AKVARISTIKA: Ryby, cichlidy

Tato početná čeleď je doma v mnoha akváriích a patří k ní tak známé druhy jako skaláry, terčovci, mnoho druhů akar, které se dostaly dokonce i do křížovek a dnes již známé, ale stále poměrně vzácné a nádherně vybarvené druhy z afrických jezer Malawi a Tanganika.

Jmenovat bych mohl dlouho, ale řekneme si spíše něco o chovu a nárocích na množení. Zástupci této čeledě jsou velikostně velmi rozdílní a najdeme mezi nimi opravdové trpaslíky, jako i veliké a statné ryby. Velikou zajímavostí této skupiny ryb je starost o potěr. Některé druhy své potomky doslova vysedí, jiné je nosí v tlamce ale snad všechny mají veliké nadání v jejich ukrývání a hájení před nepřáteli.

Hloubí jamky v písku, staví jakési stavby z kamenů i jiného materiálu. Jejich udatnost při hájení mimin jde až za hranice hrdinství. Není výjimkou, když sedmicentimetrová rybka zaútočí na vaši ruku, která při úpravě, či čištění akvária zdánlivě ohrozí její potomstvo. Zajímavé je, že ryby, které skrývají svůj potěr v tlamce, žijí jak v Americe, tak v Africe. Tento způsob ochrany potomstva není vůbec výjimečný.

Právě naopak! V afrických jezerech žije mnoho druhů cichlid, které tento způsob s úspěchem používají. Tito tlamovci se potom dělí na ryby, které uchovávají v tlamce ryby hned po výtěru, ryby, které berou do tlamky teprve až živý potěr, druhy, u kterých odchovávají v tlamce mimina samci a čtvrtou skupinou jsou ryby, kde "nosí" samice.

Mnoho druhů cichlid se vytírá na pevný podklad. Např. kámen, který pečlivě před třením oba rodiče očistí a vyznačí si teritorium. Není ale výjimkou, že se ryby v akváriu vytřou na očištěné sklo, či kořen. Mnohdy jsme potom svědky, kdy je ve společném akváriu většina ryb namačkána v jedné třetině akvária a pár, který zrovna pečuje o své potomky, vévodí ve zbytku prostoru. V době tření si pak dokáží i zcela malé druhy ochránit své trdliště i před mnohem většími rybami.

Jak jsem se již zmínil, je jejich udatnost a odvaha při ochraně svých dětiček mimořádná. Početnost potěru u těchto ryb je také velmi rozdílná. Jsou druhy, u kterých můžete spočítat potěr na prstech jedné ruky a jsou druhy, u nichž se množství mláďat počítá na tisíce. Je potom velmi zajímavé sledovat, jak nešťastní rodiče, tak, jak jejich potěr vyspívá a rozplavává se po akváriu, nejsou schopni sehnat celé hejno dohromady a starostlivě doslova lítají po celém prostoru akvária a shání své děti do připravené jamky v písku. Tyto jamky jsou také zajímavé. Jejich velikost může dosahovat v průměru i několika metrů. Jsou to doslova krátery na dně vodních toků a jezer.

Je ještě dobré zdůraznit, že jsou to příbuzní okounovitých ryb, např. obyvatele našich vod, okouna říčního, který je mimochodem velmi nádherně, pestře zbarvený. Vrubozubcovití se od okounovitých liší tím, že mají před každým okem pouze jeden čichový otvor.

Protože se cichlidy vyskytují v tolika druzích a dokonce endemitních varietách, vznikly mnohé specializované kluby, které se věnují chovu určitých skupin těchto ryb. Tak vznikly kluby chovatelů afrických cichlid, jihoamerických cichlid, trpasličích druhů cichlid, terčovců, skalár a jistě ještě mnoho jiných. Je nutné dodat, že jsou to převážně ryby dravé a tudíž je dobré jim obstarat živočišnou potravu.

Zde platí snad doslova, že nejlepší potravou pro rybu je ryba. Mnoho známých akvaristů rybářů, vozí svým miláčkům malé rybky z lovu, které používají jako nástrahu. Pozor ale, různé druhy, např. ryby z afrických jezer vyžadují také stravu rostlinnou a tak jsme se dostali opět do uzavřeného kruhu. Lépe je vždy nejdříve prověřit potřeby a nároky ryb, které si hodláme opatřit.

Proč to neustále zdůrazňuji? Vím totiž, o čem píšu! Stal jsem se na nějaký čas doslova sluhou dvou překrásných tyranů. Jak to tehdy bylo? No žbluňklo to. Protože jsem jako vůbec první cichlidu, rozmnožil kančíka příčnopruhého, Cichlasoma nigrofasciatum z Guatemaly, stouplo mi sebevědomí. Na příští schůzi našeho spolku jsem coby začátečník slavil úspěch, ale ostatní, již mazáci, po mně pohrdlivě pokukovali. Na vysvětlenou, je to velmi lehce chovatelná ryba a abych se zas tak moc z mého prvního úspěchu neradoval, podotknul jeden známý chovatel jen tak mimochodem: "Ty se mi tůdle vytřely ve světlíku!" Odporná latina, pomyslel jsem si a dělal, že to neslyším.

