AKVARISTIKA: Ryby chovné a ryby generační

Problém byl, v daleko menší míře je dodnes, že rybařina a akvaristika měla v minulosti dosti rozdílné vědomostní základy. Rybařina je již dlouhou dobu obor, u kterého vzdělání končí titulem. Akvaristika, alespoň v té nejrozšířenější míře, byla ještě nedávno čistě amatérská zájmová činnost. A tak se mnohé výrazy, které v rybařině mají své odborné termíny, v akvaristice zdvojili v lidová pojmenování. Jedním z nich byl a je dodnes právě název ryby generační, kterou akvaristé nazývají rybou chovnou. Jde zkrátka o rybu dospělou, velmi kvalitní, dá se říci výběrovou, která se hýčká a používá se v chovu na reprodukci. Tedy k odchovu dalších generací, tedy generační.

Onen inženýr, odborník na odchov ryb, byl vystudovaný profesionál, rybář, který prostě vyhověl několika akvaristům a přijel ze známosti přednést jednu ze svých přednášek.

Většina z nás byla na přednášku v přijatelných mezích připravena. Zkrátka, již jsme prostě nebyli až takoví začátečníci. Pochopitelně se dostavilo i několik kolegů akvaristů, kteří se z mnoha důvodů k této akci připletli jaksi náhodou. Sál se naplnil a přednáška se ubírala tím správným směrem. Každou chvíli jsem zapisoval důležité údaje a asi by mě nevyrušila ani rána z děla. V sále by byl slyšet snad i ten pověstný špendlík, při svém pádu na zem. Hlas přednášejícího tuto atmosféru logicky doplňoval.

Jeho řeč byla ale řečí rybáře a tak nebylo nouze o humorné okamžiky v případě, že se údaje o podstatě věci rozešly ve své logice. Uváděl hmotnost ryb zásadně v kilogramech a akvárium si pletl s rybníkem či odchovným rybníčkem, chovné ryby nazýval pochopitelně rybami generačními a tak podobně. To ale většina z nás chápala a všichni jsme rozuměli. Tedy, alespoň jsem si to myslel. Přednáška se chýlila ke konci a musím se přiznat, že mi dala zabrat. Znáte ale ten okamžik, kdy chcete v podobné situaci někomu něco jistě důležitého sdělit a zrovinka v tu chvíli vše ztichne a vaše tajemství zná celý sál? To se právě stalo osudným jednomu našemu kolegovi, který přijel vlakem až z Moravy. Do ztichlé a již znavené společnosti, kdy už jsme si mysleli, že přednášku uzavřeme, se z čista jasna ozval jeho hlas: "No a co já včíl s tem, tož rebe mám enem chovný!" Dovedete si představit lepší zakončení odborné přednášky?

Když jsme ale nakonec nadobro našeho přednášejícího umořili, oficiální část skončila. Ve vedlejším sále, odděleném pouze závěsem byl malý bar a u něho několik stolečků. Využili jsme toho a s několika kolegy pozvali přednášejícího na přátelské posezení. Řeči se vedly pochopitelně o rybách a našich zkušenostech. Lektor byl až nadmíru překvapen našimi znalostmi a tak naše setkání končilo tím nejlepším, co jsme si mohli přát. Byli jsme pozváni do profesionální líhně! Ale vrátím se k rybám chovným, tedy správně - generačním.

Každý aktivní akvarista jistě ví, o čem budu psát. Takové ryby jsou pod velmi přísným dohledem a akvaristé si na jejich životě a růstu dávají velmi záležet. Jsou to ryby převážně hýčkané prostředím a všemi možnými dobrotami. Jak by ne, generační ryba je totiž velmi cenným chovným materiálem. Záleží na ní budoucnost jak akvaristy, tak jeho líhně a nakonec i všech jeho ryb.

Ryby generační jsou vybírány s velkou pozorností a vznikají u chovatelů až v druhé chované generaci. Je to asi tak: Jednoho dne si zkrátka umanete chovat a posléze odchovávat určitý druh ryb. U většiny chovaných a běžných druhů se postupuje následovně. Obstaráte si z důvěryhodného zdroje nejméně deset kvalitních, mladých kusů od toho kterého druhu a po určité době, v jejich dospělosti, vyberete nejschopnější a nejhezčí pár. Po jeho vytření a následné péči odchováte dejme tomu sto kusů potěru a ten doslova hýčkáte. Pozor ale!

Chovný pár, od kterého potěr pochází, dobře a izolovaně uchováte! Proč? Jde o genetiku a její zákonitosti. Dobrý chovatel totiž ví, že kvalitní a ustálené chovy vznikají z pečlivě a odborně vybraného chovného materiálu. Jde o tzv. zpětné křížení. Zkrátka, až oněch sto kusů ryb doroste, vyberete opět nejhezčí a nejkvalitnější pár a …..Teď právě nastane ten důležitý okamžik. Nedáte ho vytřít spolu, ale spárujete tzv. křížem s původním párem.

Tedy zpětné křížení. A od tohoto okamžiku nastane rutinní práce chovatele, který si vlastně může pohrávat s genetikou do nekonečna. Ale pozor! Není to zdaleka tak jednoduché jak se zdá. Problémů je několik, ale pominu-li odbornost, kterou předpokládám, nemohu již pominout čas. Vznik a odchov takové generace ryb trvá v mnoha případech i několik let. Proto také vědci, kteří se genetikou zabývají, vybírají pro své pokusy takové druhy živočichů a rostlin, které mají co možná nejkratší dobu reprodukce.

Nutností je vedení dokumentace. Máte-li od začátku chovu dokonale vedenou dokumentaci o jeho vzniku, máte tedy rodný list a historii chovu. Oceníte to již v několika dalších generacích a bez toho je snaha o čistý chov marná. Dobré je zaznamenat původ ryb, z kterými byl chov započat a potom označit první generaci. Používá se označení F1. Ještě podotknu, že tato práce nikdy nekončí. Variabilita u mnoha druhů ryb je, dá se říci, nevyčerpatelná.

A teď zapomeňme na odborné přednášky a roky práce s cílevědomým chovem a pokusme se podívat na celou věc ze strany druhé. Ze strany lidí, kteří se o akvaristiku nezajímají vůbec z hlediska odchovů a složitých genetických procesů. Jsou to ti, kteří mají zkrátka doma akvárium protože se jim líbí a vzorně se o něj a o jeho obsah starají. Mnohdy to ani jejich majitel netuší, ale je tomu tak. Funguje tam totiž takzvaný přírodní výběr a pokud je akvárium delší dobu v provozu, může se stát, že se v něm dá najít poklad.

Mě se to stalo s rybou Crenicichla lepidota. Je to dosti velká cichlida z povodí Amazonky a značný dravec. Těchto ryb není nikdy v nádržích mnoho. Málokdo si tuto rybu pro její dravost pořídí a tak ani obchodně není nijak zajímavá. Obchodníci tedy dávají přednost běžným rybám a tak se ani v odborných prodejnách neobjevuje. Akvarista je ale akvarista a kdyby měl napustit sklep, tak to udělá! Dostal jsem samici od tohoto druhu v době, kdy ještě byly tyto ryby vzácností. V odborných knihách se uvádí velikost dvacet centimetrů a já měl samičku centimetrů sotva deset. Byla malá a obývala samostatně jedno akvárium.

Krmil jsem ji vzácně rybami a dostávala pestrou umělou stravu. Jednou jsem byl náhodou s kamarádem u jednoho člověka, který mu měl prodat naviják na lovení ryb. Já tam byl čirou náhodou, šel jsem prostě s ním. Pozval nás dál a předváděl kamarádovi naviják. Jednu chvíli bylo ale třeba odejít pro cosi k tomu aparátku a prodejce otevřel dveře do obýváku. Sevřel se mi hrudník a málem jsem omdlel.

Kamarád si toho všiml a ptal se, proč jsem tak zbledl. On nemohl z jeho úhlu vidět akvárium v pokoji. Vzal jsem ho za ruku a postavil mlčky na správné místo. Uznale pokýval hlavou a řekl něco v tom smyslu, že je to docela hezké akvárium. "Co akvárium!" Vyhrkl jsem. To už se ale onen člověk vracel s něčím, ale já již nebyl k udržení. Sunul jsem se nezadržitelně k obýváku a bylo mi jedno, že majitel bytu po mně udiveně pokukuje.

Kamarád moje chování omlouval s poznámkou, že jsem potrefený akvarista a když vidím kdejakou louži ve skle, hned omdlévám. Jenže onen pán byl rád a vstřícně mě pozval dál do pokoje. V akváriu byl samec lepidoty! Ale jaký! Byl to krasavec velký tak čtvrt metru! Hrál všemi barvami a jeho štikovité tělo bylo pružné jako ocelový prut. Za čtrnáct dní jsem si ho nesl domu. Tenkrát jsem za něj zaplatil sumu, za kterou bych postavil nové akvárium i se zařízením, ale kdyby stál cokoliv!

No jasně, že jsem tam byl mnohokrát, než jsem ho z hodného pána, rybáře doslova vydundal. Bylo to zkrátka jednoduché. Onen člověk byl vášnivý rybář a jezdil na dravce. Potřeboval tedy malé, nástražné rybičky. Po návratu z rybařiny vždy přinesl několik také onomu samci. No a v tom bylo celé tajemství! Crenicichla zkrátka papala přirozenou stravu a ještě ke všemu jí měla dostatek. Kde by akvarista, stále "zalezlý" u svých miláčků, sehnal takové množství rybek?

To je příklad toho, že je třeba k chovu volit vhodné druhy ryb a to takové, pro které jsme schopni sehnat přiměřenou a pokud možno přírodní potravu. Ryby takto odchované jsou velmi kvalitní a životaschopné. Jenom tak totiž můžeme vychovat kvalitní, generační ryby.