Tohoto papouška snad není třeba představovat. Žije v mnoha domácnostech v klecích a nebo i volně v bytě či domečku po celém světě. Pro svou nenáročnost a také kapesní velikost byl oblíben jako zábavný kamarád, který je ochoten se i učit „mluvit“. Po pejscích a kočičkách to je nejpočetnější pet chované na celém světě.

Tento papoušek je doma na kontinentu klokanů, tedy v Austrálii, kde se nazývá budgerigar.

Hovorově se mu však říká „badží“. Jeho jméno vzniklo anglickým přepisem jeho názvu v řeči domorodců kmene Gamilaraay, „Betcherrygah“ (vyslovuje se bačerygar), což znamená „dobré jídlo“. Záhadou však zůstává, zda vlastní pták je chutný, a nebo jeho migrace za semeny vedla domorodce do míst deště a hojným zdrojům potravy.

Andulky patří mezi papoušky parakeety (parakýty), tedy ty s dlouhými ocasními péry. Latinsky se volá „Melopsittacus undulatus“, což znamená „melodický papoušek“ pro melopsittacus, a vlnitý a nebo zvlněný pro undulated podle vzorku peří na křídlech. No a protože „undulatus“ se v angličtině vyslovuje „andulatus“ tak jim česky říkáme andulky.

Žijí v suchých, polopouštních a pouštních místech vnitrozemí Austrálie ve velmi početných hejnech čítajících tisíce jedinců. Blízko pobřeží žijí jen v Západní Austrálii. Živí se semeny, jinak žijí a páří se v celoživotních monogamních párech. Když je prostředí přívětivé, obvykle po deštích a s dostatkem potravy bez ohledu na délku dne a nebo roční období páří se příležitostně. Udává se, že v tomto nelítostném prostředí žijí andulky již 5 milionů let. Jsou příbuzné papoušků lori. V zajetí se chovají od roku 1850 a byly vyšlechtěny do mnoha různých barev, včetně bílé.

Andulky, kterým se zde říká budgerigars, jinak latinsky Melopsittacus undulatus, se vyskytují převážně po světě co by ftáci klecoví, jsou ve zdejších pouštích doma. Jejich přirozená barva je žlutá a zelená. Převážně se pohybují v malých hejnech po třech až deseti. Létají pouští od vody k vodě, bez které nevydrží. Podobně jako jakýsi druh pěnkavy, Zebra Finch, Taeniopygia guttata, https://birdlife.org.au/bird-profiles/zebra-finch/ a nebo pouštní holub, jinak Common Bronzewing, Phaps chalcoptera https://ebird.org/species/combro1 a řada dalších. Když propukne období hojnosti, tak se tito ptáčci začnou nepříčetně množit a zanedlouho nelétají andulky v hejnech po třech až deseti, ale v hejnech po desetitisících. Je prostě přeandulkováno. A ta mela, kterou způsobují, se musí slyšet, aby se uvěřila. Ovšem doba hojnosti za čas skončí a tak i desetitisíce andulek, jak nastane doba sucha, která v této krajině převládá.

Andulky také hodně posloužily vědě, už Gregor Mendel na nich zkoumal zákony dědičnosti. Takže nejen hrachory ale i andulky nám pomohly pochopit, co to je genetika.

Nespočetná hejna andulek jsou velmi přelétavá, putují za potravou a vodou. Jak se však dozví a nebo kdo jim řekne, kde je další zdroj potravy a kam letět, to je dosud tajemství. Asi podobné, jako když se vnitrozemská jezera v poušti jednou za několik desetiletí naplní vodou, tak jsou záhy plné ryb. Dozví se to vodní ptáci na pobřeží, několik tisíc kilometrů vzdáleném a slétnou se k jezeru, kde hnízdí a vyvádí mladé. Racci, pelikáni, brodivci a řada dalších. Jak jezero vysychá, tak se potom balí i ptáci a odlétají zpět na pobřeží k moři.

Odkaz na článek o andulkách.

Video o brodivých a vodních ptácích najdete tady.

Houfující se andulky uvidíte na dalším videu zde.

Psáno 4/9/2024.