá se opět smlouvat. Kupoval jsem 2, každá za 999 rupií. Nakonec jsem si je odnesl za 600 kus (A$ 17,-). I tak to je nekřesťanská cena. Problém je, že na každé mapě, která tu je k dostání, jsou jiné údaje, cesty, jména osad a také nadmořské výšky.

Tak si poutníče vyber. No tak proto ty drahé. Jsou to ty, ze kterých jsou ty mapky v textu. Mnohá jména osad jsou zase jiná a nebo se jinak píší. Používal jsem názvy podle toho, jak se to říkalo a psalo tam. Topograficky jsou však perfektní. Pak jsme ještě brousili po uličkách staré čtvrti a všemi smysly vnímali kouzla Kathmandu. Večeři jsme si dali v hotelové restauraci a byla jako obvykle vydatná a chutná. Dlouho jsme nevydrželi a kolem 21 hodiny jsme šli do hajan.

Foto: autor. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.