Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Odpouštění
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Iva 7.11.2017 17:49Brečím tu jak želva. Už je to přes třicet let, kdy jsem naše asi zklamala, protože jsem "se musela vdávat", asi jako každá druhá v té době. Nedodělaná škola (poslední ročník VŠ) a místo toho, aby mi nějak pomohli, abych tu školu mohla dodělat, tak z jejich strany padla silná slova, která nešla vzít zpět... Asi i ze stresu to nakonec s mimčem nedopadlo dobře. A zůstalo to mezi námi a už si to nikdy nevyříkáme a neodpustíme, možná až tam někde. Myslela jsem si, že jsem se s tím vyrovnala, ale po mámině smrti se to znovu otevřelo a nevím, co s tím... |
|
Z. Vave 7.11.2017 18:00Re: Brečím ...prostě odpustit. A požádat za odpuštění, i když máš pocit, že se provinili hlavně oni. Je to těžké, i když to děláš jen v duchu. |
|
A. Bytová 7.11.2017 18:12Re: Brečím Odpuštění je vysvobození. A osvobození sebe sama a úleva převeliká. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 19:59Re: Brečím Amen, Abytko. |
|
|
Z. Iva 7.11.2017 22:12Re: Brečím Já jsem tu zatracenou školu dodělala, oni nikdy nepochopili, že jsem za to krutě zaplatila :( |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 22:45Re: Brečím Vím, je to hrozné. Nepochopili ... možná nemohli překročit vlastní stín, možná nedokázali přijmout svou (spolu)odpovědnost za to, co se stalo, protože tohle se těžko přiznává. Možná to nedokázali přiznat ani sami sobě, možná "jen" Tobě. Ale kdo ví, jak se s tím vlastně sami v sobě srovnali. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 23:11Re: Brečím Ufff, vyznívá divně ta (spolu)vina. Chtěla jsem tím reagovat na Tvá slova "Asi i ze stresu to nakonec ..." Píšeš "asi", tak já jsem nechtěla psát, že je to jejich vina, ale zformulovala jsem to teda prapodivně, omlouvám se. |
|
T. Zana 7.11.2017 16:13Milá Vave moc ti přeju, aby ti zahrada a všechno to nové, do čeho jsi se pustila, zahojily šrámy na duši! |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 17:50Re: Milá Vave Děkuju Ti, milá zano. :) To, že o tom dokážu mluvit, je nepochybně součást hojivého procesu. :) |
|
Z. Yga 7.11.2017 15:53Velmi, velmi těžké téma Přemýšlím nad ním od rána a pořád si nejsem jistá ... nebo jsem si jistá. Jsou věci, které nemůžu odpustit, protože jsou neodpustitelné. Nemůžu odpustit týrání zvířat, nemůžu odpustit devastaci naší Země, nemůžu odpustit nelidskosti válek a nemůžu odpustit mrzačení nevinných ať už na těle nebo duchu! Naštěstí naše domácí rodinné křivdy byly tak malého významu (i když v okamžiku jejich konání se mi to tak nezdálo), že trápit se jimi mi opravdu nestojí za to. Ale pro jistotu - Mami, už dávno jsem ti odpustila, že jsi mi tenkrát z toho Brna nic nedovezla, i když holkám jsi toho nakoupila hromady. Já už vím, že to nebylo proto, že bys na mne zapomněla, ale proto, že jsi věděla, že to po nich stejnak zdědím (;o)). |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 17:51Re: Velmi, velmi těžké téma Milá Ygo, rozesmála jsi mě i silně dojala. Protože tohle muselo tehdy i hodně dlouho potom dost bolet. Bez ironie. |
|
Z. Dalmi 7.11.2017 14:01Tak nějak nevím, co napsat. Setkala jsem se s dětmi týranými, zmlácenými, dokonce zabitými. Ošetřovala jsem je a zjistila, že mě se vlastně nic nedělo. Vím, že duše umí být bolavá, ale to tyhle děti měly taky. Vzpomínám, jak nám jedni rodiče s úlevou děkovali, když jsme jim oznámili, že jejich děcko zemřelo. Nedokázali vysvětlit staré i čerstvé zlomeniny na tělíčku. Policajtům se tahle kriminalita nedaří řešit, neexistují svědci. Takto člověk získá až cynický nadhled. Ano, není bezvýhradně milován, není třeba vůbec milován, ale mohl dospět a svoji lásku věnovat svým dětem a rodině. Takže já se nezlobím. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:57Re: Tak nějak nevím, Ano, Dalmíčku, Tvé srovnání je drsné. Máš těžké povolání a to posouvá měřítka někam jinam. Přesto si myslím, že zranění duše žijících lidí není nic malého. Zlobit se? Ale článek se jmenuje Odpouštění ... :) |
