30.6.2022 | Svátek má Šárka


AKVARISTIKA: Jak jsme potkali ryby

26.2.2009

Děti byly tehdy malé, Kačka ťapala coby malá roztomilá holčička a Kubu jsem vezla na golfáčku. Šli jsme na procházku po starém Brně i s mou maminkou. Na Václavské před Zverimexem mě zastavila paní a zeptala se: "Nechcete ryby?" Na můj nechápavý pohled dodala vysvětlení: "Koupila jsem tu dva černé skaláry a naše domácí ryby je nesnesou. A tady mi je nechtějí vzít zpátky. Tak si je vemte, tady je máte." S tím mi vrazila do ruky igelitový pytlík a odešla. ryby Růžička

Zůstala jsem stát a zírala na dvě elegantní rybky. Moje maminka se potutelně usmála a řekla: "Půjčím ti flašku od okurek. Tak máš ryby. Teď už jen pořídíte akvárko, osvětlení, rostliny... to tě ty dvě rybky vyjdou hrozně levně." Na mou chabou námitku, že ryby jsme s manželem neměli a ani nechtěli, se zatvářila věštecky a dodala: "Kája to tak nenechá." Nevěřila jsem, ale měla jsem.

Navečer si nás můj muž vyzvedl a se zájmem si prohlédl dva krasavce v pětilitrovce. Cestou domů prohlásil, že v zavařovačce by se rybky trápily. A tak jsme ráno (byla sobota) odjeli koupit akvárium, vzduchování, osvětlení, rostliny, krmení... jen písek si hodlal nahrabat odpoledne na procházce v potoce. Dědeček ryby kdysi měl, takže jisté zkušenosti nepostrádal. Písek byl nahrabán a údajně se musel přepéct, aby se vydezinfikoval. Nevím, co v něm bylo, ale přestože byl několikrát propláchnutý, smrdělo to strašně. Bylo rozhodnuto přistoupit ke koupi akvarijního štěrku v hobby marketu.

Dvěma skalárům by prý bylo smutno a přibyly další rybičky. Přikoupili jsme i literaturu. Časem se objevilo další menší akvárium a malá nádržka - elementka - coby karanténa.

Jednou v létě jsme na dovolené navštívili Zverimex v malinkém městečku, kde vyprodávali ryby, jaké jsme ještě neviděli, a to za 5 -7 Kč za kus. Nakoupili jsme je, protože se jich chtěli zbavit, a část nám jich dali zadarmo. Na chalupě jsme sestrojili jakési vzduchování, ale ani tak část rybiček nepřežila.

Když jsme je dovezli do Brna, začali jsme zkoumat, co to vlastně máme. K našemu údivu jsme identifikovali dost drahé cichlidy a halančíky. Jenže se stalo, že z nedostatečně zakrytovaného akvária vyskakovali, takže jsem ráno došla na práh pokoje, obhlédla koberec a poslala manžela posbírat mrtvolky.

Část cichlid přežila a koupili jsme si další, tentokrát o dost dražší. To už jsme na inzerát investovali do dalšího velkého akvária, protože jsme se poučili jako většina lidí, že velké akvárium znamená překvapivě méně práce. Bohužel jsme pak s koupenými dánii přivlekli rybí tuberkulózu a většina akvária vymřela. Na tabulce s příznaky rybích chorob jsem i spávala a neustále hodnotila stav osazenstva: mají zježené šupiny? krvavé podlitiny? propadlé břicho? a co skřele? Neustále jsme tam nalévali nějaké léky, až nás to přestalo bavit.

S posledními rybkami odešla i naše vášeň pro exotické ryby. Akvárium jsme vydezinfikovali a nechali asi dva měsíce vyschnout. Nakoupili jsme na sádkách kazové zlaté karasy - mají např. nestandardní vybarvení nebo tvar ploutví. Jsou krásně barevní a ve velkém akváriu nadělají spoustu parády. Mají jen jednu chybu - jediné rostliny, které nesežerou, jsou umělé...

Ilustrační foto - Jiří Růžička

Matylda







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !