4.12.2021 | Svátek má Barbora


Diskuse k článku

ANKETA: Kdo koho získal

Tak schválně, jak jste se setkali vy a vaše zvíře? Mám ten dojem, že příručkově – tedy po zralé úvaze – přijde do rodin podstatně méně psů a koček, než by člověk čekal. Mnohokrát jde o impulsivní rozhodnutí, které změní život celé rodiny, jindy si nás zvíře najde a adoptuje samo. Obzvlášť kočky v tomto umění vynikají.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Helena-Beňa mladší 16.1.2006 10:55

Získání zvířat u nás

Protože s námi teď bydlí 4 kočky, správně ale 3 kocouři a 1 kočka (Kuba, Viktor, Toník a Jiřinka)jejich získání do spolku naší rodiny bylo různorodé. Vždycky jsem si  nějakou kočku přála, proto jsem jednou dostala od známého kotě, černého kocourka Kubu.To bylo v době, víc jak před 11ti lety.V té době jsme zrovna bydleli v podnájmu naproti jenoho většího sídliště. Asi po 14 dnech co s námi Kuba bydlel, se na sídlišti naproti nám v křoví,  začal ozývat hlas nějakého koťete. Bylo to zřejmě jedno z koťat sídlištních koček. Po pár dnech samozřejmě skončilo u nás doma. Vyrostla  z ní krásná tříbarevná kočička (zrzavomourovatobílá) se jménem Jarmila.Protože 2 kočky doma mě připadalo tak akorát, odolávala jsem dlouho  tlaku zvenčí - opuštěných koček. Pak asi po 9 ti letech, co jsem si pořídila Kubíka jsem se jela podívat do Prahy na umisťovací výstavu  opuštěných koček. Sice jsem se tam jela opravdu jen podívat, ale "co kdyby náhodou", vzala jsem si s sebou koičičí přepravku. Hned zpočátku mě zaujala 13 ti letá kočka, které umřel majitel. Romýšlela jsem si to, a říkala si, že když tam kočka bude ještě před koncem výstavy, vezmu si ji domů. Odpoledne však byla kočka již zadaná. Ale vystavující útulky mě dlouho nenechaly přemýšlet a paní Šobrová z útulku Bona u České Lípy mě dala do náručí kocoura Toníka. Byl to tehdy 5ti letý kocour, ale byl to fakt PAN kocour. Přesto, že to byl takový macek, byl chudák tak vystrašený z celého toho dění, takže jsem dlouho neváhala a Toníka jsem odvážela domů. Kočky doma, zvlášť Kubík, samosebou našené nebyly. Toník, protože byl kocour kus, a zřejmě to o sobě věděl, dával všem najevo, že budou muset poslouchat. Jarmilka se s tím celkem brzy smířila, Kuba však doteď  ne. Potom se nám stala hrozná věc, umřela naše maminka. Musely jsme se setrou řešit také zvířata, která s babičkou bydlela. Sestra, protože je psí,si vzala domů fenku Ťapk
Zdena bez psa 16.1.2006 12:11

Re: Získání zvířat u nás

Helenko, Helenko, to se nedělá. Vy jste se rozepsala na špatném místě. Tady je to jen na 2000 písmenek. Hezky si sedněte a napište to celé pí. Ruščákové do emailu. Už se těšíííím. :)))
Hela S. 16.1.2006 15:32

Re: Získání zvířat u nás

Souhlasím se Zdenou, tohle povídání si zaslouží samostatný článek. Tak s chutí do psaní a poslat paní Ruščákové. A já budu každý den ráno otevírat netrpělivě Zvířetník, jestli už tam to povídání je. Abych se dozvěděla konec :-)))))