No, ale jak jsem se tak naparoval a chlubil se, poslouchal jeden starší kolega a podotknul: "Hele, vždyť ty bys mohl, když už máš za sebou nigrofasciáty, zkusit něco fajnovějšího." Zavětřil jsem jako honicí pes. Slovo dalo slovo a já si od zkušenějšího kolegy odnášel druhý den dvě nádherné ryby (víc jich naštěstí neměl). Cichlidy z rodu Astronotus. Každý, kdo se někdy o akvaristiku jen trochu zajímal, ví o čem píšu. Jsou to překrásné ryby z povodí Amazonky, ALE!!!

Astronotus ocelatus, vrubozubec paví, je nádherná ryba, ale v dospělosti až 35cm velká a nesmlouvavě dravá. Mám-li použít chovatelskou hantýrku, tak je to "mlejn na žrádlo!" Od toho dne jsem se stal sluhou těchto dvou milášků. Jestli se v knihách píše, že jsou to doslova žravé ryby a že spotřebují mnoho živé potravy, je to slabý odvar toho, na co jsem přišel během krátké doby. Napadá mě přirovnání k pučálkovic Amině. Od velikosti asi tak 7 cm, tak jsem je dostal, se cpaly doslova neskutečně.

A tak se stalo, že během týdne mé zásoby pavích oček vzaly za své a já se vydal za svými kamarády, rybáři. "To není problém!" Prohlásil Vašek, bydlící nade mnou v ulici a v neděli přivezl z rybařiny plný kýbl mini rybek. Napuštěná vana byla další můj ústupek pro mé milášky. Neměl jsem v té době mrazák a tak se nedalo nic dělat. Když jsem to na příští schůzi vyprávěl, kolegové po sobě kradmě pokukovali a jejich koutky se zachvívali slastí.

No počkejte, pomyslel jsem si, však já vám ukážu! Byla to pro mě výzva a já ji taky tak bral. Nicméně, za pár měsíců úporného krmení se dostavilo to, co muselo přijít. Akvárium bylo již příliš malé. Rozhodnutí bylo nevyhnutelné. Mám-li splnit své předsevzetí, musím vyrobit další a to veliké akvárium. Tehdy ještě nebyla lepená akvária běžná a já používal klasické rámové nádrže. Vedle v ulici byla zámečnická dílna, kde mě již dobře znali a tak nebyl problém objednat rám. 140 x 50 x 50! "No, to jsou necky!" komentoval to zámečník. "Na vánoce si přijdu pro kapra!" Žertoval, ale nebyl daleko od pravdy!

Sklenáři byli od zámečníků asi tak kilometr. Neměl jsem v tu dobu ještě auto a tak se rám stěhoval ke sklenářům na mých zádech. Různě propleten v konstrukci jsem přišel ke sklenářům. Tam mě již také znali. "No potěš tě!" Přivítal mě vedoucí. Po krátké rozmluvě a slibu, že se při placení pochlapím slíbil, že si můžu přijít již druhý den odpoledne. Tu noc jsem spal velmi divoce. Před očima se mi odehrával příběh z hlubin oceánu…

Druhý den odpoledne se na Žižkově děly divné věci. Náhodně procházející chodci byli svědci podivného tance, který jsem s velmi těžkým břemenem prováděl v ulicích cestou ze sklenářství. Vše dopadlo dobře, akvárium bylo, jak se později ukázalo, tou nejlepší investicí. Oceláti se brzy zabydleli a po roce, jsem slavil svůj velký úspěch. Již při druhém výtěru se zachovali jako nejvzornější rodiče. Vidět tyto nesmírně sebevědomé ryby, jak se starají o své potomky je nádhera. Jejich potěr se na ně přichytává a doslova se k nim tulí. Jako první potravu použijí mláďata zřejmě sekret rodičů (to je to tulení), ale již třetí den polykaly nalovený prach a to poměrně velký. Později jsem byl svědkem, jak rodiče, kteří ulovili rybu, jí rozžvýkali a doslova vyplivli mezi potěr. Ten ji s chutí přijímal.

A tak zhruba po dvou letech a mnoha kýblech rybek od kamaráda Vaška jsem odcházel na schůzi velmi, ale velmi uspokojen a s jasným úmyslem. Pochopitelně všichni věděli co se u mě domě děje a byl jsem často terčem lechtivých vtípků jako: "Hele, ty se prej budeš stěhovat do většího!" nebo: "Příští týden budou vypouštět Tálinskej…."

Ale ten večer byl v mé režii. Když se po chvíli jeden kolega bez postranních úmyslů zeptal na mé chovance, jen tak mimochodem jsem prohodil: "No tak je to první výtěr, tak jich je asi jen 500." Byl jsem svědkem zásadního obratu v chování mých kolegů. Tázavé pohledy a kolem mě se poprvé utvořil kroužek zvědavců. "No, před týdnem se mi vytřeli ve světlíku!" Oznámil jsem ledabyle.