Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ještě kočičí O.T.

Vyběhla jsem se ven podívat na vítr a tak a k mé velké radosti si na mě mňoukla Malá. Dostala kapsičku a nechala se u jídla hladit. Sazík ji nadšeně očichával, kdo ví, kde byla. Teď ještě získat odpuštění Mášenky.

Vynesla sem dnes ven Anděla č. 14 a poprosila ho, aby zavolal Malou a Mášenku. Je to borec, pracuje rychle!

Děkuju vám za přečtení a za milé komentáře. Teď s večerem se tu vítr naštěstí dost zklidnil, snad bude noc klidnější než den.

Venku tu máme celkem klidno a nádherný měsíc

Teď jsme se vrátili z malé prochajdy, protože by nás to jinak odfouklo, naštěstí už nebo ještě nepršelo. Děsný povětří a to jsme museli zrovna dneska dopoledne do Plzně objednat mě na operaci žlučníku, mám tak šutr jakýsi veliký . Tak se mám 12.9. na co těšit, a držet dietku. Cesta to byla příšerná, popadané stromy, několik bouraček, sotva jsme se místy udrželi na silnici. Děs běs

Alimo - operace bude až v září?! NO, to je docela na dlouho, já bych si myslela, že žlučové kameny by měly být odebrány dřív...

U nás fučí teplá vichřice. Tu a tam přeháňka, ale v součtu se voda vichrem vysuší. Dopoledne Dareček dostal poslední, třetí ATB, už nezvrací, tak se šel ven proletět. Tentokrát vše proběhlo v klidu, jen vrčel. Pan doktor prohlásil, že kdyby měl ještě dostat čtvrtou injekci, tak si jí píchne sám .

Darečkovi zdar, nazdar! Ať je to jen lepší a vrátí se správně vylítaný se zdravou chutí k jídlu, které udrží

Dneska to byla krásná předjarní natěšená stopětka pluska.

Já miluju předjaří - to očekávání lepších zítřků, i když třebas zrovna padají oné s háčkama. Ale už si říkám - to je předposlední, popřípadě dokonce poslední záchvěv zimy a bude tu jaróóóó! Pravda, většinou se babice zimice vrátí ještě v dubnu (když naopak v březnu nakoukne léto), ale to už beru jako běžný stav . Holt furt se něco děje...

Co se dneška týká - v noci pršelo (dokonce sem tam kaluž zůstala), a ráno bylo 16 °C . To nebývá ani barskdy v lítě... Včil větr po obloze honí obrovské nadýchané vatové mraky a mezi tím nebe modré jak zástěra a slunko se řehoce jak puklý pecen... Na venčení jsem místy běžela a místy se prodírala - to podle toho, kama zrovna fučelo. A kromě nás a vran nikde nikdo, ale všady to vypadalo jak po sobotním úklidu - tak čistě a úhledně.

Zažila jsem vítr, kdy člověk neudělal proti větru krok a sotva udržel v předklonu balanc na místě, a matky posazovaly děti na zem, aby je vítr neodvalil jako plechovky. Ale to bylo u moře, kde má vítr nerušený rozběh. Má ten vír ale sílu!!

Od února nic nečekám,páč už ani nedělá,co má ,jakože že únor bílý pole sílí. U nás tady všechno lítá,větve,značky atd. do toho prší ze všech směrů. Jak na sfiňu jsem musela s autem do servisu,tak očekávám nejhorší, bléé. ČEZ ze mne vydřel další tisícovku na elektriku,takže ano těším se na jaro ale teď jsem nas.... I tak přeji slušný den všem .

To jsou samé nehezké věci, milá Jenny. Snad se alespoň to počasí trochu zklidní. Jedeme zítra k Plzni za tchýňkou, tak doufám, že nebudeme po dálnici tancovat.

Každoročně mívám pocit, že "předjarní" únor trvá pravidelně nejmíň tři měsíce. Měl by se jmenovat úmor, neb čekání na jaro je vpravdě úmorné. Sněženky jednoho nabudí a pak obyčejně začne mrznout.

Souhlasím, milá Abytí, únor bývá hodně dlouhý, ale letos už často sedím venku a ledasco venku dělám, tak mi docela utíká. Jen spěchám na ještě teplejší počasí a na ty sazenice.

já to těšení na jaro nesdílím..kvetou jehnědy a kočičky..takže soplím a mám po klidu...

To mi je líto. Myslím, že jsem to včera někde četla nebo slyšela., že už začala pylová sezóna. To je opravdu nečekaně brzy.

Včera jsem se vrátila od našich mladých, taky už jim sněženky kvetou (a dokonce minulý víkend udělali jarní akci na zahradě, takže je ostříháno a shrabáno a tak).

Dneska odporně fičí, kdyby bylo po mém, tak teda radši sníh, i když ho ve městě ráda nemám. Ale ten vítr je ohavný a navíc to vypadá, že hned tak nepřestane .

Nejen, že fičí, ještě chvílemi leje vodorovně. I krupky by se našly...

Když na jaře uvidím první sněženky, tak to mě skutečně zahřeje u srdce. Je to taková primární radost, že jsem přežila zimu Tak, a teď jen abych to nezakřikla!