Není tajemstvím, že alkohol lidem chutná. Jinak by si ho už nějakých 10 000 let nevyráběli, jak to jen je možné anebo to jde. A než si ho začali vyrábět, tehdy se živili sběrem a lovem, tak sbírali různé zkvašené plody, které nějaké to procento alkoholu obsahovaly. Přišli na to, že po jejich požití se stane jejich tvrdý život přívětivějším a svět růžovějším, i když je potom druhý den bolela hlavinka a v tlamě měli jako v polepšovně. 

Ano, v době, o které je tu nyní řeč, se ještě o ústech hovořit nedalo, neb z tlamy tehdejšího předka táhlo jako z příslovečné budky, co blahé paměti stávala na dvorku usedlosti hned vedle hromady hnoje.

Avšak nekřivděme neandrtálcům, cromagnoncům a jiným našim předkům. I divoká zvířata činila a doposud činí podobně. A to nejen savci. 

Na příklad nádherně barevní, avšak neskutečně uřvaní papoušci Rainbow Lorikeet - Trichoglossus moluccanus. https://en.wikipedia.org/wiki/Rainbow_lorikeet Tito výtečníci se normálně živí pylem, nektarem a měkkým ovocem. Přišli na to, že se mohou dostat do stavu, kdy svět nabude čtvrtou dimenzi, jen tím, že budou bumbat nektar ze zkvašených karmínově zbarvených květů stromu Weeping Boer-bean tree (Schotia brachypetala). - https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladnokv%C4%9Bt

Podobně jako jejich lidské protějšky tíhnou ke zdroji, tak i tito papoušci se slétnou na kvetoucí strom, na kterém květy už kvasí, a chlemtají jejich božsky chutnající nektar tak dlouho, dokud jim neupadne tělo pod strom na zem. Naštěstí však druhý den netrpí kocovinou. Tedy doposud si žádný z nich na něco podobného nestěžoval.

Takhle jak zákon káže sťatý papoušek, vypadá politováníhodně. Obvykle se světu ukrývá u kmene stromu, se kterého spadl, vypadá, že je v hluboké depresi, létat mu nejde a jen stěží drží rovnováhu při šmajdání po zemi. Zde je podobnost s lidskými protějšky čistě náhodná. A aby bylo jasno, papoušci nejsou jen přiopilí, ale důkladně sťatí, mnohdy na několik dnů, než se z deliria dostanou. Opět, znám některé jedince mezi kamarády, kteří se chovají podobně.

Vědátoři, zabývající se tímto ptačím alkoholismem, nám oznamují, že tito opeřenci nejsou zkušení nálevkové a na rozdíl od lidí nechlastají, aby se ožrali. Omlouvají tyto ochmelky tím, že zrovna v kritickou dobu nemají v okolí dostatek jiné potravy, a tak co prý jim chudáčkům zbývá než se živit zkvašeným nektarem. https://www.nationalgeographic.com.au/australia/typical-aussie-bird-likes-the-piss.aspx

https://www.australiangeographic.com.au/topics/wildlife/2011/10/drunk-birds-inebriation-in-the-wild/

K podobným nehodám přicházejí i ptáci na severní polokouli, zvláště v zimě, kdy je málo potravy a na keřích a stromech jsou zbytky plodů, jejichž zkvašený cukr vytvořil úctyhodné množství alkoholu. Jsou známy případy ze Severní Ameriky i Evropy, kdy takto opilí ptáci naletěli do překážky a zlomili si vaz. U mnohých pitva ukázala i poškozená játra jako u lidského notorického ochmelky.

Zkvašené ovoce anebo nektar nemusí být zrovna v čele výběru potravy ptáků, ale jiná zvířata by dala nevím co za to, aby se mohla k alkoholu dostat a tak se uvést do stavu blaženosti. Sebekriticky přiznávám, že se zde až na jednu výjimku jedná výlučně o savce, mezi které patří také lidé.

Nabumbaná zvířata se ráda kolektivně baví, což známe také z hospod, že ano. Je spousta důkazů, že orangutani, sloni, šimpanzi a jiní opi, ba i opice jsou ochotny překonávat mnohakilometrové vzdálenosti, jen aby dosáhli rozkoše zkvašeného ovoce. Takže by se dalo říci, že se rádi ožírají.

 Nevýhodu mají však v tom, že vhodná situace jim nastává pouze jednou v roce, kdy dozrálé ovoce kvasí. Tím pádem nepotkáváme pod obraz zlitá zvířata po celý rok jako některé naše spoluobčany, ale pouze jednou do roka, kdy jim to umožňuje přírodní proces. Nemohou zabočit do hospody a požádat o nalití 365 dnů v roce. Příroda je mocná čarodějka.

