Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jak již před řadou let v jednom rozhovoru podotýkal herec Nárožný, na náhrobek osvícené úpadkové Evropy by nechal dát epitaf:

"Sice jsme zahynuli, ale byli jsme humanisté."

Problém podle mne neleží v „empatii“ samotné, ale ve struktuře, v níž je uplatňována. Empatie totiž není sama o sobě ani sebevražedná, ani spásná. Rozhodující je, zda funguje v symetrickém rámci, nebo v rámci asymetrickém.

Jakmile se z empatie stane jednostranný morální nárok, vzniká přesně ta skrytá struktura, která je na první pohled špatně vidět. Jedněm skupinám je přiznáno právo na utrpení, ochranu a omluvu, zatímco po jiných se očekává sebeomezení, pochopení, zdrženlivost a schopnost nést důsledky bez odpovídající reciprocity. To už není univerzální lidskost, ale asymetrický normativní systém.

Právě proto je zavádějící mluvit jen o „selektivní empatii“ nebo o „signalizaci ctností“. To mohou být průvodní jevy, ale nejsou jádrem problému. Jádrem je transformace ztráty v morální povinnost. Některým je dovoleno uplatňovat nárok, jiným je ukládáno, aby ustupovali, odpouštěli, chápali a nesli vyšší morální břemeno. A protože je tato asymetrie prezentována jako dobro, dlouho není rozpoznána jako problém.

Pak se ovšem nelze divit, že systém postupně ztrácí legitimitu. Lidé obvykle unesou přísná pravidla, pokud platí pro všechny. Mnohem hůře snášejí prostředí, kde se stejné situace vykládají různě podle toho, kdo je zrovna obsazen do role oběti, viníka nebo skupiny povinné k sebeomezení. V takové chvíli už nejde o etiku, ale o skrytě nerovné rozdělení morálních rolí.

Přesnější než pojem „sebevražedná empatie“ by proto bylo mluvit o asymetrickém morálním řádu, který dokáže vlastní ztráty reinterpretovat jako ctnost. A právě to je strukturálně nebezpečné: ne proto, že by společnost byla příliš laskavá, ale proto, že ztrácí schopnost rozlišovat mezi skutečnou morálkou a normativně vynucenou jednostranností.

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/novy-...

Hm, to je to samé co v článku jinými slovy.

Sebevražedná empatie míří pouze jedním směrem, a to k občanům. Vyděšený a tvárný člověk se snáze ovládá. Ovšem ti, co slovy básníka "Drží ucha od kastrólů" žádnou klimatickou nebo genderovou úzkostí netrpí. Klidně v zájmu moci a zisku válčí, vraždí, bombardují a osobují si právo diktovat světu své zcela reálné, zištné, chamtivé a sobecké představy o fungování společnosti.

Smutná pravda, za fialoviny k této zištné a chamtivé realitě vychovává celé školství od školky až po VŠ

Autor článku patří k četným pravicovým pomatencům, kteří všechno chtějí řešit násilí, a kteří jsou skutečnou příčinou sebedestrukce Západu. Stačí se podívat, kam vede izraelské genocidální běsnění a Trumpova tupá, zvířecí agrese.

Vy jste typický případ selektivní empatie.

Zase vytahujete ty židy.

To, že íránský režim před pár dny povraždil desetitisíce vlastních lidí a další desetitisíce cíleně pro výstrahu zmrzačil, Vás nechává chladným.

To, že na Ukrajině se prolévá slovanská krev Vám asi také nevadí.

To, že "izraelské genocidální běsnění " předcházelo bezprecedentní palestinské genocidální běsnění považujete asi za spravedlivý boj za svobodu.

A.I. Amelia to vyriesi.

https://www.youtube.com/watch?v=3WK4xTvgHGw

Autor má v mnohém, co selektivní empatie týká, pravdu. Bohužel američtí voliči si jako protilék, zvolili něco mnohem horšiho.

Jistě. Neznalému se může zdát absurdní, že na čele avantgardy liberální levice a ideologie kulturní rozmanitosti figurují opět židovští intelektuálové. Viz také osoby zakladatelů neomarxistické Frankfurtské školy, jejímž potratem jsou již provařená siamská dvojčata: ideologie multikulturalizmu a politické korektnosti.

Ještě dnes existuje Írán? (nepouštím ráno rádio ani TV). Doník mandarinka říkal že ho dnes vymaže z mapy....nebo zas kecal jak vždy?

Spíš blufoval, aby získal něco jiného, než se na první pohled zdálo zdá. Jako často.