7.8.2020 | Svátek má Lada


AKVARISTIKA: Potrava pro akvarijní živočichy (úvod)

12.6.2006 23:35

Ryby jako vodní obratlovci jsou závislé na mnoha faktorech, které ovlivňují jejich život. Již jsem psal v minulých dílech o nárocích ryb na jejich životní prostředí. Je jasné, že potrava, tak jako u všech forem života, je nezbytnou potřebou, byť v jakékoliv podobě. Soustředíme-li se na potravu akvarijních živočichů, zjistíme, že jde o samostatný obor, který je již několik desetiletí středem zájmu profesionálních laboratoří velkých výrobců, kteří se snaží přijít na to, jak nejlépe soustředit do vyrobené hmoty (krmení), ty nejmodernější vědecké poznatky. 20ryby1

Stále více se do pozadí dostává využití potravy přírodní, živé. Je asi zbytečné se zmiňovat, čím to je. Ale přece jen si dovolím malé odbočení. Pamatuji si z dětství, že jsem s dědou chodil na Olšanský rybníček, který byl doslova v centru Prahy, na Žižkově. Byla to taková stoka, pamatuji si, že vůně tam rozhodně cítit nebyly, ale zato tam děda nalovil za několik minut mnoho různé potravy pro své chovance. A ještě jedna zajímavost. Celá léta tam žila paví očka. Dnes, když na to myslím, se domnívám, že je tam akvaristé začátkem léta vždy vysazovali. Pamatuji dokonce rybníček doslova několik metrů od Václavského náměstí, kam jsme chodili později pro "prach", což je výborné, živé krmení pro plůdek. Bylo to ve dvoře pasáže divadla Semafor. No, kdo se může pochlubit, že lovil krmení pro ryby na Václaváku!

Tyto dva rozdílné světy, a to umělá potrava a potrava přírodní, živá, jsou otázkou sporů již několikáté generace akvaristů. Proč? Je to jednoduché. Někdo má panickou hrůzu z nákazy a nedal by svým rybám nic, co by jen připomínalo přírodní, živou potravu nalovenou např. v rybníku. A jsou zase chovatelé, kteří nedají na živou dopustit a pramálo je zajímá, že se mohou jejich miláčci stát obětí všech možných nemocí, či parazitických invazí. Nesmíme také pominout otázku, která se zdá na první pohled jednoduchá, ale není tomu tak. Jde o to, že si musíme říci ne jen čím, ale také jak krmit. Každý rybí druh se chová při lovení potravy jinak.

Jsou ryby, které se na potravu hladově vrhají, ať jim dáváte cokoliv. Jsou druhy, které naopak velmi pozorně sledují, co to vlastně kolem nich plave a je doslova zkouškou trpělivosti pozorovat jak potravu přijímají. Jde také o to, jak jsou jednotlivé druhy pro příjem potravy vybaveny. Již z vnějšího vzhledu ryby se dá zjistit, jak potravu přijímá a co je její přirozenost. Jsou ryby dravci a jsou ryby všežravci. Toto rozdělení je sice nasnadě, ale je to zase malinko složitější. Mnoho tzv. dravců s chutí požírá i jiné živočišné druhy. Např. korýše, housenky různého hmyzu, plže, červy a larvy hmyzu včetně jeho dospělců. Znám případy, říkám tomu, že se ryby pasou, kdy dravec okusuje vodní rostliny, případně si pochutnává na různých řasách.

Když se podíváme na druhou skupinu, tak se mnou asi budete souhlasit, že všežravec je prostě všežravec. No a pohled na druhý konec tabulky nám řekne, že u ryb vyloženě rostlinožravých je to také značně zpochybnitelné. Existuje mnoho mikroorganismů živočišného původu, či hmyzích larev, které na řasách a rostlinách žijí, no a ty spolyká taková rostlinožravá ryba i s rostlinou či řasou. Mějme také na paměti, že ryby v akváriu nejsou zdaleka ve svém životním prostředí, i když se jim budete snažit zařídit akvárium podle jejich domoviny, tzv.biotopní akvárium. Nikdy se vám to nepovede, vždy je to umělé prostředí, kde se přesto vaše ryby můžou cítit velmi dobře.

Potravu, kterou ty které ryby v přírodě konzumují, jim nemůžete opatřit. Zrovna tak pestrost. Je to z toho důvodu, že v drtivé většině případů nikdo ani neví, čím vším se ten, který druh v přírodě živí. Existují vědecké studie, které vycházejí nejen z poznatků životního prostředí, ale i z pitev rybích žaludků a z celkového fyzického projevu potravy v jejich organismu, ale těch je mnohem méně než skutečně chovaných ryb.

Co nám tedy umožňuje přesto ryby s úspěchem chovat a odchovávat? Je to jejich až neuvěřitelná přizpůsobivost. Pamatuji si nesčetně příkladů z akvaristiky, kdy jsem kroutil hlavou nad tím, jak je to možné. Uvedu jeden, který dodnes uchovávám v paměti jako ten nej. Jednalo se tehdy o cichlidu, Hemichromis bimaculatus (perlovka červená). Je to vyslovený dravec z Afriky, z povodí velkých řek Konga a Nilu. Ryba to, pravda, veliká není, v zajetí dorůstá přibližně10 cm, ale o to je to větší predátor. Je přenádherná, jakoby poseta zářivě červeno modrozelenými perličkami. Dominantní barva je červená. Jen pro její povahu je málo chovaná, protože v dospělosti se musí chovat odděleně a mnohokrát i od ryb stejného druhu, pro svoji nesnášenlivost a dravost.

No a tak se jednoho dne stalo, že v kanceláři mého přítele, se na jeho psacím stole objevila třílitrovka od okurek, se dvěmi vypasenými rybkami velikosti asi tak pěti centimetrů. Bylo to ráno při příchodu do práce. On je akvarista a hned věděl o jaké rybky jde, ale nevěděl již, jak se tam ocitly. Po chvíli se vše vysvětlilo. Kolegyně z podniku mu po chvíli vysvětlila, že je dostala od kohosi a do rána že ji zmizelo spoustu pavích oček a neonek v jejím krásném akváriu. Když jí vylíčil, jaký to dostala dar, chytla se milá kolegyně za hlavu a s vytřeštěnýma očima pronesla. "Ale co teď budeme dělat?" 20ryby2

Bylo to sice komické pokračování příběhu, ale něco na tom bylo. No, v té chvíli nezbylo nic jiného, než láhev s rybami postavit na okenní parapet a věnovat se práci, ono se to nějak odpoledne vyřeší. Nevyřešilo. Kolega doporučil sousedce, aby ryby odnesla do akvaristiky a nechal to být. Plynul čas a na ryby dávno zapomněl, ostatně, kancelář a ryby kolegyně byly v jiném patře a tak ani nevěděl, že zůstaly v podniku, místo v akvaristice. Uplynulo tak půl roku a ve dveřích se objevila kolegyně a tvářila se tajemně.

"Můžeš?" Pokynula příteli aby šel s ní. "Co se děje?" Chtěl pochopitelně vědět, a už vůbec ho nenapadlo, že se to týká oněch perlovek. "No však se pojď podívat na ty tvoje nesnášenlivé potvory!" Když vešli do kanceláře majitelky láhve od okurek, zůstal jako zkoprnělý. Mezi okny, v té samé lahvi jako před půl rokem byly nádherně vybarvené perlovky a co víc, kolem nich rejdilo hejno potěru. Kolega stál jako přibitý. Vůbec mu nedošlo, že ty ryby byly v lahvi celý ten čas a tak po chvíli, když se to dověděl, začal onu kolegyni bombardovat otázkami.

No, zkrátím to. Ryby žraly zásadně zbytky od svačin a obědů své paničky. Byly to knedle ze závodní jídelny, vajíčka natvrdo, dokonce i kousky ředkviček, ale co kolegu porazilo, bylo to, že neměli ani chvíli za celou tu dobu zapnuté vzduchování. Prostě voda, když to bylo zapotřebí, se měnila přímo z kohoutku. No - a v tom jsem tu já s teorií o prostorné nádrži a špičkovém krmení… Je to pochopitelně extrém a je to špatně!

Další, velmi citlivou otázkou, je odchov potěru. Zkrátka, právě rozplavaný plůdek je třeba krmit, a mnohdy se zdá, že už nic menšího než právě rozplavaný potěr nemůže být. A ještě ho máte nakrmit! To znamená doslova mini potravu. Jsou ale druhy ryb, u kterých jde doslova o nervy. Tedy myslím tím nervy chovatele. Vymýšlejí se prapodivné finty jak dostat do takových mini rybek nějakou krmi. Budeme-li mluvit o přírodní potravě, začíná to většinou u nálevníků, vířníků a pokračuje přírodním "prachem", to jsou vývojová stadia různých vodních živočichů jako jsou Daphnie či Cyclops - tedy perloočky či buchanky. A těch ještě existuje mnoho různých druhů a ne všechny jsou potravou pro veškeré možné potěry. Též ale existují různé, lepší, či horší, výrobky od firem, které se těmito krmivy zabývají.

Jedná se o jakési husté tekuté přípravky, které obsahují většinou nálevníkové kultury, které právě rozplavaný plůdek přijímá. Vyrábí se též mnoho velejemných sypkých hmot, které jsou doporučovány pro odkrm potěru. I z vlastní zkušenosti ale musím uvést, že až na výjimky, se rozplavaný plůdek nedá odkrmit ničím jiným, než živou potravou. Už jen proto, že u právě vylíhlého potěru se projevuje tzv. pohybový reflex. Znamená to, že plůdek reaguje právě na pohyb živé potravy.

A tak přespříště začneme od nejmenších druhů potravy, které můžeme našim mini miminkům předložit. (Foto vpravo nahoře - Růžička, foto vlevo dole - Tojefuk)

Jiří Růžička


Vyzkoušeno: Jak zabodovalo pokračovací mléko Little Steps 2 u našich nejmenších?
Vyzkoušeno: Jak zabodovalo pokračovací mléko Little Steps 2 u našich nejmenších?

Podívejte se, jak u maminek, které navštěvují eMimino, a hlavně u jejich dětí dopadl test pokračovací mléčné výživy Little Steps 2 od Nestlé Baby.