V současnosti je popsáno přibližně jeden milion druhů hmyzu a vědci odhadují, že dalších několik miliónů na své objevení teprve čeká. Mnoha lidem se vybaví, pod názvem hmyz, nepatrné mouchy či trpasličí komáři, ale mezi hmyzem jsou také opravdoví Goliáši, velcí i několik desítek centimetrů. Vždyť nejmohutnější brouk světa měří přes dvacet centimetrů a největší motýl dokonce svým rozpětím křídel třiceti centimetrů daleko přesahuje svou velikostí některé ptáky. Kromě nenahraditelné role v potravních řetězcích má ještě v přírodě mnoho jiných, důležitých funkcí. Bez hmyzu by zkrátka tento svět, tak jak ho známe, nemohl existovat.

Proč ten úvod na stránkách akvaristiky? Nabízí se jediná odpověď. Je to právě hmyz, který slouží jako základní, přirozená potrava rybám v tropickém i subtropickém pásmu. Vyskytuje se tam v ohromných masách a jeho různá vývojová stadia jsou zdrojem cenné živočišné bílkoviny i jiných důležitých látek téměř všem druhům ryb. Je tedy dobré vědět, že akvarijní ryby v našich nádržích nemají svoji přirozenou potravu, i když jim předkládáme to nejlepší, co se dá v našich podmínkách obstarat. Toto mějme tedy na paměti a můžeme-li obstarat hmyz, ať v jakékoliv podobě, servírujte ho akvarijním rybám jako tu největší pochoutku.

Akvaristům je dobře známo, že rozmnožení některých druhů ryb je bez hmyzu nemožné. Složení účinných látek v hmyzím těle provokuje ryby ke tření a zrovna tak vyvolává u samiček některých druhů podnět k zaplnění jikrami. Proto již dlouhou dobu akvaristé loví hmyz i jeho larvy. Je pravda, že to zdaleka není tak jednoduché, jako si koupit krabičku se sušeným krmivem, ale zkrátka je to pro udržení a rozmnožení určitých druhů ryb nezbytné.

Začneme tedy u komárů.

1. Komáři (Culicidae) jsou podobni pakomárům, o kterých bude také řeč. Zkrmují se živé, mražené a lyofilizované (mrazem sušené) larvy. Tito velmi známí a mnohdy nepříjemní zástupci hmyzí říše, jsou dobrá potrava, ale kdo při zkrmování živých larev komárů není opatrný, může zažít nemalé překvapení.

Je to už mnoho let, co jsem na radu svých kolegů z klubu vyrazil k jedné pražské požární nádrži. Tehdy se zrovna lovili komáři a ve vodě bylo doslova černo larev. Byl jsem vybaven velikou sítí, protože jak kolegové říkali, komáří larva to je poklad. A opravdu, nalovil jsem mnoho larev a byl s lovem velmi spokojený. Večer, kdy vše na Žižkově utichlo a dvory zavoněly čerstvým deštěm, jsem larvy vyčistil a lžičku po lžičce podával svým miláčkům. V nádržích to zrovna vřelo a všechny druhy ryb si plnily bříška živým požehnáním! Neměl jsem tenkrát ještě moc zkušeností s tímto krmením a tak , když se mi zdálo, že by si daly ještě, přiložil jsem do kotle! Nabral po lžíci larev a přidal do každého akvária, řka: "Tak si holky ještě dejte!" Po chvíli jsem ale odešel spát.

Noc byla sice pozdně jarní, ale již teplá a tak mé tělo v noci zatoužilo po tekutinách. Vstal jsem a odešel do kuchyně, kde byla také všechna moje akvária. Po paměti rozsvítím světlo a ruka se dotkla dvířek lednice. Nalil jsem si limonádu a jak ji tak rozespale zvedám k ústům a zakláním hlavu, div jsem se nezalkl! Strop, který byl ještě večer bílý, změnil barvu na černou. Nejhorší to bylo v rozích. Doslova miliony komárů se mnou sdílely byt. Nemusím asi vysvětlovat, že samice těchto bodavých komárů nejsou zrovna příjemnými společníky.

