Myslím, že si pamatujeme Klementajn, písničku kterou otextoval pan Suchý.

„Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn, na zahrádce něco ryla, říkali jí Klementajn...“ Prakticky v jeho podání zlidověla.

Nevím proč se mi tato písnička vylíhla v hlavě, poté co jsem měl delší debatu, v místní Vancouverské knihovně, s mladou kanadskou dívkou. Byla velice hezká, čínského etnika, a ano, velice chytrá. Seděl jsem sám u malého stolu a dívka si přisedla. Delší dobu jsme seděli mlčky a potom někdo něco okomentoval, myslím, že ona, a pomalu se rozproudila debata. Podle mého názoru chtěla získat od neznámého, a daleko staršího muže názor na některé situace v jejím životě. Asi to považovala za spolehlivě anonymní. A než jsem se nadál, už jsem byl zasvěcován do rozvodu jejich rodičů. Tuto zvědavou, a velice technicky nadanou dívku, začalo zajímat, co to její otec ukrývá ve svém mobilu. Měl ho sice zaheslovaný, ale to mladou technokratku neodradilo a hbitě to heslo prokousla. A vzápětí byla odměněna náhledem do tatíkovy milostné korespondence s milenkou. Co udělala mladá Sherlocková? Vytiskla veškerou tuto korespondenci a donesla mamince. Současně na ní udělala značný nátlak, aby se s tím ničemou hned rozvedla. Což máma, pod tlakem dcery, neprodleně udělala. Otec sice namítal, že se vůbec rozvádět nechce, že milenka byla jen taková nedůležitá bokovka a že mámu miluje. Ale nikdo se s ním nebavil. Na adresu dcery prohlásil, že nechápe, proč ho takto zradila.

Toto mi bylo předloženo, a co já jako na to? Dívka očekávala souhlas a pravděpodobně pochvalu. Já jsem se zamyslel a zeptal se dívky, jestli si uvědomuje, že mámu, které bylo něco přes padesát, odsoudila k osamělému zbytku života. Kdyby nechala spícího psa spát, tatíkovo poslední vzepětí mužské dobyvačnosti by asi brzo vyšumělo, a oba rodiče mohli mít spokojené stáří. Dlužno říct, že dívka vypadala trochu v šoku. Její silně moralistické řešení rodičovské situace dostalo trhlinu. Jak velkou, to jsem nedokázal posoudit.

A jak už tak byla v tom svěřování, tak na mne vytáhla další věc. A pokud jste si někdo otypoval tuto dívku jako poplatnou orientální konzervativní kultuře, tak posuďte následující bombu, kterou na mne vybalila.

Že má přítele, s kterým spí, kterému je přes třicet, a který jí dává měsíčně slušnou sumu na přilepšenou. Bylo to asi sedumdesát procent minimální mzdy. A co já jako na to? Dlužno dodat, že dívce mohlo být tak okolo dvaceti, možná pořád ještě teenager, podle toho, co říkala o škole, než se zakousla do osobních témat. Po chvíli přemýšlení jsem jí řekl, že to je těžké posoudit. Že je to víceméně „slepice a vejce“ problém. Co přišlo první? Vztah? A jak vážný? A potom podpora? A nebo obráceně. Kdyby byl vztah jakýmsi výsledkem, nebo přímo závislý od té podpory, tak by to nebylo dobré. Ale to že už je na ní aby si to srovnala v hlavě. Názor jsem měl, ale dál jsem nešel. Pokývala hlavou a řekla, že o tom bude přemýšlet.

A s tím jsme se rozešli.

Mne na tom zaujal ten silnej rozpor mezi moralistickým pohledem na aféru jejího otce, a značně odlišný úhel pohledu na sebe samotnou. Do jaké míry byla tato situace produktem dnešní rampantní feministické ideologie? Nikdy jsem se té dívky nezeptal na jméno, proto si jí řadím jako Klementajn. Ale pár týdnů na to jsem ji viděl na ulici s paní, která nejspíš byla její máma. Klementajn mne neviděla, ale já jsem je chvíli pozoroval a všiml si, že se k mámě chovala s viditelně nevšední láskyplnou pozorností. Napadlo mne, že se možná snaží mámě trochu nahradit rozpadlé manželství. Nikoliv stoprocentní náhrada, ale aspoň to, říkal jsem si. A potom už jsem ji nikdy neviděl.

Voda se zavřela nad tímto příběhem.