Ve Švédsku se postaral o mezinárodní zprávy jak dobytek zpráskaný los, který se v obytné čtvrti ve svém politováníhodném stavu zapletl svým parožím do jabloně, ze které ožíral zkvašená jablka.

Ať se už jedná o zkvašené ovoce či nektar, magické houby anebo listy koka, které povznášejí mysl do jiných dimenzí, tyto jsou zvířatům známy od nepaměti. Mnoho druhů zvěře se cíleně přivádí do příjemných stavů, kdy je opouští racionální uvažování a jejich mysl je pozměněna nám tak známým směrem, kdy realita se mění v říší krásných snů. Za tento pocit jsou ochotna putovat i desítky kilometrů. Vědí a dobře si pamatují, kde najdou objekty svého zájmu, a vždy ve správnou roční dobu tyto objekty na určitém místě nacházejí.

Vychutnávat anebo se těšit z alkoholového anebo i jiného opojení není tedy pouze výsadou lidskou, říká nám paní profesorka Gisela Kaplanová, narozená v roce 1944 v Berlíně, expert v chování zvířat, působící na univerzitě New England v Armidale, NSW, Austrálii. https://www.une.edu.au/staff-profiles/science-and-technology/gkaplan 

Předkládá nám zajímavou úvahu, že je docela možné, že lidé odkoukali opojné stavy od zvířat. Takže kofein, alkohol, kokain a jiné omamné látky které se vyskytují volně v přírodě začali lidé požívat až po vzoru zvířat. Proto se asi říká, že se někdo sežral jako prase anebo ten dobytek. Proč se na Moravě o ožralým říká, „dyž je mezi dobytkom, je to člověk, donďa mezi ludí, je to hovado“.

Sezona opilých papoušků padajících z oblohy v Darwinu na severu Austrálie nastává v období, kdy dozrálo měkké, sladké ovoce na stromech a zkvasilo. Většina ptáků nemůže létat, mají problém jít rovně a jsou „nemocní“ několik dnů. A nejedná se o jedince, ale o tucty ptáků.

https://www.australiangeographic.com.au/topics/wildlife/2011/10/animals-getting-high-10-common-drunks/

V Malajsii a na Borneu žije zajímavé zvířátko, které se nalévá alkoholem každou noc. Jde o rejska, který žije ve stromech, pen-tailed treeshrew (Ptilocercus lowii). https://en.wikipedia.org/wiki/Pen-tailed_treeshrew Tento výtečník chlemtá zkvašený nektar z místní palmy bertam v takovém množství, které se rovná 1.2 l vína za noc u člověka. Avšak na rozdíl od něj je jeho metabolismus na alkohol zařízený a opilost, i přes vysoký obsah alkoholu v krvi, se nedostavuje.

Roztomilý malý klokánek wallaby se také dovede zpráskat jak zákon káže. Poznali jsme na jedné z našich toulek v nádherném tropickém národním parku Lawn Hill. Večer, byla už tma, k nám do kempu přihopkal jeden kolem metru vysoký a náležitě oprsklý jedinec. My jsme právě hodnotili uplynulý den při chroupání sušenek a zapíjení červeným krabičákem. 

Zvědavému klokánkovi, který začal strkat čumák do sušenek, jsme nabídli sušenku namočenou v červeném víně z krabice. Klokánek, očividně s radostí, takto ošetřenou sušenku přijal a během několika vteřin zblajzl. Jen se olizoval. A tak byl připuštěn do našeho kruhu, i když nic neříkal a diskuze se nezúčastňoval. Zato však pořádal vínem nasáklé sušenky jednu za druhou. 

Za nějakou dobu mu sušenky z předních pracek začaly vypadávat a ocas, co by jako opora při sezení na zadních, nějak neposlouchal. Začal se pohybovat jaksi šejdrem a dokonce i párkrát upadl. O hopkání ani řeč, jako by to zapomenul. Asi za 2 hodiny se klátivě odšoural do tmy okolní vegetace. Jaké bylo jeho příští ráno, jsme se nikdy nedozvěděli.

Podobný wallaby, ale tentokrát v chladné Tasmánii, tedy pouze příbuzný toho z tropů. Tito výtečníci přišli na to, tedy se naučili, kterak dosáhnout opiového opojení. Tasmánie je největší světový producent legálně pěstovaného máku pro farmaceutický průmysl. Milí wallaby přišli na to, že když se napasou dozrávajících makovic, tak se octnou v nirváně.

 Vzájemnou komunikaci mají bezchybnou a zanedlouho se na lánech dozrávajícího máku popásala stáda klokánků na makovicích. Následně celá stáda takto opojených klokánků se se skelným pohledem vratce a bezcílně pohybovala v kruzích o okolním světě nevěda. Záhy potom upadala do opojného spánku a snila erotické sny, jak zjistili vědátoři, kteří tyto výtečníky monitorovali.

Opičky Vervet (Chlorocebus pygerythrus) - na ostrově St. Kitts v Karibiku a alkohol patří jaksi k sobě. V dobách, kdy se zde pěstovala ve velkém cukrová třtina za účelem výroby rumu, se tyto opičky naučily chování k alkoholu podobně jako lidé. 

Většina jich popíjí s mírou, kolem 12% jich chlastá, jak zákon káže, a 5% jsou notorici, co jsou neustále v lihu. Pouze malá skupinka zcela abstinuje. Ano, dospívající jedinci mají sklon popíjet více než dospělí. Dnes, kdy třtinové plantáže zmizely, tyto opičky kradou alkoholické nápoje turistům a těmito se opájí, až jsou sťaty, jak zákon káže. Prostě i opičky mají tu svoji opičku. Po požití se chovají tak, jak to známe z lidské společnosti. https://www.youtube.com/watch?v=pSm7BcQHWXk

Slon je zvíře velkých rozměrů a tak, když se chce uvést do čtvrtého rozměru, musí požít alkoholu větší množství. V Africe požírá kvasící ovoce ze stromu Marula, kterému holdují i hroši, nosorožci, tapíři, žirafy, různé opice i opové a jiná zvěř dychtící po pocitu blaha. Slon si se stromu ovoce setřásá a pod stromem, kde se to správně vykvašené ovoce pak nachází, je potom nával jako v dobré hospodě. https://www.youtube.com/watch?v=AIDJ-sTuoO8

Ve východní Evropě je zdokumentováno, že vysoká zvěř požírá a dokonce i bojuje o halucinogenní a jedovaté houby Amanita muscaria – muchomůrky červené, které dobře známe už z dětských pohádek. https://cs.wikipedia.org/wiki/Muchom%C5%AFrka_%C4%8Derven%C3%A1 

Sobi touží po pocitu pozměněného vědomí a tyto muchomůrky vyhledávají. 

Sibiřští domorodci https://en.wikipedia.org/wiki/Indigenous_peoples_of_Siberia jdou na to od lesa a halucinogenní jed z muchomůrek získávají rafinovaně už přefiltrovaný, a tak se vyhnou nežádoucím vedlejším účinkům. Muchomůrky nasbírají, nakrmí jimi soby a potom pijí jejich moč. Takto se potom i u nich dostavují pocity pozměněného vědomí v té nejčistší formě bez nežádoucích vedlejších účinků.

Další feťák je kanadská ovce tlustorohá - https://cs.wikipedia.org/wiki/Ovce_tlustoroh%C3%A1 - která v kanadských Skalistých horách vyhledává vzácný narkotický lišejník rostoucí na skalách. Po jeho požití vypadají zvířata nemocná a chovají se bláznivě. Za zdrojem jsou ovce ochotny zdolávat krkolomné terény, skalní stěny a divoké hřebeny. Velice dobře ví, kde a kdy tuto pochoutku najde. Lišejník ohryzává s povrchu skal předními zuby.

Netopýři Střední a Jižní Ameriky mají jednu z vlastností, kterou by jim mnohý homo sapiens sapiens mohl závidět. Na rozdíl od většiny zvířat, díky pozměněnému metabolismu, tolerují tito netopýři i vysoký obsah alkoholu v krvi. A tak známé účinky alkoholu v krvi nevykazují, mohou bezchybně létat a používat svoji echolokaci, i když hladina alkoholu v jejich krvi dosahuje hodnot, při kterých by člověk byl už zpit do bezvědomí.

Jaguáři v amazonských pralesích se dovedou na určitou dobu zříct své masožravosti a žužlají kůru a liány Yage vine (banisteriopsis caapi). https://en.wikipedia.org/wiki/Banisteriopsis_caapi Halucinogenní účinky uvádí jaguáry do stavu podobného jako u koček když požijí catnip, tedy šantu kočičí. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0anta_ko%C4%8Di%C4%8D%C3%AD Jaguáři relaxují a usínají snít o obzvláště chutné kořisti. 

Toto jaguáří chování okoukali místní domorodci a z rostliny se naučili připravovat nápoje a rostlinu používat i k náboženským obřadům díky jejím halucinogenním účinkům. Domorodec patřičně Ayahuascou impregnovaný vypadá jako v polospánku a místní o něm říkají, že má „jaguáří oči“. https://en.wikipedia.org/wiki/Ayahuasca

Nakonec příklad ze světa hmyzu. Housenky můry Eloria notesu, nacházející se v Peru a Kolumbii, se živí výlučně jen listy rostliny koka. Za den jich jedna housenka spořádá kolem 50. Kokain obsažený v listech na housenky však nepůsobí, i když by jiné živočichy v takovém množství zabil. Oficiální kruhy začaly uvažovat o využití těchto housenek k likvidaci ilegálních plantáží koky.

Psáno 26. 08. 2019.