Tu noc jsem strávil s vysavačem a různými technikami vykuřování. Znamená to, že larvy bodavých komárů rodu Culex, běžně lovené a zkrmované, prodělávají v teplé vodě velmi rychlý vývoj a krvelačné samičky tak mohou velmi znepříjemnit naše žití. Berte tedy toto moje ponaučení v úvahu, budete-li chtít udělat radost svým rybičkám. Raději nakrmit méně a zbytek larev po vyčištění co nejrychleji zamrazit.

2. Pakomáři (Chironomidae). Vyskytují se po celém světě a mnohdy žijí v neuvěřitelně extrémních podmínkách. Pro zkrmování rybám se dobře hodí opět jejich larvy. Výhodou je, že jejich dospělci nejsou bodaví. Známé jsou především larvy rodu Chironomus, které jsou mezi akvaristy nazývány "patentky". Jejich zbarvení je typicky červené. Toto je způsobeno hemoglobinem. Je to ostatně stejné barvivo, které zabarvuje krev savců. Tyto larvy se loví a sbírají v přírodě v podzimních měsících. Loví se (těží) podobně jako nitěnky, v bahně.

Vyskytují se v tuto roční dobu ve velkých masách. Červené komáří larvy se používají hlavně po přemražení. Dají se dnes již běžně zakoupit v odborných prodejnách. Budete-li tyto larvy nakupovat, dejte pozor na jejich kvalitu! Velmi často se stává, že nabízené komáří larvy, ať již jakékoliv, nejsou dobře vyčištěny, nebo jsou nekvalitně zamraženy. Stalo se mi dokonce, že po rozmrazení velmi silně zapáchaly!

Toto se dá ale velmi dobře kontrolovat. Přírodní krmivo je zamrazováno do tabulek podobných čokoládě. Takže jednoduše odlomíte porci a nevhodíte ji do akvária tak, jak to doporučují některé špatné návody. Tuto porci nechte rozmrazit ve skleničce s čistou vodou a sledujte přitom stav zamražených larev. Je-li po rozmrazení mezi nimi mnoho bílých larev (před zamrazením již mrtvých), nebo se voda zakalí a zapáchá, nekrmte! Ještě doporučuji rozmrazené larvy propláchnout v sítku pod studenou vodou.

3. Skleněné pakomáří larvy-korethry-(Chaoborinae). Skleněné se jim říká proto, že jejich tělo postrádá barvivo. A tak se při bližším prozkoumání pod mikroskopem, staneme svědky velmi zajímavého pohledu na vnitřní orgány tohoto živočicha. Tyto larvy jsou akvaristy obzvláště ceněny.

Loví se sítí podobně jako plankton ve volné vodě, ale s hrubšími oky sítě. Jejich výskyt je, zvláště na podzim, velmi hlídán a lokality, kde se tyto larvy vyskytují jsou mnohdy úzkostlivě střeženy. Problém je, že masa těchto larev "cestuje" ve volné vodě a záleží tak mnohdy na štěstí. Další zvláštností je, že se loví v noci. Pozor! Tyto larvy jsou dravé! Nedávejte je tedy živé do nádrží s malým potěrem. Velmi dobré jsou též zamrazené, ale tyto larvy vydrží velmi dlouhou dobu (i několik týdnů) na ploché misce v lednici. Musí být ale bez vody, pouze navlhčené, aby nevyschly.