|
O. Joklová 7.11.2017 13:05bože to je těžké téma jako hrom, snad každý se někdy s nějakou vinou setkal -ať už utrpěnou, nebo učiněnou "Stojíme tu teď takoví právě kvůli tomu, co se nám stalo. Jsme tu teď pravě takoví, jací jsme, DÍKY tomu, co se nám kdy stalo" - a co když tu stojíme sakra jiní než bychom chtěli být? sakra jiní než bychom mohli být? proč bychom měli děkovat za to, že jsme jací jsme??? kdepak, vůbec to nemám zvládnuté jo a na větu "všechno zlé je pro něco dobré" jsem skoro až alergická, klidně mi kvůli tomu i vynadejte :-((((((( |
|
|
A. Rgova 7.11.2017 13:59Re: bože to je těžké Bedo proto, aby nám bylo líp. Buď anebo. Přijmeš se i s tím co Tě posunulo kam jsi nechtěla a tolik se toho narovná. Ta úleva je veliká. Nebo to nepřijmeš. Ty pocity znáš. A zůstáva Ti "proč bych měla děkovat" : věčný téma co Tě nikam neposune, nejde odpovědět . Nebo jo. Protože proto... No a aby to bylo ještě zamotanější, tak po tý úlevě můžeš zase shromaž'dovat křivdy. Tvé na druhých a jejich na Tobě. ......A nebo rovnou odpouštět. K tomu můžu říct, že čerstvý rány se rozpouštěj taky blbě :o)) Vave, kéž ten dobrý pocit přetrvá. Si říkám, co může být horší než neumět milovat vlastní dítě. Možná je to podobný peklo jako být nemilovaným děckem. Taky Ti rodiče byli k tomu nějak přivedeni. Ani oni nejsou okamžikem zrodičovění čistým listem. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:48Re: bože to je těžké Vrátím se k tomu příští týden, nevešlo se všechno a určitě to chce pokračovat, cítím to tak. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:22Re: bože to je těžké Vynadat? To ne, Bedulko. Možná by se ale spíš mělo říkat, že všechno zlé MŮŽE být k něčemu dobré. Nebo že všechno zlé může být jen a jen zlé. V knize na Východ od ráje je úžasná pasáž, kdy se čínští mudrcové po dlouhou dobu zabývají překladem jedné věty z bible. Týká se sice toho, jak zvládat hřích, ale vnímám to tak, že nejde jen o hřích, ale o přístup ke všemu, co se nýs týká a dotýká. Dostupné překlady říkaly "ty nad ním (hříchem) panovati budeš" nebo "ty nad ním panuj". Ale mudrcové zjistili, že v hebrejštině je použito slovo timšel, můžeš. Můžeš panovati nad hříchem. Timšel. Můžeš. Člověče, můžeš to, co se Ti děje, přijímat různě. Nemůžeš často změnit to, co se děje, co se stalo. To může být hodně zlé a kruté. Ale můžeš to různě zpracovat. Není to ale nic jednoduchého, samozřejmého a snadného a často to hodně bolí. A někdy se (mi) to sakra nedaří. |
|
|
Z. Verenka 7.11.2017 13:03Tak neviem, je to veľmi silné,ale... Čo mám rodičovi odpustiť:že ma priviedol na svet,vychoval,dal vzdelanie,mravný základ,miloval,napriek tomu,že poznal moje chyby,že si odpieral drobné radosti,len aby"sme sa mali lepšie",že nevidel more,hory-lebo na"to nebolo? Nie,ja sa takto na svet a moju rodinu nedívam,ja/so všetkou úctou k tebe Vave/ja ďakujem. A aby som to odľahčila:aj ma opakovane zbili,aj ma na čaj o piatej nepustili,aj mi nedali 3 Ksč na jeden časopis,kde boli Romanovci,aj som musela upratovať,robiť a aj ten hnusný ryžový nakyp som musela zjesť.... |
|
Z. Inka 7.11.2017 13:28Re: Tak neviem, Verenko, mělas rodiče, kterým nic odpouštět nemusíš, tím lépe. Když maminka po nás vyžadovala vděčnost, táta jí oponoval, že my jsme se na svět nedraly a nemáme teda být za co vděčné, oni nás chtěli a na svět povolali...Já mám také obrovské štěstí, že musím jen děkovat, odpouštět nemám co. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:46Re: Tak neviem, Milá Verenko, je moc dobře, že vůbec nevíš, o čem mluvím. Moc Ti to přeju. To totiž vůbec není o tom, že jsem musela uklízet nebo že jsem nedostala peníze na kino či časopis. |
|
Z. Jitur 7.11.2017 13:00hodně... ...těžké téma a Vave to umí velmi výstižně napsat; bohužel možná právě díky vlastní nehezké zkušenosti. Tak držím palečky do budoucna, ať to nepěkné odejde a netrápí dál! |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:02Re: hodně... Děkuju Ti, Jitur. O tomhle se těžko píše i proto, že lidi vlastně nevědí, o čem je řeč, nebo to naopak vědí bohužel až moc dobře. |
|
A. Lex 7.11.2017 11:39Vave, díky moc pěkné. Mám o čem přemýšlet a také žádat o odpuštění a odpouštět. Myslím, že jsi mne "nakopla" správným směrem. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:45Re: Vave, díky Milá Alex, potěšila jsi mě. Teprve nějaký čas si čím dál víc uvědomuju, jak strašně svazující je žít s pocitem, že máme co odpouštět. Ale asi to nejde jen odpustit, asi je třeba i ten druhý krok, požádat za odpuštění. Tak to v této době cítím. |
|
Z. Olčava 7.11.2017 11:14ach jo, já už si to s rodiči nikdy nevyříkám, táta je po smrti a maminka už bohužel nevnímá okolní svět. Nevím, jestli se mi kdy povede smířit se s tím, dlouhý roky jsem si myslela, jak to mám všechno vyřešený, ale když před čtyřmi roky zemřel otec (kdy jsme se přes 30let neviděli - jednoho dne vyměnil zámek ve dveřích a jdi si kam chceš), jsem zjistila, že jsem to jen zasunula v hlavě do nejhlubší zásuvky a bylo. |
|
|
A. Rgova 7.11.2017 14:05Re: ach jo, I kdybys Olčavičko tu možnost měla fyzicky, nikdo neříká, že by pochopili co říkáš, třeba by se jim ty oči a duše stejnak neotevřeli. Je možnost si to virtualně vyříkat s nimi v představách. Vždyť nakonec čím jsme druhým lidem. Tím co si o nás představují. A oni jsou nám čím. Tím co si o nich představujeme. Pochopitelně v kontextu zažitého. Ale vemte si jak často se stane, že něco řeknete jinak než byste chtěli, uděláte jinak než byste si představovali to udělat, zatváříte se jinak než si myslíte....Sdělit jde ve skutečnosti o sobě docela málo. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:40Re: ach jo, Radko, musím dnes přitakat každému Tvému slovu. Děkuji Ti. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:28Re: ach jo, Olčavičko, zkus o tátovi a o všem napsat, jak jsme se o tom kdysi spolu bavily. Je to silný příběh. A vyříkat si to s maminkou budeš muset jen jako já. Ono snažit se přijít na to, proč co kdy říkala a dělala, pochopit to (i když s tím třeba stále nemůžeš a nebudeš souhlasit), je možná účinnější, než kdyby Ti to řekla sama. |
|
|
Z. Maw 7.11.2017 11:09To znám... tvoje zamyšlení jsou vždycky skvěle trefná... pro mě bylo velmi těžké, když odešla maminka, ale stihla jsem jí odpustit a stihla jsem jí to v posledních dnech i říct. Je to drsné a pro někoho možná bezohledné ale přestože mi velmi chybí, hrozně se mi i ulevilo a možná, že jí nakonec taky. Jen je škoda, že jsem jí nedokázala odpustit dřív. Teď už musím odpustit jen sama sobě... Jsi silná, že jsi zvládla odpustit a nakonec se ti za to dostalo odměny:) Lepší pozdě, než nikdy. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:48Re: To znám... Děkuju Ti, Maw. Odpustit sobě je těžké, ale nemá smysl se něco vyčítat. Zpátky se nedá změnit nic. A jak sama píšeš, lepší pozdě, než nikdy. |
