Tradičně, tedy i v roce 2018, sada osmnácti nádherných polštářků, vyrobených zručnými výtvarnicemi z řad Zvířetnic, putuje ke klientům do domova. Pro tento rok byl zvolen Domov pro seniory Blaník v Mnichovicích.

V listopadu po ukončení Akce18 zajistila Vave zaslání obrovitánského pytle s polštářky na adresu mého zaměstnavatele do Vršovic. Takto to pro mne bylo nejjednodušší pro další zacházení s nimi, neboť do Domova jezdím navštěvovat maminku většinou v pátek a vyrážím rovnou z práce.

Během dalších dní jsem poslala e-mailem zprávu vedení DSB o tom, že polštářky jsou již na cestě. Pro ně to tudíž znamená vytipovat mezi jejich klienty příjemce polštářků, a to takové, kterým by mohly udělat větší radost – třeba těm, co nemají vlastní rodinu, apod.

První „várku“ polštářků jsem do Domova odvezla na Mikuláše. Prozatím byly uloženy v ředitelně a už při přendávání z tašek se přítomným sestřičkám moc líbily. Druhou část jsem dovezla v dalším prosincovém týdnu 2018.

Poté jsem domlouvala se zástupci Domova – paní provozní ředitelkou a sociální pracovnicí – termín, kdy bychom polštářky oficiálně předali novým majitelům. Jako vhodné datum jsme nakonec zvolili středu 16. ledna 2019. Předání polštářků bylo naplánováno na druhou hodinu odpolední, dorazila jsem do Domova o něco dříve. Personál Domova zatím připravil v malé jídelně pro klienty odpolední kávičku se zákuskem. Když již byli všichni klienti pohodlně usazeni, požádala mne paní sociální pracovnice Domova o krátké představení celé akce.

Představila jsem se přítomným a začala vyprávět, jak jsem asi před třemi roky začala tu a tam přispívat krátkým článkem do internetových novin na Zvířetník. A odtud znám dámy Zvířetnice, které polštářky vyrábějí ve svém volném čase, jako koníček, pro radost druhým. A proto jsem vloni oslovila vedení Domova, to o tuto akci projevilo zájem, a tak jsem napsala o svých zkušenostech s Domovem Blaník a představila jej čtenářům. A snad i díky tomuto článku byl Domov vybrán jako příjemce polštářků pro rok 2018. Budu proto moc ráda, když jim polštářky zpříjemní pobyt v Domově a udělají radost.

A pak už jsme spolu se sestřičkami začaly polštářky rozdávat. Na všech tvářích bylo znát napětí z očekávání. Vzory jednotlivých polštářků se sestřičky snažily volit podle osobnosti klienta. Ti, kteří už svůj polštářek měli, si ho zálibně prohlíželi, někteří se o polštářek rovnou opřeli; ostatní čekali, až přijde řada i na ten jejich. Když už měl každý ten svůj, optala se paní sociální pracovnice, zda jsou spokojeni? Jídelnou se ozval hromadný souhlas. Asi nejmilejší byla poznámka jedné klientky, která řekla, že za polštářek moc děkuje a nevyměnila by ho ani za nic. A padl i dotaz, cože jsou dlužni? Znovu jsem zopakovala, že právě radost, kterou z polštářků mají, je ta odměna pro všechny, kdo se na akci podíleli.

Se sestřičkami jsme pak ještě došly za několika klientkami, které si svůj polštářek převzaly na pokoji. I tady jsem viděla, s jakou radostí si paní polštářky přebíraly.

Poté jsem se vrátila do jídelny, vyzvednout si maminku. Než jsme jídelnu opustily, ještě se mě jedna klientka ptala, proč jsem nepřivezla psíka. Vysvětlila jsem, že bychom přijeli zablácení, a slíbila s ním přijet, až bude hezké počasí. A protože Quicks je psík „ňuchlací“, určitě si ho každý, kdo o to bude mít zájem, bude moci pomazlit. A přidala jsem vyprávění o mých kočinách a slíbila přinést fotky…

Závěrem chci znovu poděkovat Zvířetnicím autorkám – za nápad pořádat tuto akci, za návrhy vzorů, za materiál a za čas, věnovaný vlastnímu tvoření.

Kresba, kterou Jitur věnovala autorkám polštářků - každá dostala svou speciální kočku :-)

Foto: Jitur. K článku byly se souhlasem fotografovaných použity snímky autorky, DSB

Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!