Stalo se to asi tak před dvaceti lety. Na jedné přednášce jsem dostal "velmi důvěrnou informaci", že v rybnících u České Lípy se vyskytují velké masy korether! Tato skutečnost mě na několik příštích hodin zcela změnila život. Přišel jsem domu jako ve snách, ohlásil, že odjíždím a začal balit. No, nakonec jsme vyrazili s moji ženou oba. Bylo asi tak k půlnoci, když jsme dorazili před Českou Lípu k prvnímu rybníku. Byla překrásná noc a mezi masitými mračny pronikalo jasné měsíční světlo, které tvořilo na zemi divadelní scenérii, při níž pohybující se mračna kopírovala členitou, podhorskou krajinu. V dálce na kopci se rýsoval obrys zámku. Fičící podzimní vítr a zvuky noční zvěře dovedl tuto scénu k dokonalosti. Noc byla doslova nabita tajemnem! Zastavil jsem u silnice, oba jsme si vzali potřebné nástroje a nádoby a vyrazili přes pole k rybníku. Pro náhodné pozorovatele jsme byli rozhodně značně podezřelá dvojice!

Když jsme ale, asi tak k druhé hodině ranní, dorazili k poslednímu, pátému rybníku, neměli jsme ještě ani larvičku. Neztrácel jsem ale naději a s elánem montoval síť. "Tak teď něco uvidíš!" Hrdě jsem prohlásil a ponořil síť do temné vody rybníka. Měsíc sledoval naše počínání se zájmem a mě se opravdu zdálo, že se potutelně usmívá. Po chvíli se mi zdálo, že síť je jaksi těžší. Rozhodně se s ní hůř manipulovalo než na počátku lovu. Rozechvěl jsem se po těle a řka, že udělám zkušební prohlídku sítě, jsem ji vytáhl. Voda rychle odtekla. Síť byla téměř prázdná a jediné, co ztěžovalo její pohyb vodou byl kal.

Přesto jsem za účasti mé ženy a baterky její chudý obsah vyklopil do připraveného kýble s vodou. Kužel světla prosvítil kalnou vodu až na dno kýble. Zklamaně jsem musel přiznat, že lov byl opět neúspěšný a chystal se balit. Přirozená ženská zvědavost ale nedala mému protějšku, aby se ještě přesvědčila o našem neúspěchu. Do tajemné noci se ozval její radostný hlas. "Rychle se pojď podívat, ale rychle." Ozval se vzrušený hlas! S otazníky jsem spěchal od auta. "Podívej!" Mé oči po chvíli zaostřování spatřily jedinou korethru. Byla sama a byla vyděšená. Pochopitelně jsme ji slavnostně vypustili zpět do rybníka a odjeli k domovu.

Ještě bych se rád zmínil o hmyzu v poslední fázi svého vývoje. Jedná se o suchozemský hmyz který se loví se speciální smýkací sítí na loukách, případně se setřásá z keřů, nebo nízkých stromků. Tento hmyz je zkrmován zřejmě nejméně a je to veliká škoda. Předpokládá se zde určitá znalost akvaristy, protože po lovu musíme hmyz v připravené nádobě narkotizovat a přebrat. Toto se provádí éterem. Zbylý hmyz poté vypustíme zpět do přírody. Mnohdy tak ušetříme vzácné či potřebné druhy.

4. banánová muška (Drosophila melanogaster). Je to malá muška, která se chová v laboratorních podmínkách již řadu let. Používá se zvláště pro genetické výzkumy, protože má velmi rychlý vývoj od vajíčka až po mušího dospělce. Tato muška se v přírodě vyskytuje všude tam, kde probíhá octové kvašení. Pro účely laboratorní se ale používá bezkřídlá forma (vestigal) a ta se také používá v akvaristice pro účely krmné.

Návodů na její chov je mnoho. Jde v podstatě o přípravu jakési kaše, do které posléze nasazené mušky nakladou vajíčka a z těch se narodí housenky. Ty se velmi rychle zakuklí a již za několik dní se vylíhnou mušky. Živná půda má být hustší konzistence, aby se v ní mušky neutopily. Do směsi převážně ze strouhanky, droždí, ovocného džemu a ovesných vloček se přidá nepatrné množství agaru a celá směs se krátce povaří. Agar způsobí zatuhnutí směsi po vychlazení tak, že se po ní mohou mušky bez problémů pohybovat.

V příštím díle se budu věnovat umělé stravě. (Foto autor: halančík - Aphyosemion gardneri, samička)