A. Zemanová 19.8.2021 22:25

Děkuju vám za milé komentáře. Jako pravověrná sova reaguju až teď :), po obědě jsem vezla nějaké věci určené na benefici pro samoživitelky, přijela jsem pozdě a ještě jsem si musela posedět na ztemnělé zahradě. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 19.8.2021 21:13

Jsem též sova, už na VŠ jsem se na zkoušky učila především v noci až do brzkých ranních. Když jsem nastoupila do první práce, začínalo se o půl šesté. Chápající závodní lékař mi napsal, že "z důvodu počínající sekundární neurastenie nedoporučuji začátek pracovní doby před sedmou hodinou ranní". Když jsem pak naskočila do veřejné správy, tak tam se začínalo nejdřív v sedm. Ráno jsem si dala rozcvičku, že jsem běžela dát jezevku Dulinku k našim. Žel, když zrušili okresy a já začala dojíždět na kraj, tak opět děs, vlak odjížděl ve čtvrt na šest, ale ve vlaku se dalo ještě něco přes hodinku pospávat. O Dulinku se ráno postaral synek. Když odmaturoval a šel na studia, musela jsem řešit - buď bydlení v krajském městě nebo práce doma. Naskytla se dobrá práce doma, takže jsem, v podstatě kvůli jezevčíkovi, změnila zaměstnání, i když v rámci veřejné správy. Jako pracující důchodce jsem pak měla pružnou pracovní dobu, teď dokonce home office. Takže pracuji do noci, jdu spát kolem jedné. Goliášek mě přijde mezi šestou a sedmou zkontrolovat, podrbu ho za ušima, on se vrátí do pelíšku a já si ještě hodinku zdřímnu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 19.8.2021 20:25

Jsem celoživotní sova s pomalým ranním rozjezdem, nadto jsem si navykla na dlouhou klidnou snídani s denním tiskem. :) Spát chodívám až po půlnoci. A i když výjimečně musím vstávat nějak nekřesťansky brzo, stejně se pak nedonutím jít spát dřív, to raději vyrovnám spánkový deficit až příští den ráno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 19.8.2021 18:12

Chodíme oba spat v jedenást, někdy o něco později a oba kolem sedmé vstáváme. Takže sova či skřivan jsem bývala podle okolností. Plné probuzení mi také trvá - sice chodím, ale mozek ještě napůl spí, takže pracovitá (jak píše Vave) v té době rozhodně nejsem, někdy mám dokonce i vrávoravou chůzi. Jedině, kdybych zaslechla, že třeba některá kočka zvrací, vydává divné zvuky, nebo se něco nečekaného stalo - tak to jsem vzhůru celá a okamžitě Protože moje ranní kroky vedou na zahradu - kočky, veverky - často si tam sednu, jen tak koukám do přírody a "doprobouzím se". Ale i tehdy, když zase přijdu dovnitř a chci choti sdělit, co jsem venku viděla nebo slyšela, je to často zmatené, koktám, nejsem schopná se srozumitelně vyjádřit (a to jsem jinak osoba upovídaná)

Byly doby, kdy jsem také dlouze usínala. A jak píše Zana, čím víc jsem viděla na světlném ciferníku posunovat minuty a uvědomovala si, že "už za čtyři hod musím vstávat, už jen za tři.." tím hůře jsem usínala (nebo vůbec neusnule). Teď se mi to také občas stane, štve mě to a celý den vypadám jako zombie, protože nejsem typ na odpoledního šlofíka. Ale zase vím, že večer budu zcela vyřízená, usnu rychle a předešlou noc dospím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 19.8.2021 12:15

Od dětství mi dlouho trvá, než usnu. Ale když jsem věděla, že v šest zazvoní budík, popadala mě hrůza při představě, že za pět... za čtyři... za tři hodiny vstávám. Kolem čtvrté jsem obvykle usnula. Jak jsem vypadala v šest a posléze v práci netřeba popisovat .

Skončilo to tak, že jsem si po letech trápení nechala napsat prášek na spaní. A najednou se mi ohromně ulevilo, protože jsem věděla, že mám řešení. A zjistila jsem, že ho potřebuju tak dvě půlky měsíčně.

Co jsem přestala vstávat do práce, přestala jsem taky mít problémy se vstáváním. Vím, že co probdím dnes, dospím zítra. Pohoda .

Dobré téma .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 19.8.2021 12:02

Jsem sova jak vyšitá, co musela skoro celý život vstávat ráno nejpozději v půl šestý, spíš dřív. Destilovaná hrůza. Měla jsem ale kliku, že jsem do práce dojížděla a tak jsem ve vlaku, autobusu a posléze tramvaji nemusela na nikoho mluvit. Horší to bylo, když byl syn malej, on je taky sova a ráno vstávat byl horor.

Teď vstávám nejdřím v osm, to musíme Darkovi píchat insulin, jinak bych spala asi do oběda

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 19.8.2021 10:10

Potřeba spánku je individuální a je třeba vybalancovat délku spánku a fungování v životě. Svoje slovo v tom mají cirkadiánní hodiny, hormony řídící nástup spánku, potřeba mozku se zbavit zplodin, což může dělat jen ve spánku... Je to ohromně zajímavé. Pro mě byl největší objev, že cirkadiánní hodiny se resetují denně ráno, a za druhé že se stmíváním mají pár minut setrvačnost. Když člověk té setrvačnosti ustoupí, tak se celý cyklus bdění posouvá, než se zase po určité (individuální době) "trefí" tak, že je člověk ráno dobře vyspaný a současně dokáže dobře fungovat až od rána. Je to ohromně zajímavé

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 19.8.2021 9:40

Vave, jsi můj člověk. I s Věrou,kámoškou jsme to měly nastavené stejné. Zvláště to ráno,ano jsme schopna i uklidit leccos ale v polospánku a vyžaduji,nemluvit,nevydávat žádné jiné zvuky,nedrcat do mne a pod. K tomu mám jednu úsměvnou historku,táhnoucí se celými léty, právě s mou kamarádkou. Její přítel všechna ta rána se naučil respektovat ale jedno si neodpustil.každé ráno jakmile začala mžourat přes polozavřená víčka,přišel k ní,zašimral jí pod bradou a se slovy " ahoj ťutíku" prošel kolem. Někdy ho chtěla i zabít! Jo a taky mám hladové ubohé kočičky. =^. . ^= =^. . ^=

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 19.8.2021 7:39

Tak já jsem asi něco na pomezí mezi sovou a skřivanem. Nedělá mi problém vstát v půl šesté (dělám od sedmi), ale jsem schopná i krátkodobě ponocovat, aniž by to pak mělo nějaký větší vliv na mou výkonnost. Ovšem abych v delším horizontu v práci neusínala nad stolem, tak musím mít pravidelně těch cca 6 - 8 hodin spánku. Jak přibývají roky, zjišťuji, že mi dost často stačí i těch 6 či 7, zatímco před takovými 10 lety nemít svých 8 hodin, byla bych nepoužitelná. O víkendu si ale ráda přispím třeba do těch 7, ale stejně mám vždy budíček o půl šesté...Eda si tak nastavil svoje biologické hodiny, takže prostě touhle dobou budí "víkend, nevíkend" a vstávám k němu jedině já, přestože samozřejmě ten jeho kravál vzbudí všechny. Ovšem všichni vědí, že já vylezu, takže se nevzrušujou On prostě musí řvát hlasitě, protože přes dvoje dveře by ho nebylo jinak slyšet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 19.8.2021 6:35

"po osmé ranní ... jaké mínění mají o mých loveckých schopnostech" - nevalné, žejo.

No, řekla bych, že po osmé hodině ranní už moc myší a hrabošů neulovíš. Že v noci bys měla lovit, ne jen si tak courat a posedávat venku

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 19.8.2021 6:12

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

Jsem skřivan - šestou ráno zaspím výjimečně. A vstávám probuzená (ale to i při nočním probuzení - jakmile nespím, jsem "funkční"). Miluju vstávající přírodu, šikmé paprsky sluníčka, rosu v trávě... Ale zase až tak se slepičkama spát nechodím - a tak si šikmé slůňo, netopýry nad hlavou a padající rosu užiju i večer. Ale před půlnocí už dávno spinkám...

Pokud jsou u nás mládežníci a večer sedíme a probíráme všechno možné i nemožné, jdu klidně spát i ve dvě. Ale budík v mé hlavě hluboko uložený před šestou hlásí, že je čas přivítat nový den...

• reagovat
• nahlásit příspěvek