A. Zemanová 14.7.2020 21:05

Moc ráda čtu Tvé články, plné zkušeností a nadhledu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 13.7.2020 19:20

Přesně nevím, ale je tam při rozdávání pamlsků i cizí fena tollera (Nova Scotia Duck Tolling Retriever). Trochu samozřejmě záleží i na plemeni, retrívři a ohaři jsou obecně psi s nízkou mírou agresivity. Na honech běhá sposta psů, kteří se neznají, volně a nesmí se pokud možno porvat. Jinak měli jsme doma i 8 psů ze tří různých domácností, psy i feny a bez problémů. Na kluky, kteří si chtěli vyjasňovat pozice stačilo jednou pořádně houknout a byl klid. Když se pak znají, je to zřetelně lepší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 13.7.2020 17:58

Evo, velice zajímavý a poučný článek, díky za něj. A ty krásné fotky! Hlavně ta "smečka v pohodě" - je tam psů 5 nebo 6?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 13.7.2020 14:38

Tak v naší rodině je Eda jediný pes, kterého jsem dokázala naučit neloudit žrádlo. Ovšem to neznamená, že se nemotá kolem stolu, když u něj sedíme....On neloudí o žrádlo, ale o mazlení. Jakmile někde někdo sedí, okamžitě toho využije a začne předvádět všechny triky, o nichž ví, že fungujou, aby ho někdo podrbal. Takřka vždy někdo vyměkne a jednou rukou drbe psa a druhou jí. Eda má vzácný dar si mazlení vynutit způsobem, že to vlastně skoro nikdo ze zúčastněných nepostřehne, že byl parádně oblbnut. Kolikrát ještě posloucháme věty typu "nojo, ty blbounku, ty seš mazel, viď" a jen Eda (a já) víme, kdo je tu momentálně "za blbounka"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 13.7.2020 14:31

To je krásně řečeno. Co mám Edu, učím se mu být stále lepším "šéfem", protože knírač je plemeno, které jen tak něco neodpouští a člověk to takřka okamžitě pozná. Už Griffča mě učil a nutil k tomu, že je nesmírně důležité věřit sám sobě a být zdravě sebevědomý, protože jsem potřebovala, aby on sám (původní majitel ho zjevně týral) nabyl duševní rovnováhu. Ovšem Eda mě od počátku doslova "kopal do zadku", abych se posunula zas o level výš. S kníračem člověk podle mě nemůže mít ten správný vztah, pokud si sám nevěří. Bez zdravého sebevědomí nelze nastavovat (aspoň ne psovi jako je Eda) hranice a pravidla formou, kterou pes akceptuje a zpracuje bez problémů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 13.7.2020 13:02

Evo, díky za článek. Nemohu, než vřele souhlasit. U nás jsem alfa já a dominantní psovou jsem ponechala malé Jence neb Conny je větší crazy prdlouš a Jenka je malá na její ,někdy až příliš rozvrkočené hry. Takže se naučily obě vzájemnému respektu, ev. spor ,většinou jen vzájemné přátelské brblání,řeším já. Jsme pěkně sehraný. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 13.7.2020 11:56

Ono to z toho dobrého šéfa tak nějak čiší, že to umí :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 13.7.2020 11:34

To neznáš Derču. Ona fakt stále chodí mně za zadkem a najednou zmizí a je v kuchyni... Je mistr nenápadného zmizení, naštěstí už víme kam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 13.7.2020 11:33

Ona vůbec nevyvolávala dojem. V klidu monitorovala situaci a smečce buď naznačila, že je třeba vypadnout, nebo si šla po svém a nechala mladé, ať se v celkem bezpečné situaci podusí. Naučila mě, že dobrý šéf nemusí "dělat dojem", ale musí umět vyhodnotit situaci a poznat důležité od bezvýznamného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 13.7.2020 10:47

Ája na té své sólové fotce vypadá opravdu impozantně, nepochybně uměla vyvolat správný dojem a respekt.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 13.7.2020 10:46

Moc ráda si tyhle články čtu. Jsem sice nepsí, ale pravidelně chodím na městskou "psí louku", s "psí kavárnou" a setkávám se s nejrůznějšími psími i lidskými typy. Ale nebudu za kyselou prdel, musím uznat, že převažují ti, kdo si navzájem rozumějí a je radost v jejich společnosti pobýt (vždycky se vychovaně ptám, jestli můžu jejich psa podrbat, pokud ten o to jeví zájem :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 13.7.2020 10:43

Ta poslední věta mě zbourala :DD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 13.7.2020 10:37

Díky za další podnětné čtení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 13.7.2020 10:05

Na Áju stále vzpomínám, i když to byla potvora paličatá. Každá má své. Každá je jedinečná, každá je občas na zabití a žádnou bychom nedali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 13.7.2020 10:04

Díky. Což že nerozumí psovi majitel je smutné, ale tragické je, že mu často nerozumí ani "psí psychologové" a hlásají nesmysly. Pak se lidi snaží se psem "pracovat" podle "odborníků" a následky jsou strašně smutné. I když máme momentálně sezónu, kdy se nám nedaří na soutěžích, nemusíme se bát, že se náši psi někde porvou nebo udělají výtržnost, protože ten základ mají. Hlavní starost na všech akcích je, aby naše holky nežebraly u kuchyně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 13.7.2020 8:42

Ano, skvělé čtení!

Ája byla nezapomenutelný pes, jsem ráda, že jsem ji aspoň krátce viděla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 13.7.2020 8:07

Krásné ráno všem jakož i celý den a díky za skvělý článek. To by si fakt měli přečíst úplně všichni, i ti, co nemají psa. Přehledné, jasné, stručné a naprosto výstižné. Díky moc, Evi. 14 dní jsem tu nebyla a jsem ráda, že tenhle článek jsem nepropásla. Jojo, kdyby se lidí více snažili svým psům porozumět, neplnily by bulvár titulky o "agresivních a dominantních" psech...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 13.7.2020 6:31

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Evo, moc hezky napsané. Člověk žasne, co lidí má doma děsně dominantního psa, co se s ním musí "ostře" zacházet... Kdyby se mu jen snažili porozumět a jasná pravidla soužití nastavili...

• reagovat
• nahlásit příspěvek