Takže vážení čtenáři, tímto vyhlašuji na Zvířetníku téma „Jak jsme se našli“. Budu čekat na vaše příběhy, ve kterých se nám svěříte s tím, jak se došlo k tomu, že jste se setkali. Myslím tím vás a vaše zvířecí přátele. Kdo koho našel? Kdo si koho vybral? Byli jste adoptováni nebo jste sami adoptovali? A jak to dopadlo?

Něco víme z Portrétů, ale ne každému se chce vypisovat celý portrét, jindy byla zase stručně uvedena historka, která by stála za podrobnější vyprávění. Také si můžete zavzpomínat na zvířátka, která vás už opustila, třeba i na zvířecí kamarády z vašeho dětství. Články z podrubriky Setkání se budou archivovat u Portrétů. Co vy na to?

Vím, že mnoho zvířat špatně skončí právě proto, že si je lidé vybírají bez rozmyslu, nebo jenom jako jakýsi doplněk k bytu či domu. A stejně vím, že je spousta lidí, kteří dokáží dát opuštěným, zrazeným nebo „jenom“ zanedbaným zvířatům druhou šanci.

Takže prosím pište, protože vy budete psát, a stovky lidí budou nadšeně číst. A abyste neřekli, že se ulejvám, tak začnu rovnou příběhem svých rodičů. Přečtěte si, jak si svoje doma našel jezevčík Benda.

PS: Přeju krásný a šťastný pátek třináctého!