A. Lex 27.12.2017 17:54

Pane jo,

to jsou dobrodružství. Klobouk dolů přede všemi, kdo Atlantik i v dnešní době zdolají!!! Takoví prťaví mravenečci na škořápkách v tak obrovské louži. Co to udělá se psychikou dnešního člověka! Nemohu si nevzpomenout všech těch mořeplavců, kteří ještě neznali všechny fyzikální zákony naší planety, věřili v nadpřirozeno, že dokázali Atlantik i jiné oceány zdolávat!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 27.12.2017 16:53

Nádhera

Článek je úžasný, tu knížku si musím vypůjčit nebo sehnat. Byla jsem pravda na moři na plachetnici jen jednou, moře k nám bylo milosrdné a plavba byla nádherná, ale já jsem i tak pociťovala velkou úctu k těm masám vod, které byly pod námi i okolo nás a rozhodně jsem to nebrala na lehkou váhu. Plavba v noci byl zážitek, na který se nezapomíná. Jsem moc ráda, že jsem to zažila, ale popravdě, myslím, že jednou mi to stačilo. Mám takovou nějakou podvědomou obavu, že příště už by to nemuselo být tak jednoduché a nenáročné, jako poprvé,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 27.12.2017 16:16

Úžasný článek, děkuju!

Četla jsem to jedním dechem, moře mě fascinuje, ale taky k němu mám pořádný respekt. Věřím, že taková zkušenost musí člověka změnit - a pokud v sobě nemá dost síly, může ho zlomit.

Nikdy jsem nic podobného nezažila, v tomto rozměru - a poctivě řečeno, ani bych nechtěla (teď:)) Možná dřív ano. Možná.

Já mám jiný způsob takového splynutí s přírodou, mírný, ale každodenní, jak můj život plyne posledních sedmnáct let. Nikdy nešlo o drsný proces, o průchod bránou. Je to takové to denní soužití, při kterém máte pocit, že vám nohy vrůstají jako kořeny do země, že jimi cítíte tep své země... a vaše hlava umí plachtit s mraky:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 27.12.2017 16:03

Zajímavý článek

Jsou věci, které si suchozemec neumí ani představit. Těším se na další zámořskou plavbu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 27.12.2017 11:01

au au

tohle čtení jsem tak trochu "protrpěla" s poměrně silně sevřeným žaludkem - stejně jako Wendulka nevím zda bych pobyt na otevřeném oceánu, kde nevidíš všude kolem nic než jen vodu, dala... a to si nafoukaně myslím, že mořskou nemocí bych netrpěla

moc zajímavý pohled do psychiky mořeplavce

ještě štěstí, že jsem se aspoň jednou rozesmála - to při větě "začnete myslet na oceán jako na krutého pomstychtivého dědka" :-DDDDD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 27.12.2017 10:08

Přeji

dobrou plavbu v příštím roce :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 27.12.2017 10:02

V dnešní době

Jsou takovéhle zážitky něco, co málokdo potká. Nejsem si jistá, jestli je to dobře, nebo špatně. Jestli bychom po nich byli vyrovnanější, opravdovější - a nebo jsme skončili u nás v Bohnicích za plotem...

Každopádně díky za nesmírně zajímavé čtení, určitě se k němu ještě dneska vrátím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 27.12.2017 7:11

hezký den

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Moc zajímavé a hezky napsané mořské povídání po ránu. Tady posádka ještě spí, naštěstí :o) ... včera tady byl úžasný blázinec :o) Za chvilku se nasunu do kuchyně a myslím, že ji dopoledne neopustím

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Glover 27.12.2017 3:15

Tak na to bych neměla nervy

Žijete pěkně dobrodružně a nebezpečně. Na moři jsem nikdy nebyla, ale asi bych se hodně bála, že se s náma loďka potopí a všichni budem spát s rybama. Když jsme loni byli na lodi na kanálech v Norfolku, už jsem se po pěti dnech nemohla dočkat konce dovolené, bylo to docela klaustrofobické, a ten nedostatek soukromí k tomu, celé týdny nebo měsíce si ani neumím představit. Nehledě na to, že plavbě po kanálech člověk vidí oba břehy a může si kdykoli vystoupit. Máte odvahu takhle se plavit v opravdové plachetnici po oceánu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek