Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

To se tak krásně četlo. Já sice ptačího mistra Kosťu nezažila, ale ten archivní článek jsem četla opravdu s gustema moc jsem se pobavila Mám za sebou úplně zkažené narozeniny a tenhle článek mi opravdu zvedl náladu, takže moc díky.

Ptactvo domácí může být zdrojem neskutečně vtipných situací. Já sama nikdy neměla doma ani tu andulku, ale někteří z mých přátel a známých ano, a také korely a dokonce jedni aru zelenokřídlého. Jedni známí zas vypiplali straku a kavku a oba tito ptáci se také naučili mluvit. O krkavcovitých se říká, že jsou schopni se kolikrát naučit mluvit lépe, než někteří papoušci. Ptáčci, které jsem osobně slyšela mluvit, byli anduláček Karlíček od mamčiné známé a korela kamarádčiné babičky. Karlíček měl v oblibě přiletět člověku na hlavu, nechat mu tam "dáreček" se slovy "Karlíček je kočička" anebo "Maruško, kafíčko". Výroky té korely byly většinou nepublikovatelné, protože v té rodině docházelo dost k hádkám a ptačisko se pochopitelně nejsnáze naučilo ty sprosťárny.

Ale jednou mě překvapil papoušek žako ve zverimexu. Byla to samička a měla tam napsané, že se jmenuje Květa. Stála jsem tam před její klecí a říkala, "tak ty jsi Květa?" a ptačice na to "já jsem Květa, ahóój". Chvilku jsem si tam s ní ještě povídala a ona si i přišla pro pohlazení. Tak takovýhle ptáček by se mi taky doma líbil. Akorát to už by mi doma neprošlo ani omylem.