Nedávno jsem zde představil jednoho celosvětově známého australského domorodého ptáčka, andulku (článek zde). Austrálie oplývá velice bohatým výběrem ptáčků a ptáků, od drobných wrens, tedy kouzelně zbarvených střízlíků až po největší orly na světě, orly klínoocasé, s rozpětím křídel až 2.8 metry. Dnes bych se rád zmínil o pěnkavě, které se zde říká Gouldian Finch - Erythrura gouldiae. Česky byla pojmenována Amada Gouldová. Tak byla pojmenována jejím objevitelem, anglickým cestovatelem a ornitologem Johnem Gouldem podle jeho ženy Elizabeth, která byla údajně stejně krásná a fascinující jako tito ptáci; na české wiki není tolik fotek: https://cs.wikipedia.org/wiki/Amada_Gouldov%C3%A9

Foto: wikipedie

Tyto neodolatelné, asi 13 cm dlouhé ptáčky, jsem pozoroval při svých toulkách klokaním severem, tedy tropy. Ptáček zde žije na horkých polopouštích a v savanách, kde jsou v období sucha denní teploty až kolem 47 °C, aby v období dešťů sestoupily k 35 °C, kdy tito ptáčci migrují více k jihu. V buši je nenajdete.

V době námluv a hnízdění se párují a zdržují se v malých hejnech, asi širší rodina. Od prosince do dubna hnízdí v dutinách stromů, termitištích a hnízdech jiných ptáčků, povětšině papoušků. Někdy je najdeme hnízdit i v hustém křoví a nebo trávě. Inkubační doba vajec je 14 dní, a vylíhlá mláďata, dosud jen šedivě zbarvená, vylétají z hnízda po 21 dnech. Krásných barev nabývají až v době sexuální dospělosti. Amada Gouldová snáší přibližně 4-5 drobných vajíček v jedné snůšce. Mláďata krmí převážně uloveným hmyzem a hlavně termity. Když mládež vyletí z hnízd, tak ptáčci vytvoří větší hejna, která migrují za vodou a potravou. Kdo jim však řekne, kde to právě je, je velká záhada, kterou zatím nikdo nevyřešil. Také jejich dieta se mění a nyní zobou semena trav (Sorgum, Panicum, Eriachne, Eragostris).

Tito nádherně zbarvení ptáčci vytváří celou paletu různých mutací. V přírodě to jsou tři základní barevné formy, a to červenohlavá, černohlavá a žlutohlavá. Nejčastěji se vyskytují černohlaví, červenohlavých je jen jeden ze tří a nakonec vzácný žlutohlavý, který je jen jeden na 5000 jedinců.

Koncem 19. století poletovala mnohatisícová hejna Amady Gouldové po klokaním severu. Pastevectví bílého muže a následný sběr těchto nádherných ptáčků pro chovatele po celém světě jejich počty drasticky snížil tak, že v osmdesátých letech dvacátého století hrozilo jejich vyhynutí. Odchyt kulminoval v roce 1958, kdy bylo odchyceno 38 000 pěnkav a z toho 11000 Amady Gouldové. Ještě v roce 1981, v posledním roku legálního odchytu, bylo v Západní Austrálii odchyceno 23 450 pěnkav a z toho bylo 1054 Amady Gouldové (https://wwf.org.au/what-we-do/species/gouldian-finch/) Mimo náchylnosti k různým chorobám a patogenům nelze zbylé počty těchto ptáčků zvýšit dodávkou těch vychovaných v klecích. Tito postrádají některé atributy svých příbuzných, kteří se vylíhli v divočině, ve které, když jsou vypuštěni, dlouho nepřežijí. Na příklad jeden z nejdůležitějších, postrádají vrozenou reakci na predátory. Ať už kočky a nebo lišky, tak i ty opeřené, jestřáby, luňáky a nebo i havrany. Avšak největší podíl na jejich vyhubení přinesla změna ekosystému, ve kterém žili. S pastevectvím vymizely trávy, které jim dávaly semena, a nové nedorostly do semen, jak byly spásány. Také se změnil sled přirozených lokalizovaných ohňů, které každý rok krajinu sežehly tak, že zanechaly mozaiku krajiny nespálenou, kde se ukrylo vše, co v místech ohně žilo, a tu spálenou, k novému životu tak přiměly. Však v Kotlince se kdysi také na podzim na polích a pastvinách vypalovalo. Velké a intenzivní požáry v posledních desetiletích zachvátily celou krajinu a tak i vše, co v ní žilo.

V severním Queenslandu a Severním Teritoriu se na některých místech započalo s „managmentem travin“ na pastvinách s tím, že se opět zavádí traviny původní, které zde dříve rostly. Jak moc to bude úspěšné, nám ukáží Amady Gouldovy, až se budou do těchto lokalit vracet.

Psáno10-09-2024.