AKVARISTIKA: Akvaristické maličkosti
Když se člověk zabývá akvaristikou (a nejen tou) od nepaměti, přijde na mnoho maličkostí, které jsou pro jeho práci dost důležité. Jsou důležité nejen proto, aby mu pomohly v každodenní práci, ale jsou mnohdy i jakousi cestičkou či ukazatelem k poznání. Však to jistě znáte. 
Něco se učíte, biflujete třeba na zkoušku a hlava to nebere. Stačí ale maličkost, zpráva v novinách, náhodou odposlechnutý rozhovor na zastávce autobusu či jiné ponouknutí a najednou se vám rozsvítí. To prostě funguje a tyto maličkosti jsou potom velmi vítanou a ceněnou informací, která spojí vše do jednoho celku. Tyto okamžiky jsou velmi vítány snad u každého, kdo se o něco snaží.
Na druhou stranu bych ale poukázal na ty chvíle, kdy se vám zdá, že jste jaksi vedle a každá snaha o nápravu selhává. Jakákoliv píle vede pouze k zoufalství a i sny se mění v nočního motýla. No a v poslední době prožívám takové chvíle s mým sumcem Mrchou.
Před drahnou dobou jsem zjistil, že kal v akváriu a jeho pracné odstraňování se dá v zarybněné nádrži poměrně šibalsky odstranit jednoduchou fintou. Zkrátka, při dobrém nasměrování proudu vody z filtru se nečistoty, zbytky krmení a ostatní kal v odchovném akváriu dají směrovat na jedno místo a vytvoří krouživým pohybem vody jakousi hromádku (síla dostředivá), která se potom odkalovací hadicí zkrátka odsaje a odpadá zdlouhavé probírání dna místečko po místečku.
To je dobrá odpozorovaná zkušenost, kterou znají snad všichni, kdo odchovávají ryby ve větším množství. Ušetří to práci zvláště tam, kde je větší množství potěru a hrozí jeho odsátí. No dobrá, tento fígl mi slouží již řadu let, ale v poslední době selhává. Selhává zvlášť v jednom akváriu, které si vzal za své sumec Mrcha, který si myslí, že je pouze jeho. Tedy, alespoň se tak chová.
Zjistil jsem to, když dospíval a zvolil si za svoje stálé místo nevelký kořen uprostřed akvária. Tito sumci jsou převážně noční tvorové a přes den jsou všelijak poschovávaní pod kameny a tak podobně. Ne až tak Mrcha! Mrcha číhá! Číhá a jakmile se objevím v blízkosti akvária, zpozorní, nahrbí se jako býk v aréně a vyzývavě čumí. Jakákoliv dohoda s ním je marná. To vše by pochopitelně nevadilo, on ale sabotuje moji práci! Vždy, když se přiblížím k akváriu s hadicí v ruce a hodlám odkalit hromádku kalu, rozhází ji po celém akváriu. Zpočátku jsem si myslel, že to je náhoda, že se prostě splaší a snaží se zbrkle ukrýt. Jó, zlatý voči, jak říkala moje bábinka. Trvá to již dobře půl roku a já nevím jak na něj. Ten Mrcha je inteligentní jako opičák. No posuďte sami.
V začátcích mých pří s ním, jsem všechny jeho projevy bral jako instinktivní jednání a přehlížel případné projevy myšlení. Dokonce mě ani nenapadlo se nad tím nějak zvlášť zamýšlet. Začal jsem si to uvědomovat až jednoho dne, kdy jsem měl již jeho lumpačení dost a kořen, v domnění, že tomu udělám konec, jsem dal do rohu nádrže. Akvárium jsem vyčistil a pracoval dál. Nechtěl jsem věřit svým očím, když jsem po chvíli spatřil Mrchu, jak vší silou tlačí kořen na svoje původní místo! Málem mi spadly brýle na zem. Ať tak či tak, jeho chování mi bylo sympatické a kořen mu nechal na místě.
Druhý den ráno jsem jako vždy s hadicí v ruce odsával kal a dostal se po chvíli k nádrži s Mrchou. Trůnil si na kořenu uprostřed akvária a tvářil se provokativně. Asi tak dvacet centimetrů od něj bylo právě to místečko, kde se hromadil kal. Hromádka byla pěkná, upravená a dno jinak čisté. Pomalu, abych ho nepoplašil, jsem zvedl ruku s hadicí a v ten okamžik, kdy jsem ji potopil do vody frnk! Hromádka byla rozházená po celém dně a voda zakalená. Ty Mrcho! Zvolal jsem a kul odvetu.
Sumec seděl již opět na svém kořenu a hrbil hřbet. Zajímavé je, že ostatní ryby v tom akváriu se chovají zcela podle předpokladů. Počkej ale ty rebele, já ti ukážu. Nadutá chovatelská duše se tetelila nápadem. Začal jsem hned pracovat na jeho realizaci. Nasměroval jsem zkrátka proud z filtru na druhou stranu a zapříčinil tak, že se hromádka nečistot bude shromažďovat v jiné části dna. Tím ho jistě zmatu.
Druhý den ráno jsem hrdě vstoupil s hadicí v ruce do líhně. Mrcha již číhal a já si nechtěl připustit, že na něj myslím víc než je zdrávo. Celou dobu co jsem odkaloval ostatní nádrže jsem po něm pokukoval a nenápadně sledoval co dělá. Vrtěl se na kořenu, nadouval a čekal. Teď se ukaž Einsteine. Všiml jsem si, že hromádka byla v jiné části dna, na druhé straně až u bočního skla. Povedlo se. Vrhl jsem se s hadicí do akvária. Mrcha byl rychlejší!
Neuvěřitelné se stalo skutečností. Absolutně neomylně zamířil k hromádce, proletěl jí a vrátil se na své místo. Opařen jsem spočinul v úkonu. Zbytky kalu se pomalu vznášely teď již zkaleným akváriem. Píšek seděl na svém oblíbeném špalku, odkud má přehled do všech akvárií a vše pozoroval. Moje oči na něm spočinuly. No styď se, přece to neodnese ta němá tvář! Říkal jsem si. Ale stejně se mi zdálo, že se pod vousy culí. Ne moc, jen tak malinko. Jistě fandil Mrchovi! Píšku?! Ozval jsem se. Začal si lízat tlapku a dělal, jakože nic.
Byl jsem rozhodnut, že musím zvítězit! To přece jen tak nejde, aby mi sumec přidělával práci. Teď jsem již byl přesvědčen, že Mrcha ví co dělá, a že to dělá zcela záměrně. Měl jsem plán. Dokonalý, nezpochybnitelný a veliký. Druhý den ráno udělám vše jinak. On Mrcha má vše odpozorováno a ví, že odkaluji postupně, že mám systém a podle toho reaguje. Změním ho! Změním celý systém své práce a uvidíme.
Příští den ráno jsem se nemohl dočkat svého vítězství. Dokonce jsem chystal malou oslavu v podobě kyselého bonbonu. Hadici jsem večer dal za dveře, abych nevzbudil sebemenší podezření a aby Mrcha nic nezpozoroval. Plán byl jednoduchý. Nezačnu tentokráte od prvního akvária jako vždy, ale nenápadně vsunu hadici hned jako první do akvária k Mrchovi a odkalím hromádku. Ten bude čumět!
Hodina "H" nastala a já se opatrně vplížil s hadicí do líhně. Mrcha seděl nic netuše klidně na svém kořenu a Píšek? Vida, že se děje cosi neobvyklého, se plížil za mnou. Nenápadně, shrben a velmi tiše jsem dospěl k akváriu s Mrchou. S připravenou hadicí jsem přikrčen čekal na svou chvíli. Teď, teď se Mrcha pootočil jakoby zkoumal okolí akvária. Ahá, už čeká! No počkej. Musím rychle. Velmi rychle, abych ho překvapil. Vztyčil jsem se a v rozčilení se snažil zasunout hadici do akvária tam, kde byla již připravena nádherná hromádka kalu.
Vedle! Rána a řinkot skla se ozval po místnosti. Zacítil jsem bolest v koleně, jak narazilo na roh tvrdého skla. Co se to…? Než jsem se stačil vzpamatovat, Mrcha byl hotov a já zahlédl jen již zakalenou vodu v akváriu a rozbitou skleněnou fajfku na třídění potěru. Koleno bolelo a sebevědomí na bodě nula. Žádná výhra! Prohra na celé čáře!
Otočil jsem se rychle na Píška. Zahlédl jsem, jak cukl hlavou, jako že nic, jako že nic neviděl, jako, že se ho to netýká. Já ale dobře viděl, že to vše sleduje. Sleduje a fandí. Bylo mi jasné komu. Mrchovi!
Ale počkejte kakraholti, však počkejte! Kdo se směje naposledy... Mám plán! Jsem si ale vědom toho, že jsou sumci dlouhověcí a já nejsem již zcela nejmladší…