7.8.2020 | Svátek má Lada


AKVARISTIKA: Potrava pro akvarijní živočichy - nejmenší z nejmenších

26.6.2006 23:46

Jsou druhy ryb, u kterých by se na první pohled zdálo, že s odkrmením jejich plůdku nebude z hlediska jeho velikosti problém a přitom se vám to nebude dařit. Jsou ale ryby, jejichž potěr je titěrný a přesto se vypořádá i s poměrně hrubou stravou. Čím to je?
V minulých dílech jsem se zmiňoval o závislosti všech živých tvorů na životním prostředí, se kterým jsou úzce spjati. S tím souvisí též schopnost těchto tvorů přijímat určitý druh potravy. Dnes již dobře víme, že když z polí vyhubíme chemickými prostředky drobné hlodavce, ubude zcela jistě i dravců, kteří jsou na těchto hlodavcích potravně závislí. Tito dravci totiž nemají moc jiných možností, jak se nakrmit. ryby22
Na rozdíl od všežravých živočichů, kteří úbytek jejich přirozené stravy mohou nahradit zcela jinou, přičemž u mnoha z nich nezáleží na tom, zda jde o potravu rostlinnou, či živočišnou. A zrovna tak je tomu i u ryb. Jejich organismus se formoval mnohdy i milióny let a přizpůsoboval se tak prostředí, ve kterém ten určitý druh žil. Přečkaly ty formy života, které se dovedly přizpůsobit a zvítězily tak mnohdy nad čistě specializovanými druhy, které byly závislé na určitém druhu potravy.
A tak se formoval i tvar orgánů, kterými je potrava přijímána. Je to v první řadě tlamka (píšeme-li o akvarijních rybách) a jícen. Existují vody, kde je mimořádně málo vodního zooplanktonu a tak se potěr ryb musel přizpůsobit k přijímání jiné potravy než plůdek ryb narozený ve vodách bohatých na plankton. Než se tedy pustíme do konkrétního pojmenování druhů potravy pro rybí potěr, musím nejprve popsat vznik takového miminka a ještě mu musím dát jméno!
Mluvíme tedy o prvním stádiu vývoje rybího organismu, které se nazývá embryonální.
Těchto stádií rybího vývoje je celkem pět a postupně vás s nimi seznámím. Jen doplním, že další stadia jsou: larvální, juvenilní, adultivní a senektivní.

Embryonální perioda
Tak se jmenuje první stadium a je to vlastně oplození rybího vajíčka, tedy jikry. Tato perioda se dělí dál na tři fáze.

1. oplození jikry - ovulární fáze.
2. vývoj rybího embrya v jikerném obalu - embryonální fáze.
3. vývoj volného embrya bezprostředně po vylíhnutí - eleuterembryonální fáze.
Třetí bod je charakterizován ještě nestráveným žloutkovým váčkem - deutoplasmou.

1. Po oplození jikry se první oplozená buňka začne dělit na 2, 4, 8, 16…dalších buněk. Základní oplozená buňka se nazývá "zygota" a ostatní, tzv. dceřiné buňky se nazývají "blastomery." Rýhování, které vzniká při dělení buněk se nazývá "diskoidální rýhování."

2. Tyto stále se dělící a zmenšující se buňky se nakonec soustředí na spodní části vegetativního vajíčka a vytvoří jakousi čepičku. Této čepičce, která se začne dělit od výživného žloutku se říká "animální pól", zbylé, žloutkové  části se říká "vegetativní pól vajíčka". Zkráceně je to tak, že stále se dělící buňky obrostou výživný žloutek a v konečné fázi vývoje zárodku, kdy se vytvoří ocas zárodku, se jikerný obal roztrhne .

3. Tím vznikne volný zárodek tzv. " eleuterembryo".

Tím jsme miminko narodili a jsme ve fázi eleuterembryonální, kdy začne trávit žloutkový váček. A proto jsem musel popsat alespoň informativně jeho zrození. Tam totiž začíná první fáze výživy rybího potěru, kde vyvíjející se zárodek života čerpá živiny předané matkou v podobě výživného žloutku již v jikře.ryby22toj
Eleuterembryo je tedy již volně se pohybující jedinec, který po opuštění jikry v první fázi vývoje, po dobu několika dní, je zavěšen na rostlinách, kamenech, na dně, ale třeba i na skle akvária. Toto mu umožňuje lepkavý sekret  tzv. byssových žlázek, které jsou umístěny na temeni hlavy.
Po strávení žloutkového váčku a tím i zásobních živin, plní zárodek plynový měchýř a začíná plavat. Říká se, že se plůdek rozplave. V tuto chvíli začíná přijímat drobnou, prachovou  potravu. V tomto stadiu se nazývá "protopterygiolarva". Výživa, kterou plůdek prvně přijímá po strávení žloutkového váčku se nazývá "exogenní". Všechen rybí potěr se v prvních dnech svého života živí planktonem. Je to v podstatě mikroskopická, živočišná, či rostlinná potrava. Máme-li začít jmenovat, tak jako první a velmi důležitou potravou jsou vířníci (Rotatoria), nálevníci (Euciliata, st.n. Infusoria), naupliová stadia buchanek a dafnií (Cyclopidae a Daphnia), mikry (Anguillula) a myslím, že nejdůležitějším druhem potravy v posledních desetiletích je Artemia.

a) Vířníci
Jsou snad nejlepším krmivem pro nejranější stadia všech druhů plůdku, avšak podléhají v našich vodách periodám, tak že nejsou stále k dispozici. Umělé chovy vířníků jsou více či méně úspěšné a tak se na krmení vířníky nedá spolehnout. Dříve byly akvaristům známy rybníky, kde se, dá se říci přesně na týden v roce, vyskytovali vířníci a podle toho se plánovalo vytírání ryb. 

b) Nálevníci
Jednobuněční živočichové jsou zastoupeni v mnoha druzích ve všech možných lokalitách, ale nedoporučuji krmit nálevníky získanými v přírodě! Jsou mezi nimi druhy velice nebezpečné, které jsou schopny veškerý potěr zničit. Jako dobré krmivo, pro prvních několik dní plůdku se osvědčila trepka (Paramecium). Trepka totiž existuje i jako laboratorní kmen (Paramecium caudatum) a jako taková je pro potěr velmi vhodná. Je ovšem důležité zachovat při jejím jednoduchém množení hygienické předpisy. Spočívají ve sterilitě podávané potravy, či dolévané vody do kultury.
Chov je jednoduchý. Do převařené vody, kterou nalijeme např.do sterilizované lahve od okurek, umístíme násadu trepky a jako potravu můžeme zvolit kapku mléka, či kapku vaječného žloutku, který před tím velmi jemně osolíme. Za několik dní se v teple cca. 25°C vytvoří zákal z namnožených trepek, které jsou dokonce vidět pouhým okem. Mléčný zákal, vzniklý od krmiva se pomalu vyčistí a tak po čase (1-2 týdny)zase doplníme kapku mléka, či žloutek. Potěr krmíme tak, že hadičkou, či pipetou trepku stáhneme do kádinky a zkrmíme.
Znovu opakuji přísné dodržení hygieny při chovu trepek. V žádném případě nedoporučuji návod na chov, který se dá vyčíst z některých knih. Jedná se o získání  nálevníků z přírody pomocí odebraného bahna z rybníka či tůňky, nebo namočení staré slámy do vody. Takto získaná kultura není rozhodně čistá a mezi nálevníky si přineseme druhy, které nám budou spíše škodit! Zdůrazňuji, že se jich budete těžko zbavovat a tak je vždy vyplatí sehnat si čistou kulturu trepek.

c) Buchanky a dafnie 
Naupliová stadia buchanek a dafnií (prach),  znají všichni akvaristé, kteří odchovávají plůdek živou potravou nalovenou v přírodě. Mají tu výhodu, že jsou malé velikosti a potěr je vesměs rád přijímá. Po nalovení planktonu se třídí síty různé hrubosti a podává se potom podle velikosti potěru v různých stádiích vývoje. K tomuto bych rád řekl, že znalost prostředí, kde plankton chytáte je důležitá. Problém je v tom, že s živým krmivem z přírody si můžete zanést do chovu i různé nemoci a parazity. To jsem ale již psal v předchozích dílech.

d) Mikry
Jsou to vlastně velmi malá octová háďátka, které se snadno a rychle množí. Jejich výhoda je ve velikosti a v tom, že dovedou být dlouho živá i pod vodou, nevýhoda je, že povrch těla je kryt poměrně tuhou pokožkou a není dobré zkrmovat mikry každý den. Mikry zkrmujeme plůdku ryb, které rády přijímají potravu ze dna. Návod na chov je jednoduchý. V plastové, nevelké krabičce umístíme vodou navlhčený chléb. Nikoliv tak aby ve vodě plaval, ale pouze navlhčený. Na takto upravenou potravu, kterou je chléb, umístíme násadu miker. V teple cca 25°C se nám do několika dní rozmnoží mikry tak, že je můžeme sbírat navlhčeným štětečkem a podávat potěru. Dobré je štětečkem přenést setřené mikry do zkumavky s čistou vodou, počkat až mikry klesnou ke dnu a poté vodu slít. Vyčistíte tak mikry od zbylého chleba.

Tak, doufám, že vás částečná odbornost článku neodradí od  akvaristiky a příště začneme Artemiemi.
(Pozn. red.: Foto nahoře - autor, foto dole - Tojefuk)

 

Jiří Růžička