M. Crossette 6.12.2018 20:27

Tédáá Jitur....

to se ten můj popisovaný "den Blbec" s tvým vůbec nedá srovnávat! No užila sis víc než dost, snad jedině si můžeš opakovat, že to "spěchání" mohlo dopadnout hůře. A se zájmem jsem si přečetla podrobný popis jak pobytu v nemocnici tak domácí léčbu (včetně názorných fotek s bonusem těch kočičích). Jsi pašanda, že sis dokázala sama píchnout injekce. Jen jsem se neubránila úsměvu u "šestého dne" větě : "Takže jsem opravdu odpočívala, venku jsem byla jen kolem domu na venčení" :). Ano vím, že to bylo s pejskem, ale holt mě to při vší vážnosti situace pobavilo :).

Každopádně ráda čtu, že vše dobře dopadlo a "chodíš"!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 6.12.2018 20:15

Milá Jitur, absolvovala jsem pád

při běhu na tramvaj možná i na stejném místě. Bylo léto a já jsem spěchala na Pražení, kam jsem naštěstí dorazila po svých. Ty jsi měla rozhodně menší štěstí, Jitur.

Ovšem připomněla jsi mi moje levé koleno. Od léta je o půlku větší a když jím hýbu, tak tam něco přeskakuje. A taky je vadné už celá desetiletí. Nedávno jsem byla na ortopedii, samosebou i tady jsou dlouhé čekací lhůty, a ze tří potíží jsem si tam vzpomněla jen na jednu, na bolest hrany nohy způsobenou zborcenou klenbou a z toho vzniklým zánětem šlach. Na to koleno a na bolest oteklých kloubů na ruce jsem si jaksi nevzpomněla, syndrom bílého pláště funguje neomylně. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 6.12.2018 19:43

Tak v žabkách

jsem si při běhu po louce v bouřce málem urvala kotník. Už v nich leda jezdím na kole :)

O operaci menisku se Mušketýr nevyjadřoval nijak hrozně, ale nejhorší prý bylo vytahování asi půlmetrového drénu narvaného do toho kloubu.Tak tyhle legrace bych si docela odpustila.

Hlavně že ses uzdravila :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 6.12.2018 15:27

Jitur,

vzhledem k tomu, že ti nezakázali došlap, tak to zase takové drama nebylo. I po operaci menisku je běžné, že pacient nesmí!!! několik týdnů nohu zatěžovat, podle toho, jak moc ten meniskus poškodil chrupavku v koleni.

A dost mě překvapuje, že jsi došlapovala na špičku, to ti nikdo neukázal "falešný krok", kdy tu nohu pokládáš celým chodidlem na zem, jen ji nezatěžuješ? Divné...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 6.12.2018 12:56

docela jsi me vydesila, ja zasadne dobiham kdyz je sance protoze mi to jezdi jen jednou za hodinu, v lete i za 2... a tvuj popis teda me lehce vydesil, pro me je nemoznost chodit prakticky konec myho byti...

ale jakozkusenost jak to muze probihat zajimave cteni, urcite bys k tomuto poznani rada dosla i mene bolestivou cestou...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 6.12.2018 12:41

no tedy Jitur

to sis to celé náležitě "užila", ale díky za podrobný popis... já mám taky "jeté" jedno koleno, ale nevím co s ním vlastně je, když mi byla nabídnuta artroskopie (diagnostická), koleno se leklo a jelikož mi kdosi řekl, že když to jednou rozfikají, zlobí to už nafurt, tak jsem s díky odmítla... občas mě prostě bolí a nemůžu ho ohnout "nadoraz"

z které pražské nemocnice je tak pěkný výhled na řeku???

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 6.12.2018 11:24

???

To jsem z toho blázen, Jitur! Doteď jsem si myslela, že operace menisku není žádný velký problém a asi jsem se mýlila. Sama jsem ji prodělala před pár lety s jinou zkušeností. To víš, my vikingové...

V devět hodin ráno nástup do nemocnice, léky na uklidnění, třetí v pořadí, narkoza, operace, odpočinek na pokoji, ve čtyři odpoledne už jsem byla doma. S léky proti bolesti a obrázkama jak mám cvičit. Koleno zaflastrované, pod flastrem tři malé dirky, operace provedena laparaskopicky. Vedle postele fr. hole a ani si nepamatuji dobu rekonvalescence, takže asi nebyla nijak traumatická.

Ty sis to užila daleko víc a doufám, že tě koleno už netrápí. Já nějak ani nevím, že ho mám. Ovšem, abych si také něco užila, asi mě čeká operace achilovky. Ten nás pes mě jednou zabije!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 6.12.2018 10:04

No jo...

Pamatuju doby, kdy jsem dobíhala autobus z Moskevské na náměstí Svatopluka Čecha, to bylo asi 300 metrů a poněkud do kopce. Pokud ten autobus stál na červené, dalo se to zvládnout. Kratší trasu jsem pak běhala tady v Bohnicích, kde autobus musí projet smyčkou...

Jo, to jsem ještě byla nerozbitná :P

Koleno jsem si pošpatnila na lyžích (to byla ta story, jak jsem chodila týden po Alpách se zlomeným kotníkem v naději, že to je výron a rozchodím ho). Doktoři tam nic neviděli a operovat to nechtěli, že už jsem na to stará, jak mi mile řekli (bylo mi lehce přes čtyřicet). Asi rok trvalo, než se to jakž takž dalo dohromady.

Takže vím moc dobře, o čem mluvíš. Opatruj se a cvič - je to fakt nejlepší, co můžeš udělat :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 6.12.2018 9:58

Milá Jitur,

to tedy bylo bolestné zakopnutí!!! Sama mám s kulháním až příliš bohaté zkušenosti, takže si to umím živě představit. Hlavně, že se to lepší. Mimochodem když mi kdysi sundali po šesti týdnech sádru z kolena a poslali mě tramvají domů, nemohla jsem přijít na to, jak má ta noha vlastně fungovat:))) (s nějakou rehabilitací si tehdy nikdo hlavu nelámal:))

Tak ať brzy běháš po svých!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 6.12.2018 9:41

Není o co stát teda

I když ty výhledy z nemocničního okna byly docela pěkné.

A jak to vlastně s meniskem dopadlo? On se v takových případech vydloubává a jsi teď bez "jabka"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek