Evropa je v područí německé představy energetické transformace, francouzská jaderná energetika je v krizi, jediné řešení je odstoupení od Zelené dohody, říká v rozhovoru s Epoch Times bývalý úředník Evropské komise a profesor energetické geopolitiky Samuel Furfari.

Profesor Furfari pracoval v letech 1982–2018 jako vysoký úředník na Generálním ředitelství Evropské komise pro energetiku, kde měl na starosti energetické technologie. V letech 2003 až 2021 vyučoval na Svobodné univerzitě v Bruselu. Je autorem knihy Energie, lži státu. Organizované ničení konkurenceschopnosti EU (L’artilleur, 2024).

V rozhovoru pro Epoch Times analyzuje důvody zničení francouzského jaderného sektoru.

Pane profesore, v komentáři pro Le Figaro jste napsal, že „Německo dlouho odporovalo francouzskému jadernému průmyslu, a to z historických, politických a ekonomických důvodů.“ Mohl byste podrobněji vysvětlit historické důvody?

Po druhé světové válce se Německo stalo velmi pacifistickou zemí a tuto pozici si udrželo dodnes. Mnoho Němců stále zaměňuje atomové bomby s jadernými elektrárnami. Vštěpovali jim to odpůrci jaderné energetiky. Existuje však i jiný, méně známý důvod německého odmítání jaderné energie: během studené války Sovětský svaz zaostával za západními zeměmi ve vývoji této energie. Proto se od počátku snažil sabotovat jadernou energetiku z východního Německa. Bylo to tehdy snadné, protože NDR byla plná sovětských špionů, kteří neměli žádnou jazykovou bariéru. Sovětský svaz tak indoktrinoval německé obyvatelstvo, které si následně vypěstovalo iracionální strach z jaderné energie. Poté došlo v roce 1986 k výbuchu černobylské elektrárny, což odpůrcům jádra potvrdilo jejich obavy. A především tsunami ve Fukušimě, která způsobila výbuch vodíku (a ne jadernou explozi), nakonec tuto čistou a levnou energii pohřbila.

Mezitím Francie výrazně rozvinula svůj jaderný průmysl, což jí umožnilo mít velmi levnou elektřinu. Německo, které vidělo, jaké výhody z této energie Francie čerpá, se začalo snažit zabránit dalšímu rozvoji jaderné energetiky. Nezapomínejme však, že významnou roli ve zničení tohoto sektoru sehrály i francouzské vlády. V roce 2012, aby získala většinu, se Socialistická strana Françoise Hollanda spojila se Zelenými a zničila francouzský jaderný průmysl. V této politice pokračuje Emmanuel Macron od roku 2017. Dnes za to platíme.

Lze říci, že oslabení francouzské jaderné energetiky je způsob, jak si Berlín upevňuje dominanci nad Evropou?

Samozřejmě! Německo je již řadu let vedoucí evropskou mocností – ať už ekonomicky, technologicky nebo demograficky. Dominuje EU. Vedoucí kabinetů předsedů Evropské komise byli často Němci. Není třeba mít německého předsedu komise k tomu, aby ji Německo ovládalo – stačí německý šéf kabinetu. Ten na Generálním ředitelství pro energetiku potopil jadernou energetiku.

Poté osobnosti jako Frans Timmermans, bývalý první výkonný místopředseda Komise, podporovaly likvidaci jaderné energie. On ji dokonce chtěl vyloučit z evropské taxonomie! Jedenáct zemí se muselo proti tomu postavit, aby od tohoto opatření upustil.

Jakými prostředky Berlín oslabuje francouzský jaderný průmysl? Zpráva Školy pro ekonomickou válku (EGE) z června 2023 poukázala na „škodlivé důsledky činnosti německých politických nadací“. Co si o tom myslíte?

Německo oslabuje francouzskou jadernou energetiku lobbováním. Tato praxe je sama o sobě legitimní. Je naprosto normální, že průmyslníci nebo organizace hájí své zájmy v institucích.

Kromě síly Němců poškodila jaderný průmysl i naivita a nedostatek strategie na straně Francie.

Ale je jisté, že v oblasti energetiky Německo Francii dominuje. Byli to právě Němci, kdo určili, jakou politiku je třeba zavést. Jsou původci termínu EnergieWende (který označuje radikální obrat, ale překládá se mírnějším výrazem: „energetická transformace“) a vnutili ho zbytku Evropy. Tím jsem si jistý.

Ve zprávě o EPR sektoru (EPR je Evropský tlakovodní reaktor vyvinutý francouzskou společností Framatom) z 14. ledna Účetní dvůr upozornil na „příliš vysoké dodatečné náklady, zpoždění a nejistoty“. Obnova francouzské jaderné energetiky tedy není na pořadu dne…

To je důsledek politických rozhodnutí Françoise Hollanda o snížení počtu jaderných reaktorů. Jakmile prohlásíte, že jaderná energie patří minulosti a budoucnost spočívá v obnovitelných zdrojích, ztrácíte kvalifikovanou pracovní sílu. Mladí lidé už se nespecializují na jadernou energetiku a přecházejí k jiným oborům. To je skutečná sabotáž!

Obnova tohoto sektoru tedy bude trvat nějaký čas. A pro Francii bude tento úkol o to obtížnější, že jiné země jako Kanada, Čína, Rusko a Korea svůj jaderný průmysl nadále rozvíjejí. Jsou to také důvěryhodní hráči. Dnes, když se Francie snaží prodávat své elektrárny do zahraničí, už ji nikdo nebere vážně. To se stalo v Polsku, na Ukrajině a v Chorvatsku. Francie výrazně ztratila svou důvěryhodnost.

V době, kdy Trumpova Amerika plánuje masivní produkci fosilních paliv a komunistická Čína výrazně rozvíjí svůj jaderný průmysl, jakou politiku by měla Evropa a Francie prosazovat, aby nezaostávala?

Jediným řešením je odstoupení od Green Dealu. Nesmíme měnit ten či onen článek nebo odkládat jeho realizaci. Celá dohoda musí být odmítnuta. Německé ekologické dogma ničí naši ekonomiku.

To je také téma mé nejnovější knihy: prožíváme organizovanou zkázu konkurenceschopnosti EU. Všiml jsem si, že Mario Draghi ve zprávě z loňského září přiznal, že Evropa ztratila konkurenceschopnost – něco, co jsem já předpověděl už dávno.

Evropské instituce se začínají ozývat. Minulý týden jsem byl pozván na debaty v Bruselu. Mezi účastníky byl úředník Komise, ekologický lobbista, švýcarský průmyslník prodávající plyn a obnovitelné zdroje a já.

Na konci konference za mnou lidé přicházeli a děkovali mi za to, že jsem některá témata otevřel. Příliš dlouho existovala skutečná omerta, která nám bránila říkat pravdu. Naštěstí lži netrvají věčně a lidé konečně začínají mluvit. Bylo na čase! Příliš mnoho průmyslových odvětví bylo obětováno. A k tomu se přidává nedávný Greengate skandál. Je neuvěřitelné, že Evropská komise financovala ekologické neziskovky na podporu Green Dealu.

Děkujeme za rozhovor.

Julian Herrero v Epoch Times