Všeobecně se hovoří o stupni jejich důležitosti v životě, mluví se s příchutí filozofie o tom, jak jsou k životu potřebné, ale zdaleka ne nejdůležitější. Jasně, že píši o penězích. Možná bych mohl ještě dodat tu otřepanou větu, že peníze nejsou určitě vše, důležitý je také majetek a diamanty!

Přečtěte si příběh, který je na toto téma jako vyšitý, a který se s různými obměnami mohl stát mnohým z nás. Najde-li někdo z vás v tomto vyprávění s kýmkoliv spojitost či podobu, věřte, že bude čistě náhodná! Přesto je tento příběh pravdivý.

Zajímavé také je, že v této události hrála nemalou úlohu ta tolik pověstná a diskutovaná náhoda. Mnohé jistě napadne odvěká otázka: Existuje či ne?

Zámečnická odysea
V roce 1978, kdy se ve světě stalo mnoho důležitých událostí, se v soukromí jednoho nenápadného človíčka, říkejme mu třeba Béda, stala též jedna, která zrovinka pro něj byla také velmi důležitá. Stal se akvaristou. V kumbále jednoho žižkovského činžáku konečně dobudoval malou líheň pro odchov milovaných akvarijních rybek a jeho rybí hospodářství dostalo konečně jakýsi řád.

Pracoval jako zámečník a ve volných chvílích se věnoval odchovu svých miláčků. Večer potom navštěvoval oblíbenou hospůdku, kde se s přáteli dělil o zážitky z toho upachtěného života. Mnohokrát si povzdechl: "Jó, kdybych tak vyhrál první, to by bylo." Snil veřejně o bohatství, o tom, jak by to vše potom bylo jiné, jednodušší.

V jeho líhni se zatím proháněly krásné ryby a on si s nimi sem tam přilepšil. Dařilo se mu a dokonce i jeho starší a zkušenější kolegové se měli u něj co přiučit. Ve světě rybiček byl již znám a jeho láska k chovu tropických ryb byla proslulá. Známý byl i jeho kapitální sumec, kterému říkal Kryštof. Kryštof byl již pověstný mezi akvaristy a dokonce i kámoši v jeho hospůdce se po něm často ptali.

"Ten sumec je kouzelný," říkával často se smíchem Béda, "dokud ho budu mít, tak se povede." Kolikrát si s přáteli na Kryštofa z plezíru přiťukl: "A kdybych vyhrál, koupím Kryštofovi ohromné akvárium."

Béda by ho poznal mezi tisíci, detaily jeho těla měl dokonale přečtené. Sumec měl atypicky zabarvenou žlutou skvrnu za pravou prsní ploutví a podlouhlou jizvu na břiše. Musím pro upřesnění napsat, že takové ryby nemají chovatelsky až tak velkou cenu, ale osobní vztah z nich dělá pro jejich chovatele doslova vzácný rubín.

Šel čas a nastaly změny. Zrovna tak jako se v roce 1978 staly důležité události ve světě a v kumbále starého žižkovského činžáku u pana Bédy, staly se důležité události v naší vlasti v roce 1989. Ne hned, ale krátce po tomto datu se staly také důležité změny i u pana Bédy. Nikoliv výhra, ale restituce. To bylo to důležité slovo, které změnilo Bédovi život.

Netušil, že osudu křivdil. Netušil, když proklínal v dobré náladě u piva mezi přáteli žertem své předky, že je zatracoval neprávem. Problém byl pouze v tom, že mu jako malému chlapci zkrátka neřekli všechno, to bylo celé. Bylo to i svým způsobem pochopitelné. Kdyby se třeba ve škole podřekl, že jeho děda vlastnil v Dejvicích dva činžáky, špatně by se mu vedlo. A tak se rozumní rodičové dohodli na bobříku mlčení a nic netušící Béda žil za socialismu v roli dělnického synka z ne zrovna majetných poměrů.

Když se ale začátkem posledního desetiletí století dvacátého u advokáta dověděl o hodnotě svého nového jmění, málem se skácel. V tu dobu šlo opravdu o nesmírné bohatství. Ohromné štěstí ho potkalo a večer s kamarády hojně oslavoval. "Co s tím budeš dělat? ptali se ho všichni kolem. Ale Béda oslavoval a oslavoval. Hostil kamarády a bylo mu vše kolem fuk. Jen jednu věc nepodcenil, starost o své miláčky tam v kumbále toho starého žižkovského činžáku.

Jednoho dne se však rozhodl. Konec hýření, konec oslav, jdu do toho. Změny v jeho životě měly být zásadní. Jinak to nemá cenu! Prostě půjdu do toho zpříma. A stalo se. Výměna bytu za luxusní, vlastní firma, zakoupení velmi drahého vozu, kancelář, sekretářka, počítače, tenkrát už i mobilní telefon…

Kdyby snad někdo potkal Bédu za půl roku, těžko by ho poznal. Ze zámečníka ve stále umaštěných montérkách se stal dobře vypadající podnikatel s perfektně střiženým oblekem. Měl pouze jeden problém. Šlo o jeho chov akvarijních ryb. Tato činnost mu opravdu vycházela z duše a vztah k akvaristice nebyl rozhodně strojený.

A zatímco se se starým bytem loučil bez jakýchkoliv problémů, loučení s líhní se bez nostalgie neobešlo. Nakonec veškeré vybavení s rybami věnoval zdarma chovateli, který se zařizoval. Kladl mu na srdce, že musí hlavně na Kryštofa dohlédnout a jaksepatří ho krmit. Kamarád přikývl, naložil líheň i s rybami a zmizel ve světě zrovna tak, jak se objevil.

Nastaly časy veselé a jednodušší. Zrovna tak jak o tom kdysi u piva s kamarády snil. Objevilo se mnoho nových, perfektních kamarádů, mnoho nových, ještě perfektnějších žen a jeho firma? No, ta jakž, takž. Dělal nakonec to, čemu rozuměl. Zámečnické práce a obchod s železem. Pravda, ne už v roli dělníka, ale v roli majitele firmy. Čím dál méně se zjevoval ve staré žižkovské hospůdce a zlí jazykové tvrdili, že ho již staří kamarádi nezajímají.

Těm novým mnohokrát pomohl a oni mu za to také blahořečili. Skvostné večírky, které se pořádaly za účelem opulentního odměňování nejlepších pracovníků byly častější a častější. To je život! Tak se to má, když jsou peníze, ať žijí předkové, připíjel často. Drahně let to trvalo, drahně let se vedlo, ale přišel den, kdy Béda podepisoval doporučený dopis a sám nevěděl proč, neměl z toho zrovna dobrý pocit. Do vlastních rukou? To přece vždy otvírá Květuška, moje pravá ručička.

Při těch slovech se podíval na sekretářku, která se culila za psacím stolem. Ještě naposledy po ní spiklenecky mrknul, ještě naposledy zažertoval. Pošťačka mile poděkovala za podpis a odešla z kanceláře. Trvalo pouhých několik málo minut, než se Bédovi obrátil život naruby. Přišel o jmění, přišel o iluze a nakonec i o ty perfektní kamarády. Získal pouze dvě věci, z nichž jen ta první stála zato. Bylo to ponaučení. Ta druhá věc, to byly dluhy.

Béda si za poslední peníze pronajal jednu místnost ve starém činžáku na Žižkově a mnoho dní z ní nevyšel. Později se u výslechů dověděl, že ztráty v jeho podniku nebyly zaviněny přímo jím, ale všichni jeho zaměstnanci, že si v poslední době žili nad poměry. Co naplat, ti dluhy nezaplatí. Měl velké štěstí, že se vyšetřovatel dopracoval přece jen nějakých restů a nekalé činnosti jeho zaměstnanců a tak zůstane s podmínkou na svobodě, ale dluhy zůstanou. A hodně dlouho.

Bylo to několik dní po soudu, co si Béda konečně našel práci v zámečnické dílně. Jezdil s partou montérů po stavbách a stavěl lešení. Dotáhl si domů dokonce staré akvárium a po dlouhé době zažil pocit štěstí a uvolnění. Křišťálová voda rozehrála na stropě magický tanec a vrčení vzduchovacího kompresorku mu připomnělo ty šťastné chvíle. Počkat, zarazil se, tak jak to vlastně je? Co bylo v poslední době to štěstí? Čemu se to propůjčil?

Ale jo, udělal blbou chybu a teď bude platit. Zkrátka, to ponaučení, že i bohatství se musí učit, mu už nikdo nevezme. Ale taky mu ten výuční list bude k ničemu, hořce pomyslel. Čert je vem peníze, ale co to ostatní?! Znal ten pocit hořkosti a vydal se raději do ulic, aby alespoň chvíli zapomněl. V tom ho ale napadla krásná myšlenka. Že si nevzpomněl? Půjde na výstavu akvarijních ryb do nově otevřené prodejny. Četl přece v novinách, že…

Už ve dveřích veliké místnosti plné akvárií se ujistil, jak dobře udělal. Krásně a odborně zařízená akvária se na něj jenom smála. Byl v jiném světě, teď konečně po mnoha letech zase v tom svém. Uprostřed řady se skvělo veliké akvárium s výstavními, již dospělými rybami. Stál před ním jako u vidění. Velké skaláry majestátně proplouvaly nádrží a proplétaly se mezi nádhernými rostlinami.

Tu se objevilo hejno krásných teter, po skle se sunul obrovský šnek! To je nádhera! Béda se jenom tetelil a teď, proboha, to je… Zpoza velikého kořenu vyplul nádherný sumec s netypickou žlutou skvrnou za pravou prsní ploutví. Byl překrásný, obrovský, nejhezčí na světě. Kryštofe, Kryštofe opakoval Béda nahlas a z blízka se dotýkal předního skla akvária.

"Máte přání?" Ozvalo se za ním. Byl to akvarista, majitel obchodu. V tu chvíli začal Bédovi nový život, našel přece svého sumce, své štěstí a kdo ví, tenkrát našel snad i nového kamaráda.