Vzhledem k tomu, že tomu rozumím jak koza petrželi, doufala jsem, že manžel, jako zkušený chovatel ryb (sice naposledy v dětství, ale pořád toho věděl víc než já) něco podnikne, ale k ničemu se neměl. Tak jsem musela nastoupit já, v práci jsem se domluvila s kolegou a odkoupila od něho jeho starší, nevyužívané akvárko. Nádržka měla něco kolem 18 litrů, což mi plně vyhovovalo. Chtěla jsem něco menšího, jen tak pro potěchu oka. Doma jsem byla samozřejmě hned poučena, že malé akvárko je na houby, protože se musí často čistit, kdesi cosi, ale to hlavní bylo dosaženo, neboť manžel jen brblal, ale začal zařizovat. Kytičky, rybičky, to ostatní, co tam má být, ale nevím, jak se jmenuje.

V příslušném obchůdku jsme si koupili Tetry měděné (podle latinského názvu familiérně nazývané Nanynky), Tetry červené a Krunýřovce mnohoostné - albíny - Karlíka a Blaženku. Tak jsme si tohoto akvária užívali asi dva roky, když manžela popadlo budovatelské nadšení a že si vybuduje nádrž větší a lepší. Bydlíme ve třetím patře, takže naštěstí uznal sám, že víc jak 50 litrů by nové akvárium nemělo mít. A protože se blížilo výročí naší svatby a zároveň manželovy narozeniny, rozhodla jsem se plácnout se přes kapsu a jako dárek mu pořídit větší nádrž - 45 litrů. Páni, ten měl radost. Desítky hodin strávil na internetu výběrem vhodných kytiček, dalších rybiček, zařizováním bytečku pro Karlíka a Blaženku, ať mají soukromí, no prostě si to užíval.

S novým bydlením byli Karlík s Blaženou maximálně spokojeni, což dávali hlasitě najevo. Při svých nočních hrátkách přerývali štěrk v nádrži tak, až vyrýpli pečlivě zasazené kytky a ani ne do měsíce se nám ztratila Blažena. Odskočila si splnit své mateřské povinnosti. Po ní se ztratil Karlík. Zatímco Bláža si v klidu baštila akvarijní špínu, chudák Karel nastoupil na mateřskou dovolenou a trčel ve své trubce už skoro týden. Pořád nic.

Až jednou, manžel se chystal vyčistit akvárium a objevil na dně pohybující se malinké Krunýřovce. Samozřejmě se hned za hlasitého halekání seběhla celá rodina, což Karla vyděsilo a zahnal všechny potomky zpátky do díry. Jenže to by nesměli být dětičky, za chvilku se dno už hemžilo malými tlustými nitěmi. Měli jsme sice obavu, co s nimi provedou dravé tetry, ale naštěstí je Karlík šikovný a potomky si ubránil. Zatím rostou a sílí a je to sranda je pozorovat.

Jenže nastal další problém. Manžel při svých toulkách po internetu mi ukázal obrázek Bojovnice pestré a musela jsem si vyřešit dilema: já to chci a nevím kam to dát. Muselo by se koupit další akvárko, které není v obývacím pokoji kam umístit, dát to do dětského pokoje by se rovnalo vraždě rybičky a v ložnici není místo. No, nakonec se to vyřešilo, nová knihovnička byla stejně třeba. Akvárko bylo připravené a já si šla vybrat.

Byl to děs, vybírejte si jednu jedinou rybičku z deseti krasavců. Paní prodavačka mi je vystavovala pod lampou, ať nejvíc vynikne jejich barva, nastavovala jim zrcátko, ať se kluci projeví v celé své kráse, a já tam stála a nevěděla, kterého si vzít. Manžel se jenom smál a ať si prý vyberu sama. No nakonec jsem si teda vybrala a myslím, že dobře. Jmenuje se Ivan, Ivánek, Váňuška nebo taky Zvědavá opice.

Trošku jsme zariskovali, dali na radu paní prodavačky a koupili mu jako sousedy Neonky a Dánia. Zatím sousedské spory neřešíme, rybičky si akorát navzájem kradou jídlo, ale jinak se tolerují. Při představě masakru, který mohl Váňa při své pověstné dravosti způsobit, to nakonec dopadlo